If I die... make sure the world knows... I died at Chateau Haine!!!! (!)
No panečku, dvojko! Výlet na venkov ti očividně prospěl, hmm? Já ti říkal, že nemáš furt dřepět v těch mdlých a nehezkých stěnách toho bejvalého tevinterského slave housu, nedělalo ti to dobře. Inu, jsem rád, že jsi dala na mé rady, holka.
Mark of the assassin je velice zábavný přídavek, který s sebou přináší řadu osvěžujících novinek, které člověku po opuštění Kirwallu opravdu připadají, jako uvolňující protáhnutí. Je zde řada soubojů, některé prosté, některé hrůzné, ale nedalo by se říct, že by byly nudné.
Dialogy tu jsou vyložená lahoda. Sarkastický Hawk se zda doslova vyřádil, přičemž při scéně se včelím bodnutím jsem vyloženě vyprskl smíchy, což se mi celkově ve dvojce moc nestávalo. Ani vaši parťáci nejsou němí, často toho mají spoustu co říct, přičemž Varric v tomhle opět válel nejvíc.
Z Felicii Day jsem nikdy nijak zvlášť unesený nebyl, ani její Tallis pro mě nebyla nějak výjimečná, ovšem holka je to vskutku talentovaná, neboť jí nadabovala senzačně. Navíc je to jedna z mála představitelek elfské rasy, která nevypadá jak nějaký debilní přerostlý skřítek, což je všeobecný problém základní hry. Měnil jsem ji za Isabelu, pochopitelně kvůli jejím analogickým schopnostem samozřejmě, vůbec to nebylo z toho důvodu, že jsem chtěl Isabele tajně zahejbat, vůbec nééé...
Mark of the assassin vás neošidí ani o velice zábavné a příjemné hádanky a puzzle, jejichž splnění není typicky „Easy peasy lemon squeezy“ jako v mnoha jiných RPG, ale klidně se mohou fláknout i do složitější adventury. Stealth sekvence byla fajn, ale na můj vkus byla až moc promíjivá. Že vás po odhalení hra okamžitě vrátí pouze pár metrů zpět, abyste to mohli zkusit znovu, není úplně ideální pro ono skryté napětí, navíc člověk se pak o to méně snaží, což je přeci škoda. Byla to ale vítaná chvilková změna hratelnosti, o tom žádná. Jo a hudba je zde taky pěkná. Obzvlášť bojový track během venkovní pasáže lovení wywern mi především utkvěl v paměti.
Finální souboj je výborně postavený a pamatovatelný. Nebylo to takové maso jako v Legacy, ale taky jsem trochu cítil krapky potu stékající mi z čela.
Škoda, že příběh trochu postrádá na kvalitě, plus byť lokací bylo hodně, taky mohl být ještě krapet víc různorodé. Celkově vzato se ale jedná o kvalitní DLC, po jehož dohrání jsem zklamaně svěsil hlavu, protože mě opět čekal hnusný Kirkwall a jeho mágo- templářské problémy, inu, každá dovolená někdy musí skončit.
No panečku, dvojko! Výlet na venkov ti očividně prospěl, hmm? Já ti říkal, že nemáš furt dřepět v těch mdlých a nehezkých stěnách toho bejvalého tevinterského slave housu, nedělalo ti to dobře. Inu, jsem rád, že jsi dala na mé rady, holka.
Mark of the assassin je velice zábavný přídavek, který s sebou přináší řadu osvěžujících novinek, které člověku po opuštění Kirwallu opravdu připadají, jako uvolňující protáhnutí. Je zde řada soubojů, některé prosté, některé hrůzné, ale nedalo by se říct, že by byly nudné.
Dialogy tu jsou vyložená lahoda. Sarkastický Hawk se zda doslova vyřádil, přičemž při scéně se včelím bodnutím jsem vyloženě vyprskl smíchy, což se mi celkově ve dvojce moc nestávalo. Ani vaši parťáci nejsou němí, často toho mají spoustu co říct, přičemž Varric v tomhle opět válel nejvíc.
Z Felicii Day jsem nikdy nijak zvlášť unesený nebyl, ani její Tallis pro mě nebyla nějak výjimečná, ovšem holka je to vskutku talentovaná, neboť jí nadabovala senzačně. Navíc je to jedna z mála představitelek elfské rasy, která nevypadá jak nějaký debilní přerostlý skřítek, což je všeobecný problém základní hry. Měnil jsem ji za Isabelu, pochopitelně kvůli jejím analogickým schopnostem samozřejmě, vůbec to nebylo z toho důvodu, že jsem chtěl Isabele tajně zahejbat, vůbec nééé...
Mark of the assassin vás neošidí ani o velice zábavné a příjemné hádanky a puzzle, jejichž splnění není typicky „Easy peasy lemon squeezy“ jako v mnoha jiných RPG, ale klidně se mohou fláknout i do složitější adventury. Stealth sekvence byla fajn, ale na můj vkus byla až moc promíjivá. Že vás po odhalení hra okamžitě vrátí pouze pár metrů zpět, abyste to mohli zkusit znovu, není úplně ideální pro ono skryté napětí, navíc člověk se pak o to méně snaží, což je přeci škoda. Byla to ale vítaná chvilková změna hratelnosti, o tom žádná. Jo a hudba je zde taky pěkná. Obzvlášť bojový track během venkovní pasáže lovení wywern mi především utkvěl v paměti.
Finální souboj je výborně postavený a pamatovatelný. Nebylo to takové maso jako v Legacy, ale taky jsem trochu cítil krapky potu stékající mi z čela.
Škoda, že příběh trochu postrádá na kvalitě, plus byť lokací bylo hodně, taky mohl být ještě krapet víc různorodé. Celkově vzato se ale jedná o kvalitní DLC, po jehož dohrání jsem zklamaně svěsil hlavu, protože mě opět čekal hnusný Kirkwall a jeho mágo- templářské problémy, inu, každá dovolená někdy musí skončit.
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Dialogy, souboje, puzzle, Tallis, atmoška
Proti: Ne moc dobře podaný příběh, prostředí mohlo být víc různorodé