Tenhle Gwent: The Visual Novel, říznutý úmornou chodičkoklikačkou s otřesným pathfindingem, se mi hodnotí jen velmi těžko. Jsem totiž cílovka, a zároveň absolutně nejsem.

Řadím se do té menšiny, kterou Gwent navýsost bavil v základním The Witcher 3: Wild Hunt, ale jeho vyspělejší samostatná verze mě absolutně neoslovila, přestože jsem se jí dožadoval stejně, jako kvanta dalších hráčů. Někdy se holt nezadaří. Mám ten dojem, že mě na tom Gwentu opravdu táhla ta mechanická jednoduchost a kontext, ale upřímně nejsem schopný jednoznačně říct, že bych s tou onlajnovkou strávil byť jen minutku navíc, kdyby byla zbavena všech svých obměn a obohacení. Možná je to jen o tom, že jsem do TW3 dohromady vrazil přes 300 hodin, a tamnímu Gwentu se věnoval při každém hraní, takže mě ani ta upravená verze prostě už neodvaří. Tak či tak z toho vycházím jako smradlavý casual, ale nezrobíš nic.

I to je možná důvodem, proč mě ten zdejší Gwentos uměl prvních pár hodin legitimně potrápit. S nevyhnutelným ziskem lepších a lepších karet jsem tedy i já pocítil tu nepopiratelně nízkou celkovou výzvu, ale ani ta mi nezabránila v přepnutí na nejlehčí obtížnost kdesi v půlce hry, neboť u té člověk má pokaždé možnost partičku vyloženě přeskočit, a nenuceně přiznávám, že jsem jich přeskočil dost - neboť ať už jste velkej fanda týhle karetní srandy nebo ne, nemůžete mi vymluvit, že mnoho zdejších bitev je v konečném důsledku jen děsnou vatou. Naproti tomu hádanky a bossové partičky jsem si většinově vychutnával a nenechával ujít, a až do konce vcelku zíral nad tím, až kolik variací se Projekťákům podařilo vymyslet.

Mno ale já věděl dopředu, že hlavní jádro hratelnosti mne bavit nebude - šel jsem do toho kvůli příběhu. A v tomto směru jsem nabažen až až. Meve je naprosto fantastická protagonistka, její štamgasti se instantně nahrnuli mezi ranky nejpovedenějších NPC vůbec, postavičky nahodile potkané ve světě taky mají ten zřetelný puch skutečných osob, mno a samotný děj je natolik protkán zvraty, avizovanými zradami, neutichající nadějí, a samozřejmě i velmi jemným humorem, že je to od začátku do konce, těch celých 25+ hodin, fakt jízda. Avšak užil bych si ji víc, kdyby hratelnost mimo gwentářské jádro nebyla tak trestuhodně nudná.

Totiž, pokud zrovna nekoukáte na skvělé dialogy nebo si nestříháte partičku, tak patrně pobíháte světem. Světem, který je krásně nakreslen a zanimován (avšak nejednou s dosti amatérsky zpracovanou perspektivou), ale zároveň působí naprosto placatě až mrtvě. Hrozivě unylým tempem po tomto světě pobíháte od otazníku k otazníku, sem tam cestou seberete támhle puzzlík, tuhle mečík, raz za čas někoho prokecáte, a mezi tím vším se zastavujete u miliónů bodíků, u kterých jest třeba podržet pravé tlačítko (což opravdu prudce nechápu btw, to tlačítko na tý mapě jinak nemá žádnou jinou funkci...a je fakt fajn vidět, jak se ta ubirakovina držených čudlíků rozšiřuje stále dál a dál), aby jste bez přestávky sbírali zlato a dřevo. Jo, a taky můžete hledat zlaté truhly, pakliže vaše srdce prahne po avatarech do onlajnu. >_> A já ani nevím, do jak velké míry to vůbec můžu tý hře vyčítat, protože to všechno evidentně jsou stylistické a designerské volby. Že s nimi prudce nesouhlasím je více méně jen můj problém.

Ad Geralt - Když už ho mrskli na obal a do názvu hry práskli jeho profesi, opravdu jsem čekal víc, než to kratičké, jednoscénní cameo. To mě vyloženě nakrklo.

Ve výsledku koupě nelituju, páč jenom někde zkouknout příběh by se neslušilo (voleb a odlišných následků je tu až až), a bajvoko půlku všech partiček jsem si opravdu užil. Bohužel většina věcí kolem oných partiček a skvělého příběhu mi šla opravdu ostře proti srsti.

První tři hoďky zdokumentovány.