Od následujícího textu nečekejte žádný odborný, zasvěcený, euforicky nadšený či naopak kriticky shazující komentář. The Sims 4 jsem si zahrál jakožto sedmou položku Herní výzvy 2016 - hra z mého nejméně oblíbeného herního žánru. Říkal jsem si, že bude směšovat kapku strategie, RPG i simulace, tudíž půjde o mixturu žánrů, kterým se příliš nevěnuji, a danému bodu bude dokonale vyhovovat.
Mé dojmy z hraní jsou ovšem poměrně tristní, a tak své zážitky budu tlumočit formou herního deníčku. Pokud nemáte rádi dlouhé komentáře a s mým zápasem se simíky se nechcete zaobírat, čtěte přímo dál a rozhodně neklikejte na Spoiler alert.
The Sims 4 - Týden z pekla
Den 1.
Počátek. Nečekaný update Originu a čekání na instalaci updatů hry - hra už leží na disku netknutá poměrně dlouho. Volba nové domácnosti, nehodlám pokračovat v započaté práci, kterou kdysi synek zahájil. Leebigh Doomer, moje nová identita. Od casual hry očekávám podrobný tutorial se sáhodlouhými instrukcemi, ovšem Sims překvapují a nabízejí pouze okénka s tipy. Vytvářím si postavu - ramenatého týpka s vizuálem mariňáka z Doomu, oděného v upnuté tričko a džíny. Bohaté možnosti nastavení a překvapivé možnosti volby vzhledu avatara včetně konfigurace muskulatury, typů chůze či nastavení pivního pupku nebo ňader jako Dolly Buster. Dokonce se v nabídce nacházejí přednastavené vzhledy postav ze Star Wars. Bohužel mariňáka z Doomu nenacházím, a tak zkouším jiné typy pokrývek hlavy.
Pouštím se do hry. WTF? Můj avatar se objevuje v herním světě s Boba Fettovým plembákem na hlavě. Aha, musím si vytvořit několik profilů ošacení pro různé příležitosti. No dobře, ale kde se to dá změnit? Grrr. Tož pojďme zatím budovat naši základnu. Opět nespočet voleb pro bytové architekty, ve kterých se ztrácím. Nakupuji v herní galerii a získávám pěkný patrový domek, leč po nákupu s pouhými zbylými 700 simoleony v kapse. Perspektiva zaměstnání jako pomocný umývač nádobí mi dává naději, že své jmění získám brzy zpět.
Vyrážím do ulic. Volím jogging, moje postava chaoticky pobíhá ulicemi. Vidím pěkně stavěnou šťabajznu, leč místo konverzace moje postava pokračuje v běhu. Po pár kliknutích se můj doomer uklidňuje ze sportovního nadšení a dávám se do hovoru, přičemž směřuji konverzaci ke vzájemnému sblížení. Proč ta dáma odchází v průběhu konverzace? Sims neučí základům elementární slušnosti? Vracím se domů. Prohledávání ledničky, poněvadž můj mariňák trpí hladem. Proč své jídlo nese do obýváku? Krátké zdřímnutí a volám opět své favoritce.
Promptně přichází a po plkání a komplimentech vyrážíme cestovat. V neznámé lokaci nacházíme v parku prázdný gril a po zakoupení burgerů odněkud ze vzduchoprázdna připravujeme jídlo. Dáváme se do hovoru s náhodným posedávajícím párem. V tu chvíli volá práce a můj avatar nekontrolovaně odbíhá. A to jsem si chtěl zrovna dát áčko a první směnu vynechat, no co už. Nově získaní přátelé se promptně nakvartýrovali ke mně do domu. Klikám na ně, v domnění že bude následovat nějaká interakce, ale nic se neděje. Zjišťuji alespoň, že zadané příkazy se dají postupně řetězit. Zřejmě je můj simík bude vykonávat po návratu z rachoty. Kašleme na to. Seance ukončena likvidací islámských teroristů v IS Defense.
Den 2.
Reset, nová tvorba postavy včetně sekundárních typů oděvů. Editace probíhá tentokrát zcela hladce. Tentokrát volím nick Doomer Leebigh. Redneck v kostkované flanelové košili a bříško jako připomenutí mého reálného výzoru. Kulinářské zaměření předchozího avatara házím za hlavu a vybírám si kariéru spisovatelskou. Tvorba nového domu od podlahy. Opakované experimenty a poznání, že jako bytový návrhář bych žil o chlebu a vodě. Rezignuji na předpřipravené místnosti, nemůžu je jaksi skloubit dohromady, aby tvořily jednotnou domácnost. Nakonec stavím holý domek na zelené louce, postupně jej osazuji potřebným nábytkem a doplňky a příčky a zdi tvořím ex post. Nově vybudované stavení nakonec vypadá docela pěkně. A dokonce bazén rozměrů asi 1x1 metr se vešel.
WTF? Proč v herním světě můj baráček nemá střechu? Snaha vyjít domu a provést kontrolní obchůzku kolem nového domku končí zjištěním, že nemám předtím jistě vytvořené vstupní dveře. Tak opět jejich nákup a jsem naštěstí venku. Achievement - odehraných 5 hodin. Ta hra je totální žrout času. A to jsem ještě pořádně nezačal. Marné pokusy s konfigurací osazení střechy. Shit.
Konec, následuje kombinace sedmihvězdičkové Metaxy a filmu Psycho. Proč Sims 4 nemají kampaň ? Nebo alespoň nějaké úkoly, aby byl hráč pozitivně motivován?
Den 3.
Orientuji se poněkud více. Cíl dne - plnění eventu Den mrtvých - což jest sbírání lebek od kolemjdoucích, čímž se mi ve finále má odemknout schopnost mluvení s mrtvými. Nejdříve ale musím zavolat nějaké Jasmine. Takže obcházím okolí svého budoáru a prudím kolemjdoucí žádostmi o lebky. Ne každý ji dává okamžitě, takže je musím ukecávat přátelskou konverzací. Zatím sebrány čtyři z devíti. Při bloumání okolím nacházím své sídlo z předchozího dne. Že bych hodil řeč s kolegou Leebighem? Leč ouha - nemůžu do domu vejít, natož se přiblížit - brání mi neviditelná hranice. Bláhově jsem si myslel, že svět The Sims 4 je neomezen.
Vidím, že hra stanovuje určité dlouhodobé úkoly, patrně v rámci zlepšování zvolených vlastností osobnosti. Jakožto spisovatel mám napsat 2 knihy v inspirativní náladě. Kde ji mám k sakru vzít? Kolem symbolu postavy mi neustále vyskakují možné činnosti, kterými se snažím vésti, nicméně ta se chová občas nahodile a nemám tedy pocit, že bych ji plně řídil, a žije si svým vlastním životem. Navíc mariňák vyžaduje neustálou péči. Jídlo, sprchování, vyměšování, jelikož je poněkud vznětlivý, tak nutnost uklidňování před zrcadlem. Taky spánek, vždyť za hodinu upadnu do bezvědomí! Pořád něco. Jako kdybych si hřál na prsou tamagotchi.
Hra přináší komické okamžiky. Příprava míchaných vajec. Lze krásně zazoomovat až na detailní postavu hráče. Mlátí několikrát do pánve jako do kovadliny, řekl bych, že omeletu asi spálil, ale ne, vyklápí ji na odnikud se objevivší talíř a s chutí sedá ke stolu. Dobrou chuť vám přejí Pražské kanalizace. Ejhle, došla pošta, klikám na schránku. Milý sim i s talířem vyráží ven z domu, talíř ukládá do schránky a bere dopisy. Naštěstí si bere talíř zpět. OMG - musíme platit účty, co jsem vydělal v práci (tentokrát jako asistent spisovatele) skončí v nenasytných chřtánech banky.
Snaha o plnění spisovatelské výzvy, a tak píšu. Knihu pro děti. Postava sedí u počítače a za brblání a kroucení u klávesnice něco sepisuje. Ještě že je zde tlačítko pro urychlení času. Doomer je zase z té tvůrčí činnosti vyšťavený, takže spánek a zase práce. Volím možnost intenzivní pracovní činnosti, snad to přinese více chechtáčků do kasičky. Opět urychlení času. LOL - achievement za nulové sociální interakce během jednoho dne. Doomer přichází domů, kývaje se jako zombie, zase si musí dáchnout. Napsanou knihu můžu dokonce vydat, volím vlastní náklad s vidinou pravidelného příjmu.
Boj s planými brambory vykutanými kdesi na pozemku. Ona vůbec práce s inventářem je nepřívětivá. Pokud chcete něco odložit, předmětu se nezbavíte na místě, kam jej chcete dát, ale tam, kde stojí vaše postava. Takže musíte na potřebnou pozici nejprve dojít a pak váš hrdina předmět milostivě položí. Marné pokusy o zasazení bramboru, výše popsaný systém vede napřed k odložení brambory v obýváku, a venku mi hra hlásí, že mám předmět přenést z inventáře, což nejde. WTF. Asi nemám potřebný zemědělský skill.
Hra mě nebaví, synek pobaveně sleduje mé soptění a podivování z chování hry. Ale stále u toho sedím, což je asi cílem autorů. Konec, pro dnešek stop. Pokračování příště.
Den 4.
Mou drahou polovičku mám v zahraničí, a tak se mohu věnovat pěstování sociálních interakcí a flirtování ve virtuální formě. Procházím se po okolí a získávám další lebky do sbírky. Před baráčkem se jich teď nachází celkem pět a zbývají ještě čtyři. Tentokrát kolemjdoucí nedělají cavyky a své poklady vydali vcelku ochotně.
Jedna z mladých dam jménem Alena Rambousková mi padla do oka a zahajuji rozhovor. Nabízím ji návštěvu mého příbytku, dokonce souhlasí a máme ruku v rukávě. Společně procházíme dveřmi do domku. A co se nestalo, schůzka se vyvíjí překvapivě velice nadějně. Naše cesty se za dveřmi spontánně rozdělují a můj doomer vchází do sprchy, zřejmě aby smyl mimozemský prach z Marsu. A moje Alenka? Copak copak, vchází do ložnice. Naneštěstí neulehá na lože, ale sedá k mému počítači a něco tam kutí.
Vracím se prohřátý z horké vody a pokračuji ve svádění, chválím outfit, daruji růži a flirtuji. Alenka se zjevně dobře baví, srdíčka naskakují, ale lišta přátelství se neplní. Ale co to ? WTF ? Doomer vyráží do rachoty, zanechávaje svůj dámský protějšek svému osudu.
Bohatší o 200 Simoleonů se vracím, upadám do kómatu v poloze ala modlící se muslim hned v předsíni. Následuje spánkový cyklus již v ložnici. Po výkrmu jídlem z mikrovlnky vycházím opět do ulic. Když v tu ránu volá Alenka a vyrážíme na rande. Konečně nějaký pokrok. Vcházíme do restaurace, kde se snažím vést konverzaci zamilovaným směrem, ovšem můj protějšek není příliš v dobrém rozmaru. Rande tak po chvíli končí a Alenka odchází.
Věnuji se barmance a Alenka se vrací po chvilce zpět. Překvapení! Vchází můj simík Leebigh z předchozí reinkarnace v helmě a dokonce spolu konverzujeme. Zkouším plkání s okolními simíky, ale jejich žvatlání a grimasy mi již lezou na nervy. Doomer nerespektuje mé pokyny a jako starý prostatik vyráží na toaletu. Končím s pařbou, vracím se domů. Pocit z ovládání mé postavy je opravdu prachmizerný.
Dávám zadumanou sprchu a kupodivu se objevuje inspirativní nálada. Honem ke compu, musím psát. Druhá kniha v produkci, přetáčení času, nuda. Nechápu, co od Sims 4 mám čekat. Jestli ta hra více nenabízí, tak nerozumím tomu, jak u ní mohou hráči vydržet tak dlouho. Jdu zase do práce. Konec. Turn off.
Den 5.
Další den ve světě Sims. Hraní se zvrhává ve stále stejný cyklus. Práce, pád na lože a sladký spánek, jídlo, hygiena, placení účtů. Nic nového. Volám Alence Rambouskové, ovšem konverzace se mnou ji pro tentokrát jaksi nebaví. Vydávám se sbírat lebky. Ale žádný z kolemjdoucích možnost získání lebky nemá. To musím event pokaždé aktivovat znovu? Tak volám zase Jasmine a opravdu se objevuje chodec v blackmetalovém warpaintu a podaří se mi trofej získat. Co dělat? Můj Doomer dostává záchvat vzteku, a jde se - rozzlobeně vykakat. LOL.
Rozhoduji se udělat párty a nazvu si pár kolemjdoucích dam do domu. Opět štěbetání, přehnaná gesta, rádoby žertovné animace. A zase do práce. Pro tentokrát mě za tvrdou práci šéf povyšuje. Stávám se bloggerem. Asi doom.starehry.eu. Hurá. Dopisuji další knihu a opět vydávám nákladem vlastním. Získávám tak pravidelný příjem 3 simoleony denně. Vedle popelnice mi vyrostla odpadková rostlina. Bingo, tak ji alespoň zalévám. Nevím jestli se mi to nezdá, ale kolemjdoucí jsou stále stejní.
Vyrážím do ulic, leč prostor kolem mého domu je žalostně malý a musím cestovat za pomoci mapy dostupných světů. Vezmu jednu z nových známostí ze včerejši party a vydávám se na party do baru. Hafo lidu, zkouším různé interakce, ale kromě bezcílných konverzací nic, co by stálo za zmínku. Jdu domů, pokračování zase příště.
Den 6.
Asi poslední den. The Sims 4 mi začínají lézt krkem. Na povrch vyplývají omezení hry. Zdánlivě volný svět je opravdu striktně omezen neviditelnými hranicemi, nedojdete ani přes 2 domy dál, jinak musíte na mapu světa a přesouvat se za asistence nahrávacích obrazovek a blikajícího kosočtverečného diamantu. Jakoby si tímto symbolem autoři z hráče tropili výsměch.
Další boj svádím s ovládáním, kdy na kolemjdoucí simíky klikám jako zběsilý a oni nic, jen se ukazuje symbol kráčejících podrážek. Komedie se sbíráním lebek - pokouším se navázat kontakt s bloumající lidmi. Příkazy se sice dají řetězit, dokonce vícekrát po sobě, nicméně co dnes předvádí můj Doomer, nad tím zůstává rozum stát. Projde kolem kolemjdoucí teenagerky, kterou jsem obdařil klikem se žádostí o lebku, jde na konec oblasti, aby se zpátky rozběhl za touto holčinou, ovšem ta se mezitím rozplývá v mlhách neviditelné hranice. Shit.
Synek mi přichystal překvapení, vytvořil domácnost, abych měl nějaké nové sousedy. Tvoje tvář má známý hlas + Star Wars, tak se domácnost jmenuje. Takže mohu konverzovat s reinkarnacemi třeba Petra Rychlého nebo dámského Darth Vadera. Nicméně jenom na zahrádce. Z galerie použitý dům totiž nemá schůdky, a tak se do domu vůbec nedostanu. Zkouším navázat konverzaci s postavou v posilovně, zřejmě přes zeď nebo okno, ovšem moje postava, ve snaze se s cvičíčím borcem zkontaktovat, stojí na druhé straně baráku. WTF.
Ukončuji své herní seance. Sims 4 nejsou opravdu pro mě. Nerozumím, co na této hře lidé vidí. Jestli jsou čtvrtý díl simáků natolik krokem zpět, že si s nimi nevím rady, nebo jestli mně nějaký skrytý půvab této hry uniká, to opravdu nevím.
Den 7.
Přece jen ještě jednou Simíky zapínám jako dojezd po seanci s dokonalými hrdiny - Duke Nukemem a Max Paynem. Pokouším se najít někoho, kdo by mi mohl věnovat lebku, ale nikde nikdo. S pár kolemjdoucími chodci se nehodlám bavit a navazovat nové kontakty. Což tedy zkusit společenskou událost ? Svolávám známé, zjišťuji, že tato událost je určitou výzvou, kde bych měl splnit zadané úkoly - 12 bavících se simíků, 4 jídlem nakrmení simíci a tak dále. Jak ovšem docílit tři společně tančící simíky, toť otázka.
A party začíná. První dvě přicházející dámy nakopávají mou popelnici a vesele hopsají po hromádce odpadků. Skvělé přivítání. Další děvče pro změnu koš vynáší, ale díky povalené popelnici pytel s nepořádkem hází na zem. Snažím se konverzovat s hosty, ti posedávají u počítače nebo šmejdí v mojí ledničce. Potřebné úkoly jsou poměrně rychle samovolně plněny, aniž bych musel něco dělat.
Začíná se kouřit z monitoru počítače. Pokouším se jej opravit, ale má snaha přichází vniveč. Tak volám servis. Opravář přichází prakticky hned v průběhu párty, aniž by se mnou cokoliv prohodil. Pán v montérkách přichází a za chvilku odchází, ani po mě nechce žádný honorář.
Jako další úkol mám podat návštěvě 4 porce dortu. Dobrá tedy. Utrácím 15 simoleonů za dort, ale kde jej mám k sakru najít? Druhý pokus a opět nic. Časově omezená party končí, většina hostů se postupně vytrácí. Mimochodem, odměna za mou snahu je starší kniha. Ani se nepátrám, co je zač.
Jen jedna kočička zůstává sedět u počítače a jak se obydlí vyprázdnilo, mně se daří vyřešit záhadu zmizelých dortů. Bingo. Schovány za stolem, zřejmě překryty objemným pozadím jedné z návštěvnic, takže jsem si nejspíše nevšiml, jak skončily na zemi. Vydám se jeden z dortů připravit pro zbylou návštěvnici.
Telefon. Eva by mě chtěla navštívit. Co na tom, že mi sedí v ložnici u compu. Odchází, před vchodem se otáčí a klepe na dveře. Nějak to kluci programátorští nemají zmáknuté. Snaha o flirtování přichází vniveč, děvče je naštvané a odchází. Já také odcházím a moje anabáze se simíky končí. Good bye.
Raptr mi ukazuje 11 nahraných hodin. I když jsem nezaznamenal žádný úspěch, natožpak nějaký výrazný progres, považuji sedmý bod Herní výzvy za splněný.
The Sims 4 je hrou, která není jistě vhodná pro každého. Pokud vyžadujete přesné instrukce či vedení, hru ani nezkoušejte. Jste-li tvůrčí a hravý typ a baví vás nekonečné experimentování, budování a zkoušení možností chování vašeho simíka, neváhejte - Sims 4 jsou právě pro vás.
V úhledném grafickém zpracování dostanete rozlehlý svět s nepřebernými možnostmi interakce, který má ovšem řadu nelogičností a není pro začátečníka jednoduché, do systému proniknout a zvládnout ovládání. V tomto směru by pomohlo více informací a vodítek. Navíc zdánlivá volnost je omezena na blízké okolí vaší nemovitosti, takže vás čekají nesčetné nahrávací obrazovky. Pokud čekáte, že jsou Sims simulací reálného života, tak bohužel alespoň pro mě je chování postav na hony vzdálené skutečným vzorcům chování. Ale což, to není na závadu, jde hlavně o zábavu a nikoliv o komplikovaný reálný život.
Pokud od hry žádáte kampaň a úkoly, tak těch se bohužel nedočkáte. Jediným nosným motivem je zřejmě vylepšování vlastností vašeho hrdiny. K cíli vede řada možných postupů a možností, navíc tvůrci nabízejí různé časově omezené eventy pro zpestření, snad aby náplň hry nebyla tak stereotypní. Hra mě bohužel neuspokojila po stránce svižnosti, neustále musíte čekat, než splníte zvolenou činnost a tlačítko na urychlení času je nezbytnou pomůckou - jelikož během zadané činnosti nic jiného nemůžete dělat.
Plnění úkolů navíc narušuje nutnost až přehnaně opečovávat vašeho avatara, což mě neskutečným způsobem zdržovalo. Ten se navíc chová poměrně autonomně, takže jsem neměl pocit řádné kontroly nad svou postavou, a ta si žije vlastním životem. Postupem času se objevil stereotyp a hlavně, ačkoliv jsem u hry strávil několik herních seancí, neobjevil se zásadní progres či úspěšný výsledek, takže jsem hraní ukončil totálně znuděný.
Je vidět, že za programem stojí obrovské množství práce a tvůrčích nápadů, ale dokázal bych si představit jejich lepší a i zábavnější realizaci. Nejsem schopen posoudit kvalitativní vývoj předchozích sérií, ale musím říci kacířský závěr, že The Sims na Facebooku, které jsem chvíli svého času zkoušel, mě rozhodně bavili více než tříáčková a za mastný peníz prodávaná hra The Sims 4.
Mé dojmy z hraní jsou ovšem poměrně tristní, a tak své zážitky budu tlumočit formou herního deníčku. Pokud nemáte rádi dlouhé komentáře a s mým zápasem se simíky se nechcete zaobírat, čtěte přímo dál a rozhodně neklikejte na Spoiler alert.
The Sims 4 - Týden z pekla
Den 1.
Počátek. Nečekaný update Originu a čekání na instalaci updatů hry - hra už leží na disku netknutá poměrně dlouho. Volba nové domácnosti, nehodlám pokračovat v započaté práci, kterou kdysi synek zahájil. Leebigh Doomer, moje nová identita. Od casual hry očekávám podrobný tutorial se sáhodlouhými instrukcemi, ovšem Sims překvapují a nabízejí pouze okénka s tipy. Vytvářím si postavu - ramenatého týpka s vizuálem mariňáka z Doomu, oděného v upnuté tričko a džíny. Bohaté možnosti nastavení a překvapivé možnosti volby vzhledu avatara včetně konfigurace muskulatury, typů chůze či nastavení pivního pupku nebo ňader jako Dolly Buster. Dokonce se v nabídce nacházejí přednastavené vzhledy postav ze Star Wars. Bohužel mariňáka z Doomu nenacházím, a tak zkouším jiné typy pokrývek hlavy.
Pouštím se do hry. WTF? Můj avatar se objevuje v herním světě s Boba Fettovým plembákem na hlavě. Aha, musím si vytvořit několik profilů ošacení pro různé příležitosti. No dobře, ale kde se to dá změnit? Grrr. Tož pojďme zatím budovat naši základnu. Opět nespočet voleb pro bytové architekty, ve kterých se ztrácím. Nakupuji v herní galerii a získávám pěkný patrový domek, leč po nákupu s pouhými zbylými 700 simoleony v kapse. Perspektiva zaměstnání jako pomocný umývač nádobí mi dává naději, že své jmění získám brzy zpět.
Vyrážím do ulic. Volím jogging, moje postava chaoticky pobíhá ulicemi. Vidím pěkně stavěnou šťabajznu, leč místo konverzace moje postava pokračuje v běhu. Po pár kliknutích se můj doomer uklidňuje ze sportovního nadšení a dávám se do hovoru, přičemž směřuji konverzaci ke vzájemnému sblížení. Proč ta dáma odchází v průběhu konverzace? Sims neučí základům elementární slušnosti? Vracím se domů. Prohledávání ledničky, poněvadž můj mariňák trpí hladem. Proč své jídlo nese do obýváku? Krátké zdřímnutí a volám opět své favoritce.
Promptně přichází a po plkání a komplimentech vyrážíme cestovat. V neznámé lokaci nacházíme v parku prázdný gril a po zakoupení burgerů odněkud ze vzduchoprázdna připravujeme jídlo. Dáváme se do hovoru s náhodným posedávajícím párem. V tu chvíli volá práce a můj avatar nekontrolovaně odbíhá. A to jsem si chtěl zrovna dát áčko a první směnu vynechat, no co už. Nově získaní přátelé se promptně nakvartýrovali ke mně do domu. Klikám na ně, v domnění že bude následovat nějaká interakce, ale nic se neděje. Zjišťuji alespoň, že zadané příkazy se dají postupně řetězit. Zřejmě je můj simík bude vykonávat po návratu z rachoty. Kašleme na to. Seance ukončena likvidací islámských teroristů v IS Defense.
Den 2.
Reset, nová tvorba postavy včetně sekundárních typů oděvů. Editace probíhá tentokrát zcela hladce. Tentokrát volím nick Doomer Leebigh. Redneck v kostkované flanelové košili a bříško jako připomenutí mého reálného výzoru. Kulinářské zaměření předchozího avatara házím za hlavu a vybírám si kariéru spisovatelskou. Tvorba nového domu od podlahy. Opakované experimenty a poznání, že jako bytový návrhář bych žil o chlebu a vodě. Rezignuji na předpřipravené místnosti, nemůžu je jaksi skloubit dohromady, aby tvořily jednotnou domácnost. Nakonec stavím holý domek na zelené louce, postupně jej osazuji potřebným nábytkem a doplňky a příčky a zdi tvořím ex post. Nově vybudované stavení nakonec vypadá docela pěkně. A dokonce bazén rozměrů asi 1x1 metr se vešel.
WTF? Proč v herním světě můj baráček nemá střechu? Snaha vyjít domu a provést kontrolní obchůzku kolem nového domku končí zjištěním, že nemám předtím jistě vytvořené vstupní dveře. Tak opět jejich nákup a jsem naštěstí venku. Achievement - odehraných 5 hodin. Ta hra je totální žrout času. A to jsem ještě pořádně nezačal. Marné pokusy s konfigurací osazení střechy. Shit.
Konec, následuje kombinace sedmihvězdičkové Metaxy a filmu Psycho. Proč Sims 4 nemají kampaň ? Nebo alespoň nějaké úkoly, aby byl hráč pozitivně motivován?
Den 3.
Orientuji se poněkud více. Cíl dne - plnění eventu Den mrtvých - což jest sbírání lebek od kolemjdoucích, čímž se mi ve finále má odemknout schopnost mluvení s mrtvými. Nejdříve ale musím zavolat nějaké Jasmine. Takže obcházím okolí svého budoáru a prudím kolemjdoucí žádostmi o lebky. Ne každý ji dává okamžitě, takže je musím ukecávat přátelskou konverzací. Zatím sebrány čtyři z devíti. Při bloumání okolím nacházím své sídlo z předchozího dne. Že bych hodil řeč s kolegou Leebighem? Leč ouha - nemůžu do domu vejít, natož se přiblížit - brání mi neviditelná hranice. Bláhově jsem si myslel, že svět The Sims 4 je neomezen.
Vidím, že hra stanovuje určité dlouhodobé úkoly, patrně v rámci zlepšování zvolených vlastností osobnosti. Jakožto spisovatel mám napsat 2 knihy v inspirativní náladě. Kde ji mám k sakru vzít? Kolem symbolu postavy mi neustále vyskakují možné činnosti, kterými se snažím vésti, nicméně ta se chová občas nahodile a nemám tedy pocit, že bych ji plně řídil, a žije si svým vlastním životem. Navíc mariňák vyžaduje neustálou péči. Jídlo, sprchování, vyměšování, jelikož je poněkud vznětlivý, tak nutnost uklidňování před zrcadlem. Taky spánek, vždyť za hodinu upadnu do bezvědomí! Pořád něco. Jako kdybych si hřál na prsou tamagotchi.
Hra přináší komické okamžiky. Příprava míchaných vajec. Lze krásně zazoomovat až na detailní postavu hráče. Mlátí několikrát do pánve jako do kovadliny, řekl bych, že omeletu asi spálil, ale ne, vyklápí ji na odnikud se objevivší talíř a s chutí sedá ke stolu. Dobrou chuť vám přejí Pražské kanalizace. Ejhle, došla pošta, klikám na schránku. Milý sim i s talířem vyráží ven z domu, talíř ukládá do schránky a bere dopisy. Naštěstí si bere talíř zpět. OMG - musíme platit účty, co jsem vydělal v práci (tentokrát jako asistent spisovatele) skončí v nenasytných chřtánech banky.
Snaha o plnění spisovatelské výzvy, a tak píšu. Knihu pro děti. Postava sedí u počítače a za brblání a kroucení u klávesnice něco sepisuje. Ještě že je zde tlačítko pro urychlení času. Doomer je zase z té tvůrčí činnosti vyšťavený, takže spánek a zase práce. Volím možnost intenzivní pracovní činnosti, snad to přinese více chechtáčků do kasičky. Opět urychlení času. LOL - achievement za nulové sociální interakce během jednoho dne. Doomer přichází domů, kývaje se jako zombie, zase si musí dáchnout. Napsanou knihu můžu dokonce vydat, volím vlastní náklad s vidinou pravidelného příjmu.
Boj s planými brambory vykutanými kdesi na pozemku. Ona vůbec práce s inventářem je nepřívětivá. Pokud chcete něco odložit, předmětu se nezbavíte na místě, kam jej chcete dát, ale tam, kde stojí vaše postava. Takže musíte na potřebnou pozici nejprve dojít a pak váš hrdina předmět milostivě položí. Marné pokusy o zasazení bramboru, výše popsaný systém vede napřed k odložení brambory v obýváku, a venku mi hra hlásí, že mám předmět přenést z inventáře, což nejde. WTF. Asi nemám potřebný zemědělský skill.
Hra mě nebaví, synek pobaveně sleduje mé soptění a podivování z chování hry. Ale stále u toho sedím, což je asi cílem autorů. Konec, pro dnešek stop. Pokračování příště.
Den 4.
Mou drahou polovičku mám v zahraničí, a tak se mohu věnovat pěstování sociálních interakcí a flirtování ve virtuální formě. Procházím se po okolí a získávám další lebky do sbírky. Před baráčkem se jich teď nachází celkem pět a zbývají ještě čtyři. Tentokrát kolemjdoucí nedělají cavyky a své poklady vydali vcelku ochotně.
Jedna z mladých dam jménem Alena Rambousková mi padla do oka a zahajuji rozhovor. Nabízím ji návštěvu mého příbytku, dokonce souhlasí a máme ruku v rukávě. Společně procházíme dveřmi do domku. A co se nestalo, schůzka se vyvíjí překvapivě velice nadějně. Naše cesty se za dveřmi spontánně rozdělují a můj doomer vchází do sprchy, zřejmě aby smyl mimozemský prach z Marsu. A moje Alenka? Copak copak, vchází do ložnice. Naneštěstí neulehá na lože, ale sedá k mému počítači a něco tam kutí.
Vracím se prohřátý z horké vody a pokračuji ve svádění, chválím outfit, daruji růži a flirtuji. Alenka se zjevně dobře baví, srdíčka naskakují, ale lišta přátelství se neplní. Ale co to ? WTF ? Doomer vyráží do rachoty, zanechávaje svůj dámský protějšek svému osudu.
Bohatší o 200 Simoleonů se vracím, upadám do kómatu v poloze ala modlící se muslim hned v předsíni. Následuje spánkový cyklus již v ložnici. Po výkrmu jídlem z mikrovlnky vycházím opět do ulic. Když v tu ránu volá Alenka a vyrážíme na rande. Konečně nějaký pokrok. Vcházíme do restaurace, kde se snažím vést konverzaci zamilovaným směrem, ovšem můj protějšek není příliš v dobrém rozmaru. Rande tak po chvíli končí a Alenka odchází.
Věnuji se barmance a Alenka se vrací po chvilce zpět. Překvapení! Vchází můj simík Leebigh z předchozí reinkarnace v helmě a dokonce spolu konverzujeme. Zkouším plkání s okolními simíky, ale jejich žvatlání a grimasy mi již lezou na nervy. Doomer nerespektuje mé pokyny a jako starý prostatik vyráží na toaletu. Končím s pařbou, vracím se domů. Pocit z ovládání mé postavy je opravdu prachmizerný.
Dávám zadumanou sprchu a kupodivu se objevuje inspirativní nálada. Honem ke compu, musím psát. Druhá kniha v produkci, přetáčení času, nuda. Nechápu, co od Sims 4 mám čekat. Jestli ta hra více nenabízí, tak nerozumím tomu, jak u ní mohou hráči vydržet tak dlouho. Jdu zase do práce. Konec. Turn off.
Den 5.
Další den ve světě Sims. Hraní se zvrhává ve stále stejný cyklus. Práce, pád na lože a sladký spánek, jídlo, hygiena, placení účtů. Nic nového. Volám Alence Rambouskové, ovšem konverzace se mnou ji pro tentokrát jaksi nebaví. Vydávám se sbírat lebky. Ale žádný z kolemjdoucích možnost získání lebky nemá. To musím event pokaždé aktivovat znovu? Tak volám zase Jasmine a opravdu se objevuje chodec v blackmetalovém warpaintu a podaří se mi trofej získat. Co dělat? Můj Doomer dostává záchvat vzteku, a jde se - rozzlobeně vykakat. LOL.
Rozhoduji se udělat párty a nazvu si pár kolemjdoucích dam do domu. Opět štěbetání, přehnaná gesta, rádoby žertovné animace. A zase do práce. Pro tentokrát mě za tvrdou práci šéf povyšuje. Stávám se bloggerem. Asi doom.starehry.eu. Hurá. Dopisuji další knihu a opět vydávám nákladem vlastním. Získávám tak pravidelný příjem 3 simoleony denně. Vedle popelnice mi vyrostla odpadková rostlina. Bingo, tak ji alespoň zalévám. Nevím jestli se mi to nezdá, ale kolemjdoucí jsou stále stejní.
Vyrážím do ulic, leč prostor kolem mého domu je žalostně malý a musím cestovat za pomoci mapy dostupných světů. Vezmu jednu z nových známostí ze včerejši party a vydávám se na party do baru. Hafo lidu, zkouším různé interakce, ale kromě bezcílných konverzací nic, co by stálo za zmínku. Jdu domů, pokračování zase příště.
Den 6.
Asi poslední den. The Sims 4 mi začínají lézt krkem. Na povrch vyplývají omezení hry. Zdánlivě volný svět je opravdu striktně omezen neviditelnými hranicemi, nedojdete ani přes 2 domy dál, jinak musíte na mapu světa a přesouvat se za asistence nahrávacích obrazovek a blikajícího kosočtverečného diamantu. Jakoby si tímto symbolem autoři z hráče tropili výsměch.
Další boj svádím s ovládáním, kdy na kolemjdoucí simíky klikám jako zběsilý a oni nic, jen se ukazuje symbol kráčejících podrážek. Komedie se sbíráním lebek - pokouším se navázat kontakt s bloumající lidmi. Příkazy se sice dají řetězit, dokonce vícekrát po sobě, nicméně co dnes předvádí můj Doomer, nad tím zůstává rozum stát. Projde kolem kolemjdoucí teenagerky, kterou jsem obdařil klikem se žádostí o lebku, jde na konec oblasti, aby se zpátky rozběhl za touto holčinou, ovšem ta se mezitím rozplývá v mlhách neviditelné hranice. Shit.
Synek mi přichystal překvapení, vytvořil domácnost, abych měl nějaké nové sousedy. Tvoje tvář má známý hlas + Star Wars, tak se domácnost jmenuje. Takže mohu konverzovat s reinkarnacemi třeba Petra Rychlého nebo dámského Darth Vadera. Nicméně jenom na zahrádce. Z galerie použitý dům totiž nemá schůdky, a tak se do domu vůbec nedostanu. Zkouším navázat konverzaci s postavou v posilovně, zřejmě přes zeď nebo okno, ovšem moje postava, ve snaze se s cvičíčím borcem zkontaktovat, stojí na druhé straně baráku. WTF.
Ukončuji své herní seance. Sims 4 nejsou opravdu pro mě. Nerozumím, co na této hře lidé vidí. Jestli jsou čtvrtý díl simáků natolik krokem zpět, že si s nimi nevím rady, nebo jestli mně nějaký skrytý půvab této hry uniká, to opravdu nevím.
Den 7.
Přece jen ještě jednou Simíky zapínám jako dojezd po seanci s dokonalými hrdiny - Duke Nukemem a Max Paynem. Pokouším se najít někoho, kdo by mi mohl věnovat lebku, ale nikde nikdo. S pár kolemjdoucími chodci se nehodlám bavit a navazovat nové kontakty. Což tedy zkusit společenskou událost ? Svolávám známé, zjišťuji, že tato událost je určitou výzvou, kde bych měl splnit zadané úkoly - 12 bavících se simíků, 4 jídlem nakrmení simíci a tak dále. Jak ovšem docílit tři společně tančící simíky, toť otázka.
A party začíná. První dvě přicházející dámy nakopávají mou popelnici a vesele hopsají po hromádce odpadků. Skvělé přivítání. Další děvče pro změnu koš vynáší, ale díky povalené popelnici pytel s nepořádkem hází na zem. Snažím se konverzovat s hosty, ti posedávají u počítače nebo šmejdí v mojí ledničce. Potřebné úkoly jsou poměrně rychle samovolně plněny, aniž bych musel něco dělat.
Začíná se kouřit z monitoru počítače. Pokouším se jej opravit, ale má snaha přichází vniveč. Tak volám servis. Opravář přichází prakticky hned v průběhu párty, aniž by se mnou cokoliv prohodil. Pán v montérkách přichází a za chvilku odchází, ani po mě nechce žádný honorář.
Jako další úkol mám podat návštěvě 4 porce dortu. Dobrá tedy. Utrácím 15 simoleonů za dort, ale kde jej mám k sakru najít? Druhý pokus a opět nic. Časově omezená party končí, většina hostů se postupně vytrácí. Mimochodem, odměna za mou snahu je starší kniha. Ani se nepátrám, co je zač.
Jen jedna kočička zůstává sedět u počítače a jak se obydlí vyprázdnilo, mně se daří vyřešit záhadu zmizelých dortů. Bingo. Schovány za stolem, zřejmě překryty objemným pozadím jedné z návštěvnic, takže jsem si nejspíše nevšiml, jak skončily na zemi. Vydám se jeden z dortů připravit pro zbylou návštěvnici.
Telefon. Eva by mě chtěla navštívit. Co na tom, že mi sedí v ložnici u compu. Odchází, před vchodem se otáčí a klepe na dveře. Nějak to kluci programátorští nemají zmáknuté. Snaha o flirtování přichází vniveč, děvče je naštvané a odchází. Já také odcházím a moje anabáze se simíky končí. Good bye.
Raptr mi ukazuje 11 nahraných hodin. I když jsem nezaznamenal žádný úspěch, natožpak nějaký výrazný progres, považuji sedmý bod Herní výzvy za splněný.
The Sims 4 je hrou, která není jistě vhodná pro každého. Pokud vyžadujete přesné instrukce či vedení, hru ani nezkoušejte. Jste-li tvůrčí a hravý typ a baví vás nekonečné experimentování, budování a zkoušení možností chování vašeho simíka, neváhejte - Sims 4 jsou právě pro vás.
V úhledném grafickém zpracování dostanete rozlehlý svět s nepřebernými možnostmi interakce, který má ovšem řadu nelogičností a není pro začátečníka jednoduché, do systému proniknout a zvládnout ovládání. V tomto směru by pomohlo více informací a vodítek. Navíc zdánlivá volnost je omezena na blízké okolí vaší nemovitosti, takže vás čekají nesčetné nahrávací obrazovky. Pokud čekáte, že jsou Sims simulací reálného života, tak bohužel alespoň pro mě je chování postav na hony vzdálené skutečným vzorcům chování. Ale což, to není na závadu, jde hlavně o zábavu a nikoliv o komplikovaný reálný život.
Pokud od hry žádáte kampaň a úkoly, tak těch se bohužel nedočkáte. Jediným nosným motivem je zřejmě vylepšování vlastností vašeho hrdiny. K cíli vede řada možných postupů a možností, navíc tvůrci nabízejí různé časově omezené eventy pro zpestření, snad aby náplň hry nebyla tak stereotypní. Hra mě bohužel neuspokojila po stránce svižnosti, neustále musíte čekat, než splníte zvolenou činnost a tlačítko na urychlení času je nezbytnou pomůckou - jelikož během zadané činnosti nic jiného nemůžete dělat.
Plnění úkolů navíc narušuje nutnost až přehnaně opečovávat vašeho avatara, což mě neskutečným způsobem zdržovalo. Ten se navíc chová poměrně autonomně, takže jsem neměl pocit řádné kontroly nad svou postavou, a ta si žije vlastním životem. Postupem času se objevil stereotyp a hlavně, ačkoliv jsem u hry strávil několik herních seancí, neobjevil se zásadní progres či úspěšný výsledek, takže jsem hraní ukončil totálně znuděný.
Je vidět, že za programem stojí obrovské množství práce a tvůrčích nápadů, ale dokázal bych si představit jejich lepší a i zábavnější realizaci. Nejsem schopen posoudit kvalitativní vývoj předchozích sérií, ale musím říci kacířský závěr, že The Sims na Facebooku, které jsem chvíli svého času zkoušel, mě rozhodně bavili více než tříáčková a za mastný peníz prodávaná hra The Sims 4.
DOOM + DOOM II
Pro: Grafika, zajímavé nápady, tvorba charakteru
Proti: Stereotyp, ovládání, špatná kontrola postavy, zmatené chování simů