For the night is dark and full of terrors. ... a to jako doslova.
Ach, jak úžasné je to blaho, když si člověk po čase zahraje nějakou opravdu skvěle napsanou hru, která má navíc parádní smysl pro detaily.

Celkově mi hra svým duchem hodně připomínala snímky "The Crow" z devadesátého čtvrtého a "Only lovers left alive" od Jarmusche, což už je sakra slibná kombinace! Byl z toho cítit trochu i ten Underworld, ale na to tam bylo málo vlkodlaků, zaplať pánbů! Navíc ten šílenej easter egg ve formě obřího tancujícího vlkodlouše si to bohatě vynahrazuje.
Hra má naprosto neuvěřitelnou atmosféru. Bezesporu jednu z nejlepších ze všech her, co jsem doposud hrál. L.A. Noc. Děvky na každém rohu. Občas zaprší. A když jsem prvně vstoupil do klubu Asylum, začala hrát ta gothic popina, pokecal s atraktivní narušenou upíří majitelkou a na parketu to rozjel s bizarně vypadajícími návštěvníky, usmál jsem se na svůj monitor, začal mírně přikyvovat a duchu se mi zrodila věta: ,,Tak už jsem v tom." Totálně mě okouzlila noční L.A. Takovou radost z prozkoumávání a vykecávání s jejími obyvateli jsem už dlouho neměl. Spolu s Athkatlou, Sigilem a Khorinisem se jedná o nejlepší RPG město, bezesporu. S čímž souvisí i ten fakt, že jsem na začátku hru opravdu seriózně podcenil. Zprvu jsem si myslel, že Santa Monica bude jedinou větší lokací, která bude hlavním zdrojem všech vedlejšáků, výbavy atd., skákal jsem radostí (asi jako ty hnusný hnědý koule v těch šíleně dlouhých stokách), když jsem zjistil, že na mě čekají ještě tři další čtvrtě plné vynikajících side questů, zajímavých postav a další hutné atmošky. Nechvalně proslulou misi v Ocean house hotelu jsem si schválně nechal až na večer. A dobře jsem udělal, byť jsem si to během hrání fakt neříkal. Takhle stáhnutý půlky jsem neměl ani u Outlastu. Příběh je velice pěkný, navíc se mi hodně líbí, že vám nezodpoví všechny palčivé otázky, například: kdo je onen "a friend", který vám posílá ty podivné maily? Kým přesně býval tajemný Beckett? A samozřejmě - Čím je zač ten taxikář? Tyhle aspekty výborně podtrhávají ono tajemno a temno, kterými atmoška disponuje.
Hra má i parádní hudbu. Zejména motivy jednotlivých čtvrtí jsou vynikající (Hollywood!). Znamenitě vykresluje už jinak onu jedinečnou atmosféru celkové hry. Taktéž výběr písní se zde opravdu povedl. "Smaller God" má tu čest poputovat do mého výběru.

Postavy jsou k nakousnutí. (Get it?) Jsou skvěle napsané, pamatovatelné a mimo jiné i kvalitně nadabované. Mezi mé oblíbence patří například Beckett (charisma jak hrom), Jeanette (prsa jak hrom), Strauss (ten kabát!) a Damsel je taky parádní. Mimo jiné systém rozhovorů je podobný tomu v Oblivionu nebo třetím Falloutu, nicméně v tomhle aspektu si o pár let starší Bloodlines strčil tyhle dvě přeceňované hitovky zcela do kapsy. Nejenže facial expressions a body language jsou zde mnohem věrohodnější, o kvalitě writingu nemluvě, ale taktéž okolní svět NEzamrzne, což byla věc, která mě na oněch bethesďáckých hrách vždycky strašně srala.

Záporů má hra ale vlastně docela mnoho. Souboje mi někdy docela lezly na nervy, samotný combat system není úplně plynulý, funguje ztuha a není moc záživný. Plížení je zde naprosto k smíchu. Měl jsem v něm celou dobu využitý pouze dva sloty, přičemž nepřátelé mě nenašli ani když ujali podezření a já jim skákal před ksichtem. A to jako doslova. Jakmile se skrčíte, stanete se prakticky neviditelnými. Mimo jiné jsem se občas nemohl protáhnout uličkou či brankou, když tam stála nějaká postava, i přestože jsem tam měl ještě krásný metr volného místa.

Vzhledem k těm záporům bych za normálních okolností hodnotil ještě o 5% méně, ale hra si to tak výborně kompenzuje tou atmoškou, writingem a jedinečným gameplayem, že tam tu devadesátku přeci jen fláknu. Strašně se těším na rozehrání za ženského malkiviana, co jsem tak koukal, tak je to jedinečný zážitek.
Už chápu to zdejší vysoké hodnocení, VTMB je na svou dobu opravdu jedinečnou, zábavnou a nesmírně chytlavou hrou. Doporučuju hrát vždy až padne tma, hra pak získá na kouzlu.
Můj herní osud: Muž, Toreador, specializoval se na řečnictví a střelné zbraně. Na konci hry se spojil se Straussem a Camarillou.