Jedničku AvP jsem měl zafixovanou jako jednu z nejlepších her roku 1999. Výš jsem podle vzpomínek řadil jen legendární (leč nedohrané) RPG Planescape: Torment a nesmrtelnou cyberpunkovou RPG akci System Shock 2.

Po opětovném zahrání už to tak žhavé není. Především nechápu, jak jsem tehdy dokázal hru vůbec dohrát! AvP je totiž 3D akce ze staré školy ze vším všudy, včetně spousty neférových záležitostí. Nepřátelé se respawnují a to s velikou oblibou za Vaše záda do míst, které jste právě vyčistili. Hra je obrovské a nepřehledné bludiště, kde absolutně netušíte kam máte jít a co tam máte dělat. Životnost postavy zejména za mariňáka se počítá na vteřiny, protože vetřelec s Vámi udělá krátký proces ani nemrknete, o predátorovi ani nemluvím. Navíc se ve hře nedá ukládat, což v kombinaci s výše uvedeným vede k tomu, že někde zabloudíte, mezitím se Vám za záda naspawnují vetřelci a jste v háji.

Po spoustě velice vulgárních nadávek, náběhů na infarkt a pocit "seru na to a smažu to", jsem vyměknul, hru dal na Training a nastavil v podstatě cheat "unlimited saves", mé zážitky tedy bude popisovat ze značně zlehčené verze hry.

Za každou postavu Vás čeká 6-7 kol, které vrcholí nějakým tím bossfightem. Proč bojujete netušíte, protože příběh neexistuje. Chybí intro i pořádné outro (kraťoučké animačky ala Duke Nukem 3D nepovažuji za příběh). V průběhu misí Vám sice zejména za mariňáka někdo něco občas povídá, ale než to stihnete přečíst, titulek zmizí. Navíc se blbě čte, když se nervozně koukáte kolem sebe, odkud na Vás něco vyskočí.

Grafika vypadá stále celkem dobře, zvuky fungují za 100% (zejména pípání detektoru), hudbu jsem v rámci koncentrace musel vypnout. A jak se to celé hraje? Inu, když pominu výše zmíněné výtky, tak je to stále výborná hra, přesněji tři hry v jednom.

Vetřelec je unikát. Žádné nahoře nebo dole pro něj neexistuje. Vidíte sto metrů nad hlavou větrák? Žádný problém, vylezle po stěně, stropu a už můžete frčet ventilací přímo nad hlavami nic netušících a vytřepaných vojáků. Bojujete převážně s lidmi a hra Vám dá pocítit jaký je to být ultimátní lovec. Lidi jsou slaboučcí, padnou během zlomku vteřiny a většinou se k nim dostanete dříve než vůbec vystřelí. A pokud Vás zasáhnou, není problém, zdraví si doplníte z jejich mrtvol. Občas jsou problémem věže, ale i ty můžete obelstít. Na druhou stranu je to s vetřelcem díky unikátním pohybu šílené bloudění, občas jsem se musel mrknout do návodu kam vůbec jít, případně co dělat.

Predátor je stejně unikátní zážitek, nechybí totiž žádná z jeho schopností. Tři různé pohledy, zneviditelnění, náramenní kanón, zápěstní ostří či vrhač kopí. Aby toho nebylo málo, kdykoliv se můžete vyléčit a energie k tomu všemu potřebná se Vám pomalu, ale přece automaticky doplňuje. Ze začátku při bojích s lidma si budete připadat jako bůh - v modrém režimu Vám náramenní kanón lidi sám zaměřuje, když se ještě zneviditelníte, jsou to hotová jatka skoro jak ve filmu. Pak trošku přituhne, protože se objeví vetřelci a je jich dost, ale kombinace rudého režimu a pistole se ukázala dost účinnou. Jediným rizikem je podcenění situace, nepozornost, najedou Vás obklíčí a jste v háji.

A konečně mariňák - tady začne to správné peklo. I na nejlehčí obtížnost Vás vetřelec složí raz dva, bitva s predátorem je o nervy. Navíc se vše odehrává ve tmě, kterou sice můžete rozsvítit slaboučkou světlicí, nebo nočním viděním, ale obojí je v praxi dost k ničemu. Noční vidění je přesvětlené, takže útočící vetřelce ani pořádně nevidíte. A co je platný, že máte účinné zbraně, když vetřelci útočí zezadu, zvrchu a pokud už zepředu tak tak rychle, že nestíháte ani zamířit. Zkrátka hra za mariňáka je opravdu nářez se spoustou hororových momentů.

Celkově jde o soubor tří odlišných a výborných zážitků v jedné hře, bohužel se spoustou dnes již překonaných herních principů. A teď mě omluvte, jdu si zahrát druhý díl.