A poslední díl je za mnou. U šestého dílu to byla moje premiéra, protože před lety se mi nepodařilo upirátit funčkní verzi, naštěstí to GOG a jeho kolekce vyřešil a já si může odškrtnout dohranou celou sérii.
Ve Score se kdysi nad šestkou rozplývali, já bych tak nadšený nebyl. Graficky je to samozřejmě někde jinde než předchozí díly, nicméně platí to zejména pro druhou půlku hry, zejména první kapitola byla pěkně hnusná (odpudivá planeta s rozmazanou grafikou).
Příběh mě zklamal asi nejvíce. Poté co Roger zachránil galaxii v pátém díle mu jsou odebrány všechny hodnosti (protože porušení předpisů) a stává se z něj zase uklízeč. Místo Beatrix je tu nějaká nová holka, kterou Roger celý díl zachraňuje, i když s ní chce jen kamarádit. A hlavně většina hry je o ničem, prakticky netušíte za čím jdete - nejprve procházíte odpornou planetu ve variaci na Blade Runner, pak utíkáte ze zajetí, procházíte po lodi, létáte v shuttle a až ke konci se rozjede hlavní příběh o věčném mládí a přenosu do mladšího těla.
Je tu spousta odkazů, spousta humoru, ale většina z toho dost na sílu a otravný komentátor, který provází celou hru způsobil že jsem se nedokázal do hry ponořit a brzy mě začaly štvát i ty všechny vtipy za každou cenu. Potkáte i pár známých (Fester, Elmo Pug - který dopadl pořádně na dno).
A jak se to hraje? Space Quest 6 přináší moderní engine, omezil razantně umírání, ale i tak zůstává hardcore adventurou. Na každé obrazovce jsou desítky předmětů z nichž drtivá většina je úplně k ničemu no a mezi nimi se občas skrývají jednopixelové zrady, které by Vás ani nenapadlo hledat. K tomu různé panely, které se nijak nelíší od desítek podobných, ale dají se otevřít, šílené kombinace předmětů. Ovládání shuttle je taky poměrně neintuitivní, občas Vás nenapadne co vlastně jde všechno zmáčknout. A především ty lokace jsou dost o ničem.
Naštěstí poslední dvě mise jsou jiné kafe - nejprve cyberprostor s vynikajícím nápadem na kancelář ve formě Windows 3.11 oken, poté parádní výlet do lidského těla, při kterém jsem si vzpomněl na Fantastickou cestu nebo Vnitřní vesmír. V těchto částech graduje i příběh, který sice není nijak originální, ale na starou počítačovou hru v pohodě.
Není to špatná adventura i přes moje výtky, nicméně v roce 1995 byla už pořádná konkurence a pořád mám v paměti adventury, které byly i v tom roce někde trošku jinde.
Ve Score se kdysi nad šestkou rozplývali, já bych tak nadšený nebyl. Graficky je to samozřejmě někde jinde než předchozí díly, nicméně platí to zejména pro druhou půlku hry, zejména první kapitola byla pěkně hnusná (odpudivá planeta s rozmazanou grafikou).
Příběh mě zklamal asi nejvíce. Poté co Roger zachránil galaxii v pátém díle mu jsou odebrány všechny hodnosti (protože porušení předpisů) a stává se z něj zase uklízeč. Místo Beatrix je tu nějaká nová holka, kterou Roger celý díl zachraňuje, i když s ní chce jen kamarádit. A hlavně většina hry je o ničem, prakticky netušíte za čím jdete - nejprve procházíte odpornou planetu ve variaci na Blade Runner, pak utíkáte ze zajetí, procházíte po lodi, létáte v shuttle a až ke konci se rozjede hlavní příběh o věčném mládí a přenosu do mladšího těla.
Je tu spousta odkazů, spousta humoru, ale většina z toho dost na sílu a otravný komentátor, který provází celou hru způsobil že jsem se nedokázal do hry ponořit a brzy mě začaly štvát i ty všechny vtipy za každou cenu. Potkáte i pár známých (Fester, Elmo Pug - který dopadl pořádně na dno).
A jak se to hraje? Space Quest 6 přináší moderní engine, omezil razantně umírání, ale i tak zůstává hardcore adventurou. Na každé obrazovce jsou desítky předmětů z nichž drtivá většina je úplně k ničemu no a mezi nimi se občas skrývají jednopixelové zrady, které by Vás ani nenapadlo hledat. K tomu různé panely, které se nijak nelíší od desítek podobných, ale dají se otevřít, šílené kombinace předmětů. Ovládání shuttle je taky poměrně neintuitivní, občas Vás nenapadne co vlastně jde všechno zmáčknout. A především ty lokace jsou dost o ničem.
Naštěstí poslední dvě mise jsou jiné kafe - nejprve cyberprostor s vynikajícím nápadem na kancelář ve formě Windows 3.11 oken, poté parádní výlet do lidského těla, při kterém jsem si vzpomněl na Fantastickou cestu nebo Vnitřní vesmír. V těchto částech graduje i příběh, který sice není nijak originální, ale na starou počítačovou hru v pohodě.
Není to špatná adventura i přes moje výtky, nicméně v roce 1995 byla už pořádná konkurence a pořád mám v paměti adventury, které byly i v tom roce někde trošku jinde.
Becherův sen
Pro: Poslední dvě kapitoly, většinu hry hezká grafika i animace, spousta humoru i odkazů
Proti: Otravný vypravěč, lovení pixelů, moc aktivních míst a velice pomalý rozjezd příběhu.