Nevím jak jinak začít, než krátkým výblitkem k původní trilogii, takže…
UC1 – Přestože svého času to byla jedna z těch her, kterou jsem konzolistům nestoudně záviděl a celá léta jsem naivně vyhlížel PC port, nyní se musím připojit k těm jedincům, kterým hlavy neberou, jak se z toho mohl stát takovej hit. Popkornovej appeal chápu, ale jistě muselo více lidem vadit to překouřený množství podprůměrných soubojů? Ty plinkové hádanky? Ta nevyvážená obtížnost? Ty nucené anální úhly kamery a nudný level design? Ne?
V retrospektu ale každopádně musím ocenit určitou ucelenost a ‘malost’ hry, díky čemuž se vyhla některým z těch absolutních nesmyslů, kterými následující dva díly již byly obohaceny. Apropos…
UC2 – Po dohrání celé původní trilogie chápu, proč si celej glób tak nenasytně vychvaloval zdejší tempo. Dvojka z původní trilogie zcela bez debat má ten nejlepší balanc mezi souboji, puzzlíky, a nerušeným prozkoumáváním. Taky je s přehledem nejlépe napsaná a má nejzajímavější děj. V neposlední řadě ještě můžu jakž takž pochválit i set pieces, které většinově byly uspokojivé, aniž by byly tak přestřeleně absurdní, jako ty ve trojce. Ale když…dobrý balanc je hovno platný, když ty jednotlivé elementy jsou samy o sobě pořád tak nudné. Exploraci si člověk zas tak moc neužije, když jde o levely takto uzavřené a lineární. S hádankami moc psiny taky není, když i ty jsou většinově striktně lineární a takřka zcela automatizované, a souboje, byť citelně vylepšené, jsou pořád při nejlepším šeredně průměrné.
UC3 – Budu chcát proti proudu a řeknu, že trojka je z původní trilogie nejlepší. Jo, tempo a vyváženost opět prohodili tojtojkou, a z hlediska scénáře je to zašprajcnuto v hlubinách odpadní roury zapadlé krčmy – za vrchol průzračné demence/prvotřídního trollingu (pořád jsem se nerozhodl, čemu věřit spíš) považuju Nejtovu procházku pouští. Tvůrci si dali tu práci nám ukázat, jak s člověkem celé dva dny a dvě noci bez kapky vody a čehokoliv k snědku v takové poušti zamávají. Tu fata morgána, tam hned tři kolapsy. Pak Nate konečně narazí na jakési trosky, a hned v sobě probouzí svého vnitřního Tarzana a skáče a šplhá jak zamlada, ale okej, dejme tomu, suspension of disbelief touhle dobou dostal tak do těla, že teď už do něj hra v podstatě kope v kómatu, ale okej, budiž. Pak se ale ukážou enemáci, a hned prvního hra ukáže s bandaskou vody. Nate bere kvér a vyvražďuje malou armádu. V tu chvíli jsem si byl na 16541% jistý, že se pak prostě MUSÍ spustit cutscéna, v níž si Nate bandasku půjčí a hezky se nabumbá. A vona cutscéna nikde, Nate prostě jede jak drak, přestože ho hra před minutou vyobrazila jako plazící se, z posledních sil dýchající, mrtvolu.
Mno ale sere pes, kvůli příběhům a logickým dějům jsem to nehrál, že. Hrál jsem to, protože jsem čekal dobrej level design, zajímavé hádanky, a zábavné přestřelky. A toho jsem se ve trojce konečně dočkal! Opět to neplatí pro celou hru, ale většinově jsou levely konečně kapku otevřenější a tím pádem zábavnější; u mnohých hádanek jsem konečně musel zapojit alespoň pár mozkových buněk, tím pádem jsem se u nich bavil; AI výrazně nabyla na agresivitě, což mě nutilo být neustále ve střehu a pohybu, tím pádem jsem se víc bavil i u střílení! Nechápejte mě špatně, s množstvím nepřátel a jejich pozicemi šli tvůrci kolikrát mrtě přes čáru, z čehož plynula příležitostná lacinost, ale z větší části jsem se při soubojích vskutku upřímně bavil. Tím pádem suverénně nejzábavnější díl celkově. Tím pádem.
---
Tak, hurá, úvod mám za sebou. Pro čtyřku jsem měl velmi prostý wishlist – dávkování a kvalitu writingu ze dvojky, a vesměs všechno ostatní ze trojky. Přání se mi splnila tak nějak napůl. Tempo trefili líp, než kdy předtím, a scenáristicky vykouzlili dokonalé béčko. Individuálně některé elementy ale zase hodily zpátečku. Přestože gunplay notně dochutili, souboje jsou celkově opět poměrně nudné. Sice mnoha potyčkám přidali vítanou vrstvu vertikality, ale zase taky výrazně uklidnili AI. Lacinost zcela vyhubili, ale z toho jen těžko můžu být na větvi, když je těch soubojů vlastně tak málo. Nehledě na to, že ND za celou sérii nebyli schopni vymyslet zajímavého lidského nepřítele, a tak místo toho každým dílem jen recyklovali ty stejné Jožky, přičemž vzorec v každém díle zpestřili buď zombíky, zombíky převlečených za vlkodlaky, nebo teleportujícími se fantomy. A jelikož se čtyřka komplet odprostila jakéhokoliv nadpřirozena, tak je to celou hru jeden prachobyčejnej Jožka za druhým.
Ale mluvme chvíli o hezkých věcech. Naprosto a absolutně jsem zbožňoval sekvence s džípem, a nikdo mi nevymluví, že pro inspiraci šli dyzajnéři primárně za TRIV, vzhledem k tomu, že se véhikl použije hlavně ku vyjíždění všelijakých bahnatých svahů. A ano, zešikmená půda! Vždycky potěší, když je šikovně integrována do hratelnosti a má povedenou fyziku, což zde platí. Neméně hezkou věcí je i otevřenost mnoha zdejších úrovní. Konečně jsem měl jakýs ten stimul razit a prozkoumávat! Škoda, že člověk nemůže najít víc, než nějaký ten bezvýznamný poklad, ale s takto atmosférickým eye candy je dostatečná radost prozkoumávat už jen ku objevování dodatečných zákoutí, přestože jsou prázdná. A vůbec, produkční hodnoty jsou mimo naší stratosféru. Vedle úžasného vizuálu hra naprosto září hlavně na poli animací a VA. S takovouto kvalitou mi ty postavy museli aspoň troche přirůst k srdénku, i kdybych nechtěl.
Tak, a teď vůbec nevím, jak to uzavřít. Hype train mě svého času neminul, ale jak jsem si to zahrál sám, tak jeho existenci zpětně nechápu. A všechna ta absolutní hodnocení udělena čtyřce, a její věčné oslavování jako jedné z da best her všech dob, definující celou generaci a nastavující novej metr, podle kterého se mají měřit díla budoucí…eh, to jsem z toho jaksi nevyčmuchal.
UC1 – Přestože svého času to byla jedna z těch her, kterou jsem konzolistům nestoudně záviděl a celá léta jsem naivně vyhlížel PC port, nyní se musím připojit k těm jedincům, kterým hlavy neberou, jak se z toho mohl stát takovej hit. Popkornovej appeal chápu, ale jistě muselo více lidem vadit to překouřený množství podprůměrných soubojů? Ty plinkové hádanky? Ta nevyvážená obtížnost? Ty nucené anální úhly kamery a nudný level design? Ne?
V retrospektu ale každopádně musím ocenit určitou ucelenost a ‘malost’ hry, díky čemuž se vyhla některým z těch absolutních nesmyslů, kterými následující dva díly již byly obohaceny. Apropos…
UC2 – Po dohrání celé původní trilogie chápu, proč si celej glób tak nenasytně vychvaloval zdejší tempo. Dvojka z původní trilogie zcela bez debat má ten nejlepší balanc mezi souboji, puzzlíky, a nerušeným prozkoumáváním. Taky je s přehledem nejlépe napsaná a má nejzajímavější děj. V neposlední řadě ještě můžu jakž takž pochválit i set pieces, které většinově byly uspokojivé, aniž by byly tak přestřeleně absurdní, jako ty ve trojce. Ale když…dobrý balanc je hovno platný, když ty jednotlivé elementy jsou samy o sobě pořád tak nudné. Exploraci si člověk zas tak moc neužije, když jde o levely takto uzavřené a lineární. S hádankami moc psiny taky není, když i ty jsou většinově striktně lineární a takřka zcela automatizované, a souboje, byť citelně vylepšené, jsou pořád při nejlepším šeredně průměrné.
UC3 – Budu chcát proti proudu a řeknu, že trojka je z původní trilogie nejlepší. Jo, tempo a vyváženost opět prohodili tojtojkou, a z hlediska scénáře je to zašprajcnuto v hlubinách odpadní roury zapadlé krčmy – za vrchol průzračné demence/prvotřídního trollingu (pořád jsem se nerozhodl, čemu věřit spíš) považuju Nejtovu procházku pouští. Tvůrci si dali tu práci nám ukázat, jak s člověkem celé dva dny a dvě noci bez kapky vody a čehokoliv k snědku v takové poušti zamávají. Tu fata morgána, tam hned tři kolapsy. Pak Nate konečně narazí na jakési trosky, a hned v sobě probouzí svého vnitřního Tarzana a skáče a šplhá jak zamlada, ale okej, dejme tomu, suspension of disbelief touhle dobou dostal tak do těla, že teď už do něj hra v podstatě kope v kómatu, ale okej, budiž. Pak se ale ukážou enemáci, a hned prvního hra ukáže s bandaskou vody. Nate bere kvér a vyvražďuje malou armádu. V tu chvíli jsem si byl na 16541% jistý, že se pak prostě MUSÍ spustit cutscéna, v níž si Nate bandasku půjčí a hezky se nabumbá. A vona cutscéna nikde, Nate prostě jede jak drak, přestože ho hra před minutou vyobrazila jako plazící se, z posledních sil dýchající, mrtvolu.
Mno ale sere pes, kvůli příběhům a logickým dějům jsem to nehrál, že. Hrál jsem to, protože jsem čekal dobrej level design, zajímavé hádanky, a zábavné přestřelky. A toho jsem se ve trojce konečně dočkal! Opět to neplatí pro celou hru, ale většinově jsou levely konečně kapku otevřenější a tím pádem zábavnější; u mnohých hádanek jsem konečně musel zapojit alespoň pár mozkových buněk, tím pádem jsem se u nich bavil; AI výrazně nabyla na agresivitě, což mě nutilo být neustále ve střehu a pohybu, tím pádem jsem se víc bavil i u střílení! Nechápejte mě špatně, s množstvím nepřátel a jejich pozicemi šli tvůrci kolikrát mrtě přes čáru, z čehož plynula příležitostná lacinost, ale z větší části jsem se při soubojích vskutku upřímně bavil. Tím pádem suverénně nejzábavnější díl celkově. Tím pádem.
---
Tak, hurá, úvod mám za sebou. Pro čtyřku jsem měl velmi prostý wishlist – dávkování a kvalitu writingu ze dvojky, a vesměs všechno ostatní ze trojky. Přání se mi splnila tak nějak napůl. Tempo trefili líp, než kdy předtím, a scenáristicky vykouzlili dokonalé béčko. Individuálně některé elementy ale zase hodily zpátečku. Přestože gunplay notně dochutili, souboje jsou celkově opět poměrně nudné. Sice mnoha potyčkám přidali vítanou vrstvu vertikality, ale zase taky výrazně uklidnili AI. Lacinost zcela vyhubili, ale z toho jen těžko můžu být na větvi, když je těch soubojů vlastně tak málo. Nehledě na to, že ND za celou sérii nebyli schopni vymyslet zajímavého lidského nepřítele, a tak místo toho každým dílem jen recyklovali ty stejné Jožky, přičemž vzorec v každém díle zpestřili buď zombíky, zombíky převlečených za vlkodlaky, nebo teleportujícími se fantomy. A jelikož se čtyřka komplet odprostila jakéhokoliv nadpřirozena, tak je to celou hru jeden prachobyčejnej Jožka za druhým.
Ale mluvme chvíli o hezkých věcech. Naprosto a absolutně jsem zbožňoval sekvence s džípem, a nikdo mi nevymluví, že pro inspiraci šli dyzajnéři primárně za TRIV, vzhledem k tomu, že se véhikl použije hlavně ku vyjíždění všelijakých bahnatých svahů. A ano, zešikmená půda! Vždycky potěší, když je šikovně integrována do hratelnosti a má povedenou fyziku, což zde platí. Neméně hezkou věcí je i otevřenost mnoha zdejších úrovní. Konečně jsem měl jakýs ten stimul razit a prozkoumávat! Škoda, že člověk nemůže najít víc, než nějaký ten bezvýznamný poklad, ale s takto atmosférickým eye candy je dostatečná radost prozkoumávat už jen ku objevování dodatečných zákoutí, přestože jsou prázdná. A vůbec, produkční hodnoty jsou mimo naší stratosféru. Vedle úžasného vizuálu hra naprosto září hlavně na poli animací a VA. S takovouto kvalitou mi ty postavy museli aspoň troche přirůst k srdénku, i kdybych nechtěl.
Tak, a teď vůbec nevím, jak to uzavřít. Hype train mě svého času neminul, ale jak jsem si to zahrál sám, tak jeho existenci zpětně nechápu. A všechna ta absolutní hodnocení udělena čtyřce, a její věčné oslavování jako jedné z da best her všech dob, definující celou generaci a nastavující novej metr, podle kterého se mají měřit díla budoucí…eh, to jsem z toho jaksi nevyčmuchal.
Dragon Age: The Veilguard