No tak 45% a a jeden 20% komentář to je sakra nefér hodnocení čtvrtého dílu - vím že při prvním zahrání kdysi ze Score se mi docela líbil. Já hodnocení i určitým způsobem chápu. Zatímco první tři díly vyšly začátkem 90. let v éře šílených, ručně kreslených adventur, čtvrtý díl vyšel v roce 2009, tedy v době kdy mezi adventurami kralovaly pokračování Posla smrti, Art of Murder či Simona Sorcerera s filmovou atmosférou či vymazlenou grafikou.
Gobliiins 4 nic z toho nemá, je návratem ke kořenům se vším všudy. Nemožnost ukládání a místo toho hesla k úrovním, nelogické kombinace, trojice postav, které jsou přesně stejné jako v prvním díle, otravný pixelhunting, infantilní humor. Grafika je na rok vzniku přinejlepším průměrná a vzpomněl jsem bůhví proč na animák Gnomeo a Julie, který za ostatními animáky z té doby podobně graficky zaostával. Příběh - chacha :) Král Vás pošle najít svého oblíbeného hrabáče, kterého honíte přes 16 obrazovek i když už od začátku je jasné, že se vrátit nechce a konec odpovídá jedničce, tj. nějaká oslava a toť vše.
Proč tedy dávám 70%? Protože se to hraje stejně jako první tři díly. Nepovedený pokus vyústí ve vtipnou scénku, opět je sranda sledovat pokusy mága či fightera něco provést. Hratelnost se vrací na jednu obrazovku a většina z nich srší nápady (červí stanice, vnitřek tlamy, novinový článek). Na spoustu věcí se dá přijít, či přinejhorším zkusit všechno na všechno (právě díky limitu jedné obrazovky), občas se nevyhnete nakouknutí do návodu, ale většinou tušíte jaký máte cíl. Navíc v každé misi hledáte skrytý zlatý zub a pokud jich najdete všech 13, dostanete do se do parádního bonusového kola kdy skřítci vylezou u tvůce hry z počítače. Jediné co škodí hratelnosti jsou opakované činnosti (zasazování semínek, opravování žebříku, umisťování vysouvacího žebříku) - tohle by se v prvních třech dílech nestalo.
Gobliiins 4 nic z toho nemá, je návratem ke kořenům se vším všudy. Nemožnost ukládání a místo toho hesla k úrovním, nelogické kombinace, trojice postav, které jsou přesně stejné jako v prvním díle, otravný pixelhunting, infantilní humor. Grafika je na rok vzniku přinejlepším průměrná a vzpomněl jsem bůhví proč na animák Gnomeo a Julie, který za ostatními animáky z té doby podobně graficky zaostával. Příběh - chacha :) Král Vás pošle najít svého oblíbeného hrabáče, kterého honíte přes 16 obrazovek i když už od začátku je jasné, že se vrátit nechce a konec odpovídá jedničce, tj. nějaká oslava a toť vše.
Proč tedy dávám 70%? Protože se to hraje stejně jako první tři díly. Nepovedený pokus vyústí ve vtipnou scénku, opět je sranda sledovat pokusy mága či fightera něco provést. Hratelnost se vrací na jednu obrazovku a většina z nich srší nápady (červí stanice, vnitřek tlamy, novinový článek). Na spoustu věcí se dá přijít, či přinejhorším zkusit všechno na všechno (právě díky limitu jedné obrazovky), občas se nevyhnete nakouknutí do návodu, ale většinou tušíte jaký máte cíl. Navíc v každé misi hledáte skrytý zlatý zub a pokud jich najdete všech 13, dostanete do se do parádního bonusového kola kdy skřítci vylezou u tvůce hry z počítače. Jediné co škodí hratelnosti jsou opakované činnosti (zasazování semínek, opravování žebříku, umisťování vysouvacího žebříku) - tohle by se v prvních třech dílech nestalo.
Pro: Návrat ke kořenům, oldschoolová hratelnost i ostatní věci jako v původních hrách
Proti: Nulový příběh, slabší grafika, pixelhunting, občas opakování činností.