I přes negativní recenze jsem neodolal a sehnal si i třetí díl SoF. Tentokrát nebude žádné nostalgické vzpomínání, protože trojku, stejně jako prakticky žádný 3D akci po roce 2006 jsem nikdy nehrál.

Proto pro mě byl začátek trošku šok. Krásná grafika plná detailů, všechno bouchá, lidi křičí. Tvůrci se s tím nemažou a bez tutoriálu Vás hodí doprostřed válečné vřavy někde v ulicích. Graficky je na co koukat - džungle s chýšemi, afgánské hory a vůbec exteriéry se povedly. Interiéry, zejména finální klub trošku váznou.

Příběh je na nasrání a to hned natřikrát. Zaprvé nemá nic společného s předchozími díly a to ani hrdinu, místo Mullinse je to nějaká rádobydrsná vypatlaná guma (podobnost s Chaserem od stejné firmy je v tomto zarážející). Zadruhé i přes čtení brífingů to nějak extra nenavazuje, prostě honíte jednoho teroristu za druhým, až ulovíte toho posledního a získáte kufřík. A zatřetí pak o ten kufřík přijdete! Hrdina co zvládl stovky vojáků se nechá překvapit a obrat nějakou káčou, zřejmě aby bylo pokračování

A hratelnost? Ze začátku jsem si lebedil - hra je opravdu řežba, máte na výběr z nespočetně možných zbraní (které se dají i upravit), krvavost funguje stejně jako v prvních dílech a končetiny i hlavy jen lítají. Míření funguje jakžtakž, i když kvůli rozptylu jsou třeba statické kulomety absolutně nepoužitelné.

Brzy ale hratelnost dostala na frak moderníma fičurama. To že odpadá sbírání lékárniček a místo toho se léčíte autohealem v klidu tak nějak beru. To že Vám do sebelepší zbraně dojdou brzy náboje a stejně musíte sáhnout po tom kalachu je už horší, stejně jako to že pobere jen 2 zbraně a nic se nedá sbírat (kromě zbraní od nepřátel).

Tvůrci však přidali i šipečku, která vede k cíli a tak se z lineární hry stal absolutní tunel. Nic Vás nemotivuje někam chodit bokem, protože tam stejně nic nenajdete. Takže jdete slepě jak dement za šipkou, kosíte enemíky a "kocháte" se skripty.

Ano hra je proskriptovaná až běda a to tím způsobem, že dokud nedojdete na trigger, nepřátelé se neobjeví. To si klidně můžete obhlíže základnu sniperkou a libovat si jak je prázdná, jenže v okamžiku kdy tam vstoupíte se na Vás sesypou ze všech stran. Nejpitoměji to působí při sestupu do kráteru, kde se nepřátelé objevují nejspíše z čistého vzduchu.

Mor největší je nemožnost ukládání, což má nahradit systém checkpointů. Ty jsou od sebe kolikrát pěkně daleko a až budete nějakou obtížnou pasáž opakovat poněkolikáté, tvůrci pěkně poděkujete. Zvlášť ke konci, kdy na Vás v naprosté tmě útočí nepřátelé s brokovnicemi, schopni zabít Vás na jednu ránu. I přes opakování jsem ale hru dohrál za necelých 7 hodin, čili snaha natáhnout hratelnost tvůrcům nevyšla.

Poslední u čeho se zastavím jsou bossové. Chápu že boss musí vydržet, takže je to ve většině her nějak ošéfované. Ještě nikdy jsem ale neviděl tak dementní situace, kdy děláte těžkým kulometem bossovi z hlavy doslova guláš a on stále v klidu stojí, střílí a vysmívá se Vám.

Zkrátka abych to nenatahoval - SoF3 je graficky pěkná a brutální řežba, která ale trpí pro mě nepřekousnutelnými fičurami moderních stříleček a navrch je dementní až běda.