Neustálé inovování FPS žánru v tomto případě nikam nevede. Engine z Painkillera, ale hratelnostně diamterálně odlišná hra. Střílečka se spoustou prvků, které ji dělají složitou, nepoužitelnou a frustrující. Postava může mít v ruce dvě zbraně zároveň, náležící k danému tlačítku myši. Jejich stisk se tak může plést. Nad to je koncept postaven i na kontaktních soubojích, přestože s tím souvisí i jiné vlastnosti. V jednoduchosti je síla, proto mají Painkiller a Serious Sam nekonečně dílů. NecroVisioN je tak otrava hned od startu. Výdrž hlavního protagonisty nezvykle odolná, prodírající se zákopy a seznamující se s pojetím zdejších poměrů. Nechybí implementování mířidel, střídmé uplatnění stacionárních zbraní. Převažuje odstín černé barvy, ačkoli to nejspíše zvýrazňuje i aplikovaný mod. Nemluvě o rozporu začátku a konce, lišicích se jako den a noc. Nekromantem proti své vůli snadno a rychle.
Duch doby je přítomen v sekvencích, které dotávřejí filmovou atmosféru, ale i znemožňují hlubšího ponoření do hraní. Čtení dopisů bych uvítal, kdyby měly lepší font. Tato stará forma písma je dnes fakt neakceptovatelná. Zpestřením jsou arénové výzvy, v nichž je nutné splnit nějaký úkol v časovém limitu. A to tím, že masakruji protivníky. Než mi ale došlo, co a jak, začal jsem hru nenávidět. Dokonce tu lze ovládat jakéhosi obrněnce, s nímž se kamera přepne do third person pohledu. Měl jsem dojem, že je nezničitelný, ale časem mu šťáva dojde. Nasazování plynových masek. Jsem v první světové, fajn. Nicméně to působí přeplácaně, zvláště v souboji s bossem. Kombinace delších loadingů, propadnutí mimo mapu, tuhý kořínek některých bossů, specifický postup jejich zneškodnění. Cílené hledání artefaktů.
Boj na blízko vede zprvu k nepřehlednosti. Zombie hráče obklíčí ze všech stran, zatímco se věnuje pár z nich, dotírají na něj ty další. Normálně bych postupoval dozadu, ostřeloval to granáty, či nějakými jinými zbraněni. Třebaže nemají takovéto potvory moc velkou rychlost. To v konkurenčních střílečkách bývá spíše naopak. Toto jsou postřehy z postupného odkrývání prvních úrovní hry. Vážně mi záležlo na tom, abych hru zbytečně nehanil a nevymýšlel si nesmysly, ale nemůžu jinak. Kupříkladu v Pevnosti se ze startu procházím, nikde nikdo, pak na mě začnou útočit. Do toho po animačce boss, následuje nějaký menší obr. Situace se ztíží tehdy, když krom zmíněného potřebuji mít i dva dynamity na vyčištění vstupu. To udává odpočítávající čas, během něhož je nutné dosáhnout i uvolněného místa po výbuchu. Ještě štěstí, že zatarasené cesty využívají funkční fyziky, jak je asi uvolnit, co použít a tak.
Je tu přítomna zuřivost a zpomalení času. Zuřivost vede k větší účinnosti útoků na blízko. Doprovázeno je to různými perspektivami vidění, které se v závislosti na tom obměňují, plus šlehají blesky a částicové efekty. Pokud najdu artefakty v secretech, tak ty znamenají vyšší level zuřivosti. Vícekrát musí hlavní hrdina někam zpět, ať už pro důležité předměty nebo nikdy nekončicí střety se zlem. Lepší než lopatou mi přijde stínání nepřátel bajonetem. Při rychlém mačkání myši objeven scirpts bug, když se stiskne pravé tlač. myši a postava drží momentálně jen jednu zbraň. Hra spadne na plochu a ukončí se. Kapitola 3 - Kopec oplývá neustálým stoupáním výše, místy málo přehledném. Zde o něco snížena tmavost hry, neboť ta černá barva spíše překážela. Tajné lokace se poštěstí najít jen někdy, v uvedené části dány všechny.
Hala výzev je přístupná z menu. Nachází se v ní deset zkoušek primárně zaměřených na boj z blízka. Ze začátku je velmi obtížné všechny splnit. Pakliže se k nim vrátím jindy, rázem to už nepředstavuje žádný problém. Počínaje Kapitolou 4 se mi otevřely širší možnosti hry a měl je už více zmáknuté. I tak tu není uvedeno vše. Dá se říct, že hráč zažije naprostou katarzi a bude pochybovat o sobě samém. Čistě proto, čeho bude svědkem. Rozhodně to ale nesmazává mé negativní vnímání ze začátku, kdy jsem teprve objevoval zdejší mechaniky. O samotné instalaci hry a jejím modifikování je napsáno v zajímavostech. Existuje jeden gameplay mod, s nímž by asi některé mé útrapy odpadly. Byť nezkoušen. Je též možnost si do hry vložit Extended menu, sloužící na spuštění hry v okně a nastavování FoV. Nachází se v nastavení Grafika. Hráno na druhou obtížnost Odvážlivec. Finální úroveň zuřivosti 14.
Duch doby je přítomen v sekvencích, které dotávřejí filmovou atmosféru, ale i znemožňují hlubšího ponoření do hraní. Čtení dopisů bych uvítal, kdyby měly lepší font. Tato stará forma písma je dnes fakt neakceptovatelná. Zpestřením jsou arénové výzvy, v nichž je nutné splnit nějaký úkol v časovém limitu. A to tím, že masakruji protivníky. Než mi ale došlo, co a jak, začal jsem hru nenávidět. Dokonce tu lze ovládat jakéhosi obrněnce, s nímž se kamera přepne do third person pohledu. Měl jsem dojem, že je nezničitelný, ale časem mu šťáva dojde. Nasazování plynových masek. Jsem v první světové, fajn. Nicméně to působí přeplácaně, zvláště v souboji s bossem. Kombinace delších loadingů, propadnutí mimo mapu, tuhý kořínek některých bossů, specifický postup jejich zneškodnění. Cílené hledání artefaktů.
Boj na blízko vede zprvu k nepřehlednosti. Zombie hráče obklíčí ze všech stran, zatímco se věnuje pár z nich, dotírají na něj ty další. Normálně bych postupoval dozadu, ostřeloval to granáty, či nějakými jinými zbraněni. Třebaže nemají takovéto potvory moc velkou rychlost. To v konkurenčních střílečkách bývá spíše naopak. Toto jsou postřehy z postupného odkrývání prvních úrovní hry. Vážně mi záležlo na tom, abych hru zbytečně nehanil a nevymýšlel si nesmysly, ale nemůžu jinak. Kupříkladu v Pevnosti se ze startu procházím, nikde nikdo, pak na mě začnou útočit. Do toho po animačce boss, následuje nějaký menší obr. Situace se ztíží tehdy, když krom zmíněného potřebuji mít i dva dynamity na vyčištění vstupu. To udává odpočítávající čas, během něhož je nutné dosáhnout i uvolněného místa po výbuchu. Ještě štěstí, že zatarasené cesty využívají funkční fyziky, jak je asi uvolnit, co použít a tak.
Je tu přítomna zuřivost a zpomalení času. Zuřivost vede k větší účinnosti útoků na blízko. Doprovázeno je to různými perspektivami vidění, které se v závislosti na tom obměňují, plus šlehají blesky a částicové efekty. Pokud najdu artefakty v secretech, tak ty znamenají vyšší level zuřivosti. Vícekrát musí hlavní hrdina někam zpět, ať už pro důležité předměty nebo nikdy nekončicí střety se zlem. Lepší než lopatou mi přijde stínání nepřátel bajonetem. Při rychlém mačkání myši objeven scirpts bug, když se stiskne pravé tlač. myši a postava drží momentálně jen jednu zbraň. Hra spadne na plochu a ukončí se. Kapitola 3 - Kopec oplývá neustálým stoupáním výše, místy málo přehledném. Zde o něco snížena tmavost hry, neboť ta černá barva spíše překážela. Tajné lokace se poštěstí najít jen někdy, v uvedené části dány všechny.
Hala výzev je přístupná z menu. Nachází se v ní deset zkoušek primárně zaměřených na boj z blízka. Ze začátku je velmi obtížné všechny splnit. Pakliže se k nim vrátím jindy, rázem to už nepředstavuje žádný problém. Počínaje Kapitolou 4 se mi otevřely širší možnosti hry a měl je už více zmáknuté. I tak tu není uvedeno vše. Dá se říct, že hráč zažije naprostou katarzi a bude pochybovat o sobě samém. Čistě proto, čeho bude svědkem. Rozhodně to ale nesmazává mé negativní vnímání ze začátku, kdy jsem teprve objevoval zdejší mechaniky. O samotné instalaci hry a jejím modifikování je napsáno v zajímavostech. Existuje jeden gameplay mod, s nímž by asi některé mé útrapy odpadly. Byť nezkoušen. Je též možnost si do hry vložit Extended menu, sloužící na spuštění hry v okně a nastavování FoV. Nachází se v nastavení Grafika. Hráno na druhou obtížnost Odvážlivec. Finální úroveň zuřivosti 14.
Pro: Druhá polovina hry, bossové, SweetFX, zuřivost a boje na blízko. Na odvážlivce adekvátní obtížnost.
Proti: Neustále v odstínu černé, příliš překombinované, nevyhraněná hratelnost. První polovina hry.