Strife je velice zvláštní hra. V roce 1996, kdy si doomovky stále vystačili s nulovým příběhem a jeho nulovou prezentací přináší tak neskutečné množství novinek, že předbíhá dobu.

Už jen úvod. Neznámá rasa ovládla svět, z lidí dělají vojáky, nad vším železnou rukou dohlíží nějaký Řád. Vy se objevíte ve městě, plném po zuby ozbrojených vojáků, vyděšených lidí a nějakých těch obchodníků. Na nic nemáte peníze, většina dveří je zamčená, většina lidí se s Vámi nebaví, stačí někoho zabít a spustí se alarm a začnou se rojit posily. Stačí splnit nějaký ten úkol, dostat se k rebelům a pomaloučku polehoučku se pustit nejen do osvobozování města, ale i do protiútoku. V průběhu hry se dočkáte nejen osvobození města a nahrazení nepřátelských vojáků přátelskými ale musíte učinit poměrně zajímavou volbu komu věřit, volbu která ovlivní nejen zbytek hry ale i její zakončení.

Kromě toho můžete nakupovat různé zbraně, zbroje, lékárničky, nacházíte zkratky pomocí teleportů, můžete si vylepšovat statistiky, potkáváte obyčejné lidi, které můžete zabít, nechat být, nebo z nich získat informace. A také můžete některé mise prolítnout stylem "guns blazing" nebo si zahrát na pseudostealth a vyhnout se spuštění alarmu používání otrávených šípů. Pseudo proto,že pokud zabijete šípem strážného, kolegům vedle je to úplně ukradený.

Zkrátka, ač je Strife doomovka, má na dobu vzniku neskutečnou, skoro plnohodnotnou RPG nástavbu včetně zajímavého příběhu, doprovázeného perfektními komixovými obrázky.

Bohužel všechna ta omáčka kolem je sice fajn, ale jako střílečka mě prostě Strife nebavil. Především po vzoru Hexenu je základem hubovitá hratelnost, tentokrát ale neskutečně roztáhlá. Z jednoho města si otevíráte spoustu misí, které jsou vzájemně propojené, ovlivňují se, neustále si musíte pamatovat (nebo zapsat), kam máte jít, co máte otevřít a které kola musíte ještě projít, jestli se něco nezměnilo. V jednu chvíli jsem měl rozjetých asi 8 kol zároveň a to je prostě moc.

Navíc jednotlivé mise fungují na témže principu - obrovská, nepřehledné bludiště, plné spínačů otevírajících něco na druhé straně mapy, zkratek, tajných průchodů, cest které jsem ani nepřišel na to jak otevřít. Projdete si pár kol a jste tak vyřízení, že hru musíte vypnout a dát si pauzu.

A především jsou kola plné nepřátel, jenže právě tady mě Strife nebavil nejvíce. I na easy jsou nepřátelé strašně tuzí, přesní a tak nějak nezabitelní. Prostě do vojáka či robota střílíte a jemu to nijak extra nevadí a najednou padne. Tohle arkádové "ubírání života" nemám rád, navíc z celé palety enemíků se mi nijak extra žádný nelíbil a totéž se dá říct o zbraních.

Pěst je výsměch, stejně jako zbytečná elektrická kuše. Kulomet je slabý jak moucha, stejně jako raketomet, kterým nezabijete ani obyčejného vojáka. Navíc většina nepřátel pomalé raketě uhne. Granáty se rády odráží a většinou přímo na Vás, plamenomet je nablízko a proti většině robotů nepoužitelný. Takže zbývá parádní disruptor, kterým vypaříte většinu vojáků, bohužel u robotů vzhledem k tomu jak nepřátelé reagují na zásah (nijak) většinou netušíte zda trefujete nebo ne. A pak je tu ultimátní, zlepšující se Sigil, který ale ubírá životy a kromě boss fightů je tudiž nepoužitelný.

Zbraně, nepřátelé, pocit z boje to je to hlavní u střílečky a pokud to nefunguje, je to špatný a žádná sebelepší nástavba nepomůže. Navíc mě subjektivně přišla slabá i grafika i přes vylepšení přes ZDoom byla taková fádní, nezajímavá.

Dávám 70%, protože se mi Strife dříve líbil mohem víc a protože vzhledem k novinkám co přináší si horší hodnocení nezaslouží.