Hraju, jsem hypnotizován párkem pohledných pozadí, maten rozmazanou linií mezi tím, jak moc je to ještě Uncharted, a jak moc by to už mohl být Tomb Raider, a o kolik spokojenější bych pak byl, jestli vůbec…a taky jsem zažvejknut v dumání nad tím, proč to a tamto nebylo uděláno jinak, místo toho, abych na hru hleděl a prostě hodnotil jako hotový produkt, bez pohlížení na ‘co kdyby’.

Je to dobrý, ale má to ten problém, že je to příliš zelený. Těch vesniček a obytných lokací fakt mohlo být víc. Vono všechny ty chrámy a celá ta džungle je super, ale taky působí trochu povrchně s tím, jak málo nebezpečí nabídne už jen prostředí samotné, a jak v tomto univerzu patrně fauna prostě neexistuje (což dodatečně vyčítám i zbytku série).

Příběh Chloe je fajn, přestože je neskutečně generický. Má to štěstí, že jestli ND v něčem opravdu excelují, tak je to vykreslení svých postav. I Nadine zvládla být zábavná napříč dvěmi hrami, přestože za celou tu dobu se jí nepovedlo získat třetí rozměr, což opět jen přidává ND na kreditu, a rozvíjející vztah mezi těmito hrdinkami je na hře vpravdě to nejzajímavější. Ovšem příchod Sama jsem opravdu nepobral. Ale samozřejmě, dvě nebělošky prostě potřebovali, aby se objevil bílej heterouš to save the day, mno. Naštěstí si jen trochu zašoféroval a chvilku u sebe měl důležitej item, takže přestože byl do děje narván nehorázně na sílu, nestihl čemukoliv překážet.

Trochu zamrzí, že hra je stále poháněna těmi stejnými nudně jednoduchými mechanizmy. Ten nedostatek sebemenší invence prostě po těch letech a všech těch předchozích dílech hráče už vyloženě fackuje. Je to pořád ta samá cover-based střílečka s vysokou trávou pro stealth a automatizovaným platformingem (při kterém opět, jako v každém díle, každá pátá římsa prostě musí prasknout, aby postava mohla jakožeprej nebezpečně spadnout a tak tak se zachytit někde níž, bo nic hráče nenaplní adrenalinem tak kvalitně, kor když to člověk vidí po třistapadesátiosmé). Džíp mi zmrdi taky trochu downgradovali – jeho využití při ‘hádankách’ (odsouvání zábran, improv tvorba můstků, velké skoky, nášlapné bloky, časově omezené sekvence, cokoliv, dalo by se toho vymyslet tolik) zredukovali na naprosté minimum, a člověk jej tak využije primárně jen k obyčejné jízdě.

A co nezamrzí, ale rovnou nasere, jest ten fakt, že přátelská AI je snad na ještě hmotnější hovno, než předtím. Pro nepřátelé jsou parťáci neviditelní, a parťáci samotní trpí stormtrooper syndromem. A přitom by to bylo o tolik lepší, kdyby tvůrci buď implementovali nějaké jednoduché instrukce, které bych jim mohl dávat, a nebo rovnou nabídli coop mulťák. Ve stávající podobě ale vskutku velké, nepoužitelné lejno.

Nicméně Chloe s Nadine to jako zážitek svědomě drží až do konce, který zaplaťsatan není tak daleko, jako ve čtyřce. Krom toho, přestřelek naštěstí taky není přehnaně moc (a když už nějaká je, tak většinově umí chytnout za koule – LL má to vůbec nejpompéznější finále v sérii), a hádanky jsem si tentokrát vyloženě labužnicky užil. Přestože bych toho tedy rád změnil opravdu hodně, jako ucelený produkt je LL slušnou jízdou, a dosavadně nesporným vrcholem série.

A to, jak se Asavovi na finální bitku spustí ofinka, následkem čehož vypadá jako spravnej pitomeček, je geniální detail.