Ve dvatisícevosmym jsem CS rozehrál dvakrát, ale hektické války frakcí s neustálým časovým limitem, stornováním a zase naskakováním úkolů, respawnem nepřátel a nevábně vonící úvodní lokací (bažiny), mě od hry dokonale odradily. Nakonec jsem nahodil nejnovějšího Datastora, ke kterému jsem sice měl v CoP nemalé výhrady, ale zdálo se mi to jako nejrozumnější volba v aktuální nabídce modů.
CS se tak částečně stává trochu jinou hrou, proto celý komentář bude vycházet z dojmů datastorovi Renovy 3.13 a né vanilla verze...
Větší polovina hry se odehrává v recyklovaných oblastech původní ChoC, což pro mě bylo dost zklamání. Nějaké nové lokace ke kochání se tady sice najdou, většinu času ale člověk tráví na známých místech a škrábe si na hlavě, jestli jsou GSC tak líní nebo neschopní. Situaci nezachraňuje ani tragická náplň questů, které se soustředí prakticky jen na souboje s lidskými protivníky a ty jsou v datastorovi opravdu hardcore. Jedna rána = smrt. Proto jsem padal do mdlob, když mi spřátelená frakce dá úkol obsadit statek se třemi nepřáteli a následně zavolá, že když jsem to zvládl, mohl bych obsadit i druhý statek, kde je dvacet vojáků, zakopaných v budovách. Já, Mr. Makarov a půl zásobníku. Jasně, proč ne! Vy si klidně seďte na prdelích na svojí základně, já to tam zvládnu sám! Fuck that shit...
Od Limansku dál už je to lineární save/load shitstorm, ve kterém jsem navíc postupoval v noci, bez možnosti se vyspat, protože mě hra skriptovaně zabila při každém pokusu použít spacák. Se základním nočním viděním a rozbitým armorem bez možnosti opravy, jsem se dokulhal až do samotného finále, které bylo tak absurdně zmatené, že ani na youtube nejsou tři různé gameplay průchody stejné... Někteří stojí u Streloka, který se nehýbe a masírují ho brokovnicí v nose, jiní jej nekonečně snipují gaussovkou no a já se krčil za zídkou při přestřelce s monoliťáckým poskokem, když mi na obrazovku vyskočilo outro. Streloka jsem ani pořádně neviděl.
Podzemní atmosférické lokace skoro vymizely a CS se soustředí především na souboje s lidskými protivníky, většinou v neskutečných přesilách. Mutanta aby člověk pohledal, v Zóně to vypadá spíše jako na Vaclaváku a neuvěřitelně utahané pěší přesuny mohou vyvolat letargii až spánek.
K datastorovi a jeho výtvoru jen tolik - udělal toho dost pozitivního směrem k lepší hratelnosti (vymizel respawn, oprava chyb, eliminace časových limitů atd.), ale zároveň se uchýlil k dost nereálným vlastnostem zbraní a nevyváženého ekonomického modelu. Zbraně varšavské smlouvy mají všeobecně bezkonkurenční vlastnosti a žerou dostupnou munici. Všechno je přísně drahé a pokud u obchodníka prodám plně vylepšený kalach a koupím si něj rohlík, je tady něco v nepořádku...
Anyway, ačkoli furt nadávám, CS se nehrál zase tak špatně. Je to stále STALKER, svým způsobem unikátní střílečka v atraktivním prostředí Zóny, se svými klady i zápory. Podruhé už to hrát nebudu, ale pro doplnění příběhu a uspokojení mých stalkerovských choutek, posloužil CS dobře.
Hodnocení: ✰✰
CS se tak částečně stává trochu jinou hrou, proto celý komentář bude vycházet z dojmů datastorovi Renovy 3.13 a né vanilla verze...
Větší polovina hry se odehrává v recyklovaných oblastech původní ChoC, což pro mě bylo dost zklamání. Nějaké nové lokace ke kochání se tady sice najdou, většinu času ale člověk tráví na známých místech a škrábe si na hlavě, jestli jsou GSC tak líní nebo neschopní. Situaci nezachraňuje ani tragická náplň questů, které se soustředí prakticky jen na souboje s lidskými protivníky a ty jsou v datastorovi opravdu hardcore. Jedna rána = smrt. Proto jsem padal do mdlob, když mi spřátelená frakce dá úkol obsadit statek se třemi nepřáteli a následně zavolá, že když jsem to zvládl, mohl bych obsadit i druhý statek, kde je dvacet vojáků, zakopaných v budovách. Já, Mr. Makarov a půl zásobníku. Jasně, proč ne! Vy si klidně seďte na prdelích na svojí základně, já to tam zvládnu sám! Fuck that shit...
Od Limansku dál už je to lineární save/load shitstorm, ve kterém jsem navíc postupoval v noci, bez možnosti se vyspat, protože mě hra skriptovaně zabila při každém pokusu použít spacák. Se základním nočním viděním a rozbitým armorem bez možnosti opravy, jsem se dokulhal až do samotného finále, které bylo tak absurdně zmatené, že ani na youtube nejsou tři různé gameplay průchody stejné... Někteří stojí u Streloka, který se nehýbe a masírují ho brokovnicí v nose, jiní jej nekonečně snipují gaussovkou no a já se krčil za zídkou při přestřelce s monoliťáckým poskokem, když mi na obrazovku vyskočilo outro. Streloka jsem ani pořádně neviděl.
Podzemní atmosférické lokace skoro vymizely a CS se soustředí především na souboje s lidskými protivníky, většinou v neskutečných přesilách. Mutanta aby člověk pohledal, v Zóně to vypadá spíše jako na Vaclaváku a neuvěřitelně utahané pěší přesuny mohou vyvolat letargii až spánek.
K datastorovi a jeho výtvoru jen tolik - udělal toho dost pozitivního směrem k lepší hratelnosti (vymizel respawn, oprava chyb, eliminace časových limitů atd.), ale zároveň se uchýlil k dost nereálným vlastnostem zbraní a nevyváženého ekonomického modelu. Zbraně varšavské smlouvy mají všeobecně bezkonkurenční vlastnosti a žerou dostupnou munici. Všechno je přísně drahé a pokud u obchodníka prodám plně vylepšený kalach a koupím si něj rohlík, je tady něco v nepořádku...
Anyway, ačkoli furt nadávám, CS se nehrál zase tak špatně. Je to stále STALKER, svým způsobem unikátní střílečka v atraktivním prostředí Zóny, se svými klady i zápory. Podruhé už to hrát nebudu, ale pro doplnění příběhu a uspokojení mých stalkerovských choutek, posloužil CS dobře.
Hodnocení: ✰✰
Silent Hill: The Short Message