Tak takhle nezábavnou 3D akci jsem už dlouho nehrál. Devastation jsem taky kdysi dohrál, leč i po znovudohrání jsem si nevzpoměl ani na jednu věc. Není se čemu divit, naprosto vše v téhle hře je buďto fádní, nebo přímo otravné.

Příběh. Je rok 20xx. Zlotřilá korporace ovládá svět a skupina chrabrých revolucionářů se musí pokusit je porazit, aby...? Nejspíše aby se stali ještě horšími než ti co svrhli, jak už to v revolucích chodí. O hrdinech se nedovíme za celou hru nic, máme tu prostě skupinu drsných, anonymních hrdinů, kteří bojují, drsně se tváří a drsně mluví. Kazí to jen hrdina, co vypadá jako kopie Eminema. Totéž platí o záporácích, což je masa anonymních vojáků v čele s anonymním velitelem na konci. Tak nějak mi to připomělo ty sci-fi béčka z 80-90 let., kdy se v laciných kulisách jakože budoucnosti proháněli Rutger Hauer, Oliver Grunner či Michael Paré a a hráli si na postapo.

Stejně fádní je i grafika. V podstatě od začátku do konce se procházíte různými šedivými městečky, které vypadají všechny stejně, jsou plné bordelu a stejných baráků. Mezi tím vším haraburdím se pak těžko hledá nějaká umně skrytá lékárnička, či důležitý questový předmět. Navíc to ani vzdáleně nepřipomíná budoucnost.

Hratelnost je postavená na mnou nejvíce nenáviděné vlastnosti 3D her - respawnu. Ve většině misí jsou 1-3 respawnery, které musíte zničit a obsadit. Poté slouží Vám a když Vás zabijí zrodíte se znovu. Respawner je většinou za laserovým polem, ke kterému musíte najít kód a poté ho otevřít (což chvíli zabere). A ještě k ruce máte rozšiřující se skupinu spolubojovníků. Zapomeňte ale na geniální týmovou akci ala Freedom Fighters. Spolubojovníci jsou sice docela schopní a umí se o sebe postarat, ale i přes příkazy si dělají co chtějí, občas zmizí, aby se pak zázračně objevili a ani je nenapadne střílet třeba na ultratuhý vrtulník.

Nicméně za originální nápady dávám aspoň těch 40%. Zpracování je ale frustrující a otravné. Ať už čištění neustále se množících vojáků, půlminutové nahrávání kódu nebo otevírání laserů, přičemž když Vás picnou můžete to dělat znovu. A hlavně prakticky každé kolo děláte to samé ve stejném prostředí.

A bohužel to nevylepší ani boje. Celou hru bojujete proti těm stejným vojákům, jen stále odolnějším. Zbraní je požehnaně, ale jsou nepřesné a podivně neúčinné a to včetně rotačáku, který by měl nablízko dělat z nepřátel řešeto, jenže nedělá. S většinou zbraní jsem měl pocit, že jdu s flusbrokem na hrocha. Jediným zpestřením jsou věže a pozjízdní roboti, na které drtivou většinu hry nemáte účinnou zbraň k likvidaci a třeba roboti jsou nejspíše pro mě nezničitelní, takže jsem se modlil, ať je moji kumpáni zprovodí ze světa co nejrychleji.

Korunu vší té mizérii dá finální boss. Protože je to úplně obyčejný voják, tvůrci ho vybavili kapesním respawnerem a tak ho musíte zabít asi 30x, než konečně zhebne. To že to dělám správně jsem si musel přečíst v návodu, protože po prvních pár oživeních jsem čekal, že musím udělat nějakou fintu. Ale ne, jen je potřeba obrnit se trpělivostí. A pozor SPOILERY. Po klišovitém outru v enginu hry přijde pomrknutí na další díl - tajemný muž ve stínu a finální oživení záporáka. Jako by chtěl říct "já se vrátím". Se škodolibým úšklebkem a vědomím 15 let od vydání hry můžu říct "ne nevrátíš"