Klingon Honor Guard jsem zkusil před léty rozehrát, protože to byl Star Trek, ale nebavilo mě to. A tak jsem se ke hře vrátil, aby ji dojel s pocitem, že by to mohlo být něco jako Elite Force. Což se tak úplně nepovedlo.
Příběh je sice ze světa Star Treku, potkáte známé rasy, jména i místa, ale přitom je naprosto nezáživný, předvídatelný a mizerně prezentovaný. Ve hře se stáváte mladým členem Klingon Honor Guard, která má za úkol chránit kancléře. A právě na kancléře Gowrona je spáchán neúspěšný atentát a Vy se povlečete vesmírem od čerta k ďáblu při honičce za pachatelem.
Protože jsem sledoval všechny možné Star Treky, vím kdo je to Gowron, Kurn nebo sestry Lursa a B´Ethor, stejně tak znám vybuchlý měsíc Praxis či vězení Rura Penthe. Ale ve hře mě to nějak nedostávalo, protože všechny místa vypadají tuctově, grafika není sice špatná, ale krásná určitě taky ne. A samotný příběh je podáván pomocí Kurna, který Vám z tepla kanclu dává mezi misemi rozkazy a občas uvidíte nějakou tu animačku letící lodi v nízkém rozlíšení. S titulkama si nikdo neobtěžoval, takže když Vám někdo něco vypráví a vedle hučí stroj, neuslyšíte nic. Vzhledem k zasažení do světa Nové generace mi přišlo zvláštní, že Klingonům kromě Nausiánů pomáhají i Andoriani, ale budiž.
Stejně neinspirativní je i leveldesign, tvořený obrovskými bludišti, kde potvrvá nějakou dobu než se zorientujete. V bludištích jsou různé zamčené dveře, klíče k nim jsou většinou někde na druhém konci levelu, občas přemýšlíte co jste vlastně aktivovali a jsou zbytečně dlouhá. A aby to bylo ještě těžší, nepřátelé se s velkou radostí respawnují do vyčištěných míst a ve dvou kolech Vám tvůrci nadělí časový limit. Na druhou stranu, abych nekritizoval, hra Vám vydrží. Kol je 20, některé jsou rozdělená a podíváte se do spousty míst. A některá nebyla úplně špatná, například ono zmiňované procházení s magnetickými botami po povrchu lodí. BTW nezkoušejte se procházet vesmírem bez skafandru jako já :)
K tomu všemu patří ještě subjektivně i samotná hratelnost. Nepřátelé jsou totiž mrštní, rychlí, přesní, trefit je je kumšt, kromě podvádění z respawnem umí i nevídanou věc - hrát mrtvé. To takhle trefíte přibližně místo, kde stojí Klingon, ten se skácí k zemi a když se nekoukáte, vstane a našije Vám to do zad. Když pominu, že to není moc v souladu s klingonskou ctí, pak mě hra nutila chovat se jak psychopat - chodit a dorážet mrtvoly. Fuj. Netrefitelní jsou i místní krabi/pavouci, kteří jsou prostě rychlejší než Vaše střely.
A jsem u jádra věci. Rychlí a chytří nepřátelé by nevadili, mít prostředky k jejich likvidaci. Jenže ty nemáte. Jednak je hrdina zoufale neohrabaný a skočit do pitomého důlního vozíku je hotová ekvilibristika. A druhak stojí většina zbraní za hovno. Klingonská pistole a kulomet jsou slabé, jejich střely letí pomalu a soupeři bez problémů uskočí. Totéž v podstatě platí pro brokovnici, naštěstí ta je ale silná, takže nejlepší taktikou je prokličkovat střelami a trefovat z blízkosti. Pak je tu vrhač disků, který než se vrátí jste bezbranní (a nezkoušejte přepnout na jinou zbraň). K celkem tradičním granátometu a raketometu se dostanete pozdě, stejně jako k skvělé Sith Har pušce, která konečně trefuje. Pak je tu ještě něco na způsob BFGčka, ale jeden výstřel Vám sežere většinu nábojů. A vzhledem k tomu, že náboje jsou společné třeba pro kulomet, brokovnici a právě "BFG", zbraň zkusíte a zase odložíte.
Průserem je i to, že zbraně dost žerou a vzhledem k tomu, kolik vyplýtváte při přestřelkách budete věčně bez nábojů, naštěstí se jich kolem povaluje spoustu a jsou tu i nějaké secrety. Nejlepší je tak čapnout bat´leth, tradiční klingonský meč, jelikož na blízko si poradíte se soupeřem raz dva.
Poslední kapitolou jsou bugy. Občas pád do Windows, občas hra nešla spustit, jednou pokažený save.
Co budu dodávat. Klingon Honor Guard není objektivně úplně špatná hra, ale k dohrání jsem se musel dost nutit, protože mě to zkrátka nebavilo.
Příběh je sice ze světa Star Treku, potkáte známé rasy, jména i místa, ale přitom je naprosto nezáživný, předvídatelný a mizerně prezentovaný. Ve hře se stáváte mladým členem Klingon Honor Guard, která má za úkol chránit kancléře. A právě na kancléře Gowrona je spáchán neúspěšný atentát a Vy se povlečete vesmírem od čerta k ďáblu při honičce za pachatelem.
Protože jsem sledoval všechny možné Star Treky, vím kdo je to Gowron, Kurn nebo sestry Lursa a B´Ethor, stejně tak znám vybuchlý měsíc Praxis či vězení Rura Penthe. Ale ve hře mě to nějak nedostávalo, protože všechny místa vypadají tuctově, grafika není sice špatná, ale krásná určitě taky ne. A samotný příběh je podáván pomocí Kurna, který Vám z tepla kanclu dává mezi misemi rozkazy a občas uvidíte nějakou tu animačku letící lodi v nízkém rozlíšení. S titulkama si nikdo neobtěžoval, takže když Vám někdo něco vypráví a vedle hučí stroj, neuslyšíte nic. Vzhledem k zasažení do světa Nové generace mi přišlo zvláštní, že Klingonům kromě Nausiánů pomáhají i Andoriani, ale budiž.
Stejně neinspirativní je i leveldesign, tvořený obrovskými bludišti, kde potvrvá nějakou dobu než se zorientujete. V bludištích jsou různé zamčené dveře, klíče k nim jsou většinou někde na druhém konci levelu, občas přemýšlíte co jste vlastně aktivovali a jsou zbytečně dlouhá. A aby to bylo ještě těžší, nepřátelé se s velkou radostí respawnují do vyčištěných míst a ve dvou kolech Vám tvůrci nadělí časový limit. Na druhou stranu, abych nekritizoval, hra Vám vydrží. Kol je 20, některé jsou rozdělená a podíváte se do spousty míst. A některá nebyla úplně špatná, například ono zmiňované procházení s magnetickými botami po povrchu lodí. BTW nezkoušejte se procházet vesmírem bez skafandru jako já :)
K tomu všemu patří ještě subjektivně i samotná hratelnost. Nepřátelé jsou totiž mrštní, rychlí, přesní, trefit je je kumšt, kromě podvádění z respawnem umí i nevídanou věc - hrát mrtvé. To takhle trefíte přibližně místo, kde stojí Klingon, ten se skácí k zemi a když se nekoukáte, vstane a našije Vám to do zad. Když pominu, že to není moc v souladu s klingonskou ctí, pak mě hra nutila chovat se jak psychopat - chodit a dorážet mrtvoly. Fuj. Netrefitelní jsou i místní krabi/pavouci, kteří jsou prostě rychlejší než Vaše střely.
A jsem u jádra věci. Rychlí a chytří nepřátelé by nevadili, mít prostředky k jejich likvidaci. Jenže ty nemáte. Jednak je hrdina zoufale neohrabaný a skočit do pitomého důlního vozíku je hotová ekvilibristika. A druhak stojí většina zbraní za hovno. Klingonská pistole a kulomet jsou slabé, jejich střely letí pomalu a soupeři bez problémů uskočí. Totéž v podstatě platí pro brokovnici, naštěstí ta je ale silná, takže nejlepší taktikou je prokličkovat střelami a trefovat z blízkosti. Pak je tu vrhač disků, který než se vrátí jste bezbranní (a nezkoušejte přepnout na jinou zbraň). K celkem tradičním granátometu a raketometu se dostanete pozdě, stejně jako k skvělé Sith Har pušce, která konečně trefuje. Pak je tu ještě něco na způsob BFGčka, ale jeden výstřel Vám sežere většinu nábojů. A vzhledem k tomu, že náboje jsou společné třeba pro kulomet, brokovnici a právě "BFG", zbraň zkusíte a zase odložíte.
Průserem je i to, že zbraně dost žerou a vzhledem k tomu, kolik vyplýtváte při přestřelkách budete věčně bez nábojů, naštěstí se jich kolem povaluje spoustu a jsou tu i nějaké secrety. Nejlepší je tak čapnout bat´leth, tradiční klingonský meč, jelikož na blízko si poradíte se soupeřem raz dva.
Poslední kapitolou jsou bugy. Občas pád do Windows, občas hra nešla spustit, jednou pokažený save.
Co budu dodávat. Klingon Honor Guard není objektivně úplně špatná hra, ale k dohrání jsem se musel dost nutit, protože mě to zkrátka nebavilo.
Becherův sen
Pro: Neurážející grafika, prostředí Star Treku, docela dlouhé
Proti: Nezajímavý příběh, nulová atmosféra, nesmyslně dlouhé a matoucí kola, těžké souboje, bugy.