Jednoho večera přijdete domů, kde vůbec nikdo není. Začnete se tedy prohrabávat osobními věcmi všech obyvatel domu, prolézáte jejich skříně, dopisy a vzpomínky. Prošmejdíte celý dům od sklepa až na půdu a z nalezených cárů papírů, knih, deníků a hromad harampádí zjišťujete, kde vlastně všichni jsou. Tolik Gone Home ve zkratce. Podrobnější popis snad ani není potřeba a skoro ani nejde.

V té hře se toho totiž moc neděje. Prozkoumávání a postupné prokousávání se místnostmi baráku je ale navrženo dostatečně dobře, aby se dal alespoň odvyprávět příběh. Z jednotlivých indicií se začne utvářet obrázek o obyvatelích domu - naší rodině, i jejich okolí.

V zásadě všechno funguje dobře. Nic ale není objevné ani impozantní. Herní náplň, zpracování, způsob vyprávění, ani příběh a jeho rozuzlení mě neoslnily. Naštěstí je to ale krátké a jako párhodinová jednohubka stravitelné. Zdejší nadšení mě ovšem minulo obloukem asi tak velkým, jakým se hlavní hrdinka této hry šine k posledním dveřím…