Pustil jsem se do pomsty v podobě Max Payne v domnění že se jedná o slušnou střílečku, Dostal jsem průměrnou akci, ale v úžasně husté noirové kriminální atmosféře zahalenou trochou tajemna a mystéria. V době kdy si výkon počítačů nemohl dovolit příliš složité a dobře vypadající "cutscény" si autoři řekli že "cutscény" které vypadají jako černý rozmazaný puding na linu si odpustí a udělají něco originálního, to se jim vskutku povedlo. "Cutscény" byly nahrazené hodně dobře nadabovanými a namalovanými komiksy které vyprávějí asi osmdesát procent příběhu, jediným zklamáním bylo to že v těchto vyprávěcích scénách hrála vždy ta samá hudba která se často opakovala i v samotné hře. Což by nevadilo, protože hudba zde dobře podkresluje atmosféru ale slyšet jí už po dvacáté mě začalo iritovat.
Jelikož kriminální atmosféře příliš nehoduji a noirové už vůbec ne, tak jsem se bál že mě hra nechytne, ovšem v polovině hry se prostředí změnilo na mnohem přívětivější v podobě mě známého betonového podzemí s laboratořemi nebo výškové ocelové koridory. Tato změna hře velmi prospěla, ulice a domy New Yorku mě už unavovali. Grafika je i na svou dobu velmi průměrná a nepřináší žádné inovace ani překvapení, obzvlášť neustále stejný usměvavý obličej Maxe mě děsil. Nedivím se že autoři použily komiksové vyprávění.
Přestřelky jsou asi největším zklamáním, dobrý pocit ze střelby se dostavoval jen velmi málo. Zbraní je přehršel, naopak munice málo pokud chcete používat jen jednu zbraň, což nejde. A pak je tu samotný systém střílení, ten byl spíše frustrující a nedokážu si představit že bych hru dohrál bez "bullet time" které zpomaluje čas. Ovšem i ten mě frustroval, někdy jsem ho použil omylem a zemřel, nebo než jsem ho mohl použít znova tak mě zasáhli ležícího na zemi. Nakonec se z přestřelek stal spíše pokus/omyl a neustalé opakování sestřelení dvou gangsterů za dveřmi jsem musel opakovat i desetkrát, zde hra opravdu nezáří.
Max Payne je zajímavá hra na jedno dohrání, Gunplay zde není to hlavní. Více jsem si užil pěknou atmosféru i přesto že tento styl nemám rád a především pěkný příběh o pomstě své rodiny. Doporučuji.
Oblíbená zbraň:
M4A1
Oblíbená část:
Podzemní laboratoře na vývoj drogy Valkýra
Jelikož kriminální atmosféře příliš nehoduji a noirové už vůbec ne, tak jsem se bál že mě hra nechytne, ovšem v polovině hry se prostředí změnilo na mnohem přívětivější v podobě mě známého betonového podzemí s laboratořemi nebo výškové ocelové koridory. Tato změna hře velmi prospěla, ulice a domy New Yorku mě už unavovali. Grafika je i na svou dobu velmi průměrná a nepřináší žádné inovace ani překvapení, obzvlášť neustále stejný usměvavý obličej Maxe mě děsil. Nedivím se že autoři použily komiksové vyprávění.
Přestřelky jsou asi největším zklamáním, dobrý pocit ze střelby se dostavoval jen velmi málo. Zbraní je přehršel, naopak munice málo pokud chcete používat jen jednu zbraň, což nejde. A pak je tu samotný systém střílení, ten byl spíše frustrující a nedokážu si představit že bych hru dohrál bez "bullet time" které zpomaluje čas. Ovšem i ten mě frustroval, někdy jsem ho použil omylem a zemřel, nebo než jsem ho mohl použít znova tak mě zasáhli ležícího na zemi. Nakonec se z přestřelek stal spíše pokus/omyl a neustalé opakování sestřelení dvou gangsterů za dveřmi jsem musel opakovat i desetkrát, zde hra opravdu nezáří.
Max Payne je zajímavá hra na jedno dohrání, Gunplay zde není to hlavní. Více jsem si užil pěknou atmosféru i přesto že tento styl nemám rád a především pěkný příběh o pomstě své rodiny. Doporučuji.
Oblíbená zbraň:
M4A1
Oblíbená část:
Podzemní laboratoře na vývoj drogy Valkýra
Richard Burns Rally
Pro: Příběh, atmosfera, komiksové scénky, typicky noirově mluvící hlavní hrdina, druhá polovina hry, Max, druhá půlka hry.
Proti: Příliš zbraní, málo munice, repetitivní hudba, přestřelky, první půlka hry.