K mému hraní polorestartované série vede trnitá cesta nárazového hraní, na jejímž konci jsem i s dlc utopil kolem 70ti hodin a jakmile si na chvilku odpočinu po Odyssey (dvouletá odmlka k dalšímu dílu to jistí), tak se k tomu ještě vrátím. A to proto, jelikož i přes zjevné vizuální podobnosti jsou to velmi odlišné hry, které se díky maličkostem celkem i jinak hrají. Moc se mi zpočátku nelíbila tato plánovaná evoluce mé snad nejoblíbenější herní série vůbec a příklon ke gore rpg žánru, jelikož takové hry vzásadě nehraji. A to proto, že má vrozená touha po perfekcionalismu mi nedovolí se z jedné vyzobávací lokace posunout do další, jakmile není na 100% splněná. A vypadá to, že AC mě časem takové hry hrát naučí. A je to přitom tak obrovské, vizuálně nádherné, třebaže ne každou jednotlivou texturou, ale takovým tím celkovým pohledem na jednak přebarvičkovaná města, hory nebo oázy a písečné duny. Člověk v takto obrovské hře chtě nechtě přistoupí k rychlému cestování načítacími obrazovkami a nezřídka kdy se mi stávalo, že mě Origins (či jaká já s oblibou říkám původním názvem Empire) svojí rozlohou pohlcuje a nedostavuje se ona pověstná plná imerze. Po takových deseti rozjezdových hodinách plnění haldy vedlejších questů, které jsou sice vesměs opakováním herních klišé ještě z devadesátek, ale zabaví, jsem se naprosto naladil na správnou vlnu a věděl jsem, že hru dohraju na 100%. Tento pocit se rázem vytratil zakoupením Gold edice hry, tedy prvním a hlavně druhým (obrovským, ač ne tak dlouhým) dlc, která přináší další území k prozkoumávání a ani Bayekův věrný velbloud vše prostě před příchodem Kassandry mým tempem prostě nezvládne.
Pokud bych měl extra chválit něco krom toho, co jde Ubisoftu zdaleka nejlépe, tedy tvoření perfekních virtuálních volně otevřených hřišť, pak je to soubojový systém. Hned první souboj na začátku pořádně zamrazí v tom, jak je to celé nepřístupné, ale jakmile tomu člověk dá šanci, vyloženě si to zamiluje. Což bude (možná) má částečná výtka k Odyssey, kde mám zatím 11h, tak nebudu soudit, ovšem je to tak, že souboják se celkem dost liší a boje se štítem na koni patří k tomu nejlepšímu, co jsem si mohl jako nehráč Mount and Blade ve (AC) hrách, hlavně tedy zde, přát. Příběh je už klasicky průměrný bez nějakého hlubšího přesahu po dohrání, ale nijak neruší a celkem mě mrzí absence nějakých dalších nápadů do přítomnosti, ovšem časy načrtnutí první civilizace z Brotherhoodu, které jsem vyloženě hltal, jsou zřejmě ta tam.
Pokud to někdo vzdal po, ne nutně slabších, ale opakujících se starších dílech, u Origins by mohl s klidem naskočit.