Po druhém Homefrontu jsem pokukoval tak na jedno oko. Kvůli Cryteku. Už si nepamatuju, proč jsem ho naprosto vyignoroval v době vydání, nebylo to ale na škodu. Dle recenzí se jednalo o naprosto babráckou hru, která sbírala většinou negativní reakce. Ani dnes, po mnoha opravách, se nejedná o žádnou slávu a hra jede dost mizerně. Nahodilý stuttering, doskakování předmětů, kolizní systém, vypadávající zvuky, levitující předměty. Místy drhne AI, místy drhne respawn, místy to drhne doslova...
Původní koncept on-rail-modern-military-shooter byl překopán a Homefront se transformoval do open-space akce. Hra je rozdělená na kolik menších map a ty se dělí na žluté a červené zóny. V červených probíhají neustálé potyčky *Norků s obbojáři a ty žluté se soustředí spíše na stealh postup a záškodničení. Bavily mě obě zóny, i když ty červené asi trochu víc.
Náplň misí je repetivní a spousta lidí s tím zřejmě bude mít problém. Neustálé zabírání checkpointů, nikdy nekončící potyčky s respawnujícími se Norky, nějaké ty vedlejší úkoly na bázi výzev (zabij pětkrát tohle takhle, najdi tamto a vyfoť to atd.). Jenže mě tohle stačí. Stačí mi sandbox pískoviště, na kterém se můžu vyblbnout do aleluja. Mám rád volnost a možnost si hrát, jak se mi zrovna chce. Jít kam se mi chce, plnit co se mi chce a dělat si věci tak, jak chci. Tempo si určuju sám, nikdo mě nikam nežene.
Filadelfie je vymodelovaná skvěle a má parádní atmosféru. Hlavně v noci z toho stříká takové to terminátoří pižmo. Člověk jede na motorce rozbouraným městem a jenom čeká, kde na něj vyskočí T-1000. Takhle bude vypadat remake Future Shocku, až jednou vyjde... Level-design je vůbec velkou předností hry.
Gunplay je taky fajn, ale přivítal bych větší množství zbraní. Sice je každý kvér modifikovatelný na dva další kusy, kde např. kuš může být plamenometem nebo bambitkou (podle skutečné události), jejich přepínání je ale zdlouhavé a v potyčkách není moc času vybírat tu nejvhodnější variantu. Vůbec ovládání může působit dost chaoticky nejen proto, že není možné si přenastavit některé základní klávesy.
Zabrání emeryky Norkama je tady vysvětleno méně debilně než v původním Homefrontu, neměl jsem proto problém příběh tak nějak i vnímat. Samozřejmě se nejedná o žádné terno a prakticky se celý děj točí jen okolo osvobozování, bez další přidané hodnoty. To ale vůbec nevadí. Takové menší osobní issue jsem měl pouze s Moorovou, která se v reálu chovala jako jeblá psychopatka, ale přes vysílačku se mnou komunikovala na úplně jiné úrovni. Ale to je detail. Ty bradavky jí stejně neodpustím...
Herní doba se u mě pohybovala něco přes 25 hodin, což je víc, než kolik uvádějí statistiky HowLongToBeat a to jsem ani a nesplnil všechno, co hra nabízí. Easter egg s TimeSplitters byl parádní a vůbec jsem to celé rozhodně nehrál neposledy. Homefront je Far Cry 3 - 4 říznutý Crysis 2. Ber, nech být... já se bavil královsky.
Hodnocení: ✰✰✰✰
*Norek - North Korean (severokorejec)
Původní koncept on-rail-modern-military-shooter byl překopán a Homefront se transformoval do open-space akce. Hra je rozdělená na kolik menších map a ty se dělí na žluté a červené zóny. V červených probíhají neustálé potyčky *Norků s obbojáři a ty žluté se soustředí spíše na stealh postup a záškodničení. Bavily mě obě zóny, i když ty červené asi trochu víc.
Náplň misí je repetivní a spousta lidí s tím zřejmě bude mít problém. Neustálé zabírání checkpointů, nikdy nekončící potyčky s respawnujícími se Norky, nějaké ty vedlejší úkoly na bázi výzev (zabij pětkrát tohle takhle, najdi tamto a vyfoť to atd.). Jenže mě tohle stačí. Stačí mi sandbox pískoviště, na kterém se můžu vyblbnout do aleluja. Mám rád volnost a možnost si hrát, jak se mi zrovna chce. Jít kam se mi chce, plnit co se mi chce a dělat si věci tak, jak chci. Tempo si určuju sám, nikdo mě nikam nežene.
Filadelfie je vymodelovaná skvěle a má parádní atmosféru. Hlavně v noci z toho stříká takové to terminátoří pižmo. Člověk jede na motorce rozbouraným městem a jenom čeká, kde na něj vyskočí T-1000. Takhle bude vypadat remake Future Shocku, až jednou vyjde... Level-design je vůbec velkou předností hry.
Gunplay je taky fajn, ale přivítal bych větší množství zbraní. Sice je každý kvér modifikovatelný na dva další kusy, kde např. kuš může být plamenometem nebo bambitkou (podle skutečné události), jejich přepínání je ale zdlouhavé a v potyčkách není moc času vybírat tu nejvhodnější variantu. Vůbec ovládání může působit dost chaoticky nejen proto, že není možné si přenastavit některé základní klávesy.
Zabrání emeryky Norkama je tady vysvětleno méně debilně než v původním Homefrontu, neměl jsem proto problém příběh tak nějak i vnímat. Samozřejmě se nejedná o žádné terno a prakticky se celý děj točí jen okolo osvobozování, bez další přidané hodnoty. To ale vůbec nevadí. Takové menší osobní issue jsem měl pouze s Moorovou, která se v reálu chovala jako jeblá psychopatka, ale přes vysílačku se mnou komunikovala na úplně jiné úrovni. Ale to je detail. Ty bradavky jí stejně neodpustím...
Herní doba se u mě pohybovala něco přes 25 hodin, což je víc, než kolik uvádějí statistiky HowLongToBeat a to jsem ani a nesplnil všechno, co hra nabízí. Easter egg s TimeSplitters byl parádní a vůbec jsem to celé rozhodně nehrál neposledy. Homefront je Far Cry 3 - 4 říznutý Crysis 2. Ber, nech být... já se bavil královsky.
Hodnocení: ✰✰✰✰
*Norek - North Korean (severokorejec)
Silent Hill: The Short Message