Dnes je to na den přesně 10 let, milých pár dam a pánové, od vydání posledního dobrodružství notoricky známého flegmouše Gordona Freemana, co spatřilo světlo světa. A jelikož všichni víme, co následovalo potom, respektive nenásledovalo, pojďme si tedy teď připomenout tento vynikající přídavek, který si ten předchozí s klidem strčil do kapsy.

Valve si umanulo, že Gordymu už ze všech těch stísněných vědeckých místností, zatuchlých podzemí, ruchu města a depresivních mimozemských základen musí být krapet mdlo, tak se rozhodli mu dopřát trochu dovolené do lesů. (Na pláži je totiž furt narváno ant-liony). Není ovšem žádné překvapení, že žádného oddychu se tam nedočká. Blbý pro něho. Super pro nás. Epizoda 2 je rozhodně vynikajícím přídavkem, které znamenitě prospívá změna prostředí.
Ta rozmanitost je vynikající, prolejzání hnízdem v obsidianové jeskyni plné zabijáckých brouků (Mějte mě klidně za hloupoučkýho hippíka a trávožrouta, ale těm chudinkám světélkujícím larvičkám jsem se celou dobu snažil neubližovat, ovšem někdy to v rámci postupu bylo nutné, což mi rvalo srdce :( ), projíždění říčkami a kopci ze stanice ke stanici, s občasným přerušením Hunterů, nových zmetků, které je nesmírně uspokojující vidět umírat, atd. Hra má navíc opět sérii klasické parádní efektní podívané a cool momentů - bitva s brouky u tunelů je jeden z nejlepších momentů celé série, dále také honička s vrtulníkem a parádní zkopnutí rychlo-zombie vždy sympatickou Alyx (která zde opět tvoří skvělého a užitečného parťáka), je taky blaho pro oko. A samozřejmě samotný závěr je taktéž dost působivý, sám jsem si po titulcích říkal: ,,No panejo, díky bohu, že jsem to hrál o něco později než ostatní hráči, aspoň nebudu muset na třetí epizodu čekat tak dlouho...“ …. :(
A hra si s vámi zase krásně hraje. Líbí se mi jak tvůrci moc dobře vědí, že když hráč uvidí kontejner, ve kterým něco podezřele hýbe s krabicemi, tak tam “jen tak pro jistotu“ hodí granát, což v ní vytriggeruje hořící rychlou zombie, která se na hráče v mžiku vrhne.
Všechno to doplňuje opět vynikající hudba, která především při těch bitevních sekvencí pořádně nakopává.

Zápory se opět nehledají snadno, oproti původní hře a prvnímu přídavku jsem čekal nějaký novinky v Gordonově arzenálu, plus možná i umělá inteligence některých nepřátel krapet pokulhávala. Délka mi přišla adekvátní.

A tak nám skončil Half-life. Nebo spíše – tak nás opustil Half- life. Jako holka, se kterou chodíte, a která vám jednoho dne zcela přestane odepisovat na fejsu, nebere vám telefony a doma věčně není. Žádné uzavření tudíž nemáte. Pouze vzpomínky. Proto, moji milí přátelé mé oblíbené databáze, pojďme si dnes všichni na tuto sérii zavzpomínat nějakým menším činem. Buď si dejte maraton, zahrajte si jednu kapitolku z kteréhokoliv dílu, pusťte si soundtrack, poslechněte si „Gordon Freeman saved my life“ od Miracle of Sounds, nebo někde schrastěte páčidlo a jděte něco rozbít. Ať už z toho uděláte cokoliv, sérii Half-life, v toto jubilejním smutném výročí, uctíte znamenitě. A nebo jen pohlédněte do nebes a potichu zašeptejte: ,, I want to believe...“

P.S. Achievement s trpaslíkem jsem splnil ještě před tím, než jsem se vůbec dozvěděl, že takový achievement existuje, cha!