Rok 2003 přinesl opravdu obrovské množství známých 3D her, ať už špatných, průměrných nebo silně nadprůměrných, ale tak nějak jsem měl v hlavě, že nejlepší bylo Call of Duty. Z téhle značky se postupem let stal moloch, čítající snad kolem 15 her a symbol komerce a úpadu - šipka vedoucí za ruku, autoheal atd... Proto jsem se do znovu-dohrání Call of Duty nehrnul, ale po dohrání Medal of Honor a Vietcongu jsem ji dal šanci. A byla to paráda.

Jestli bych něco vytkl, tak absenci jakéhokoliv tmelícího příběhu. Místo filmečků jsou tu jen sestřihy z hry, pár dokumentárních záběrů a starých fotek. Ve hře se ujmete trojice různých hrdinů, kteří si plní své mise a ani se nikde nepotkají. Grafika je kupodivu stále slušná, Quake 3 engin byl změněn k nepoznání a hra díky tomu dokáže i nečekaně velkolepé scény.

A můžu říct, že jsem se toho, že ze mě hra bude dělat idiota bál zbytečně. Call of Duty 1 má totiž stále lékárničky, kam máte jít vidíte jen na kompasu, není tu nekonečný respawn ani checkpointy spouštějící očividný skript. Nemusíte jít stále vpřed aby se děj pohnul a dokonce je tu i pár sólových misí. Není to ani 100% koridor, ale narazíte ne nechvalně známé neviditelné zdi.

K nepřátelům ani zbraním není moc napsat, protože to funguje jak v Medal of Honor - zbraně máte 2+pistoli a sbíráte si je po padlých nepřátelích, nepřátelé jsou inteligentní, takže se kryjí, obchází Vás, hází granáty, přebíhají. A díky bohu jsou zranitelní jako obyčejní smrtelníci, pokud se dobře trefíte, jdou rychle dolů. A ještě podruhé poděkuji bohu, protože AI funguje nejen u nepřátel ale i u spolubojovníků, ani jednou se mi nestalo, že by se někde někdo zasekl. U zbraní zase platí že jsou tu různé obdoby historických pušek, samopalů a kulometů. V účinnosti jsem neviděl větší rozdíl, tudiž jsem volil to co čeho bylo nejvíce nábojů. Je tu samozřejmě míření přes pažbu, které se hodí na větší dálku, ale díky bohu na blízko se trefíte i s obyčejným zaměřovacím křížkem.

Co je na téhle hře ale parádní je vlastní náplň. Call of Duty je podobný jako Medal of Honor, ale mnohem velkolepější, inteznivnější, filmovější. Hned od začátku nabízí strhující akci, měnící se prostředí, úkoly i styl. Je tu 26 misí, které tvoří logické celky, ale v rámci nich se může stát cokoliv. Budete obsazovat vesničku, čistit ji, pak ji bránit před tanky a nakonec spěchat džípem mezi nepřátelskými pozicemi pro pomoc. Nechybí průzkum zámku, čištění obří elektrárny na přehradě, sniperské souboje, sestřelování letadel i obligátní kanály. První vrchol přichází při obraně mostu, kde se ze všech stran tlačí náckové, občas přijede i tank a musíte se udržet 5 minut. Když si myslíte že Vás nic nepřekvapí, hra Vás posadí do tanku a spolu s celou tankovou divizí čistíte nepřátelské tanky na ledových pláních a v ruinách města.

A samozřejmě nezapomenutelný Stalingrad, vrchol hry, který strká do kapsy i Omaha Beach z Medal of Honor. Davy vojáků valící se na kopec, často bez zbraní či nábojů, zato s politickými komisaři za zády, kteří střílí každého kdo chce ustoupit. Monumentální řežba, kde padají vojáci po desítkách je vrcholem 3D akcí té doby a myslím že ani o rok, dva později jsem nic takového neviděl. A jako bonus Vám hra na konci naservíruje neméně velkolepé dobývání Říšského sněmu, jehož dobytím defacto končí válka.

Zkrátka první Call of Duty nabízí zážitek srovnatelný se sledováním drahého velkofilmu, kde všechno funguje. Intenzivní akce, měnící se mise, prostředí i úkoly a pár naprostých herních vrcholů. Jedinou chybou je herní doba - v pět odpoledne jsem to zapnul, v jedenáct večer bylo dohráno. Ale pokud jsem se celých 6 hodin skvěle bavil, není to tak hrozná chyba. Pro mě 3D akce roku 2003.