Zatímco Last Crusade byl takový rozjezd, teprve ve Fate of the Atlantis stvořili Lucasové naprosto nesmrtelnou klasiku. Taky jsem ji kdysi několikrát dohrál a popravdě mě to nikdy nepřišlo jako taková legenda, jak psali ve Score, ale až teď vidím ty kvality.
Fate of the Atlantis je totiž zdánlivě obyčejná adventura. Není ničím nápadná, všechno plyne tak lehce a samo a přesto se nedá najít nic, co by šlo vytknout. Samotné zpracování je na rok 1992 vyvedené na jedničku, grafika je pořád parádní, nově přibyly zvuky, dabing, gradující hudba a v těch nejlepších momentech nechybí ani slavný Williamsův motiv.
Příběh je přesně takový, jaký byste čekali od Indiana Jonese. Indy pátrá po ztracené Atlantidě na popud své bývalé asistentky Sofie, přičemž zpočátku ani nevěří, že skutečně něco najde. Pátrání ho zavede na dobrodružnou výpravu po celém světě - Alžír, Island, Monte Carlo, Kréta nebo v interaktivním intru na nebezpečnou půdu vlastní univerzity :) A jak přibývají kamenné desky, nutné pro otevření bran Atlantidy, příběh graduje, přičemž v samotné Atlantidě je to teprve paráda. Tři kruhy bájného města, bludiště, spousta místností a pomalý, ale jasný postup k centru a odhalení tajemství celého města. Závěr s výrobou bohů následovaný úprkem z bortící se Atlantidy je přesně tak velkolepý jak byla původní trilogie. Nechybí ani další ingredience pořádného dobrodružství. Sofia je typická ženská, která se s Indy celý film pošťuchuje a vy víte, že si nakonec padnou do náručí. Záporáky tvoří náckovské duo šílený doktor a všehoschopný zabiják a nechybí ani pár dalších zajímavých postav pro dokreslení atmosféry. Nechybí ani humor a dokonce narážky na filmy, ve které se hra odehrává (Jih proti Severu, Casablanca). Musím zopakovat to co mnozí přede mnou - škoda že z toho nevznikl film.
To podstatné je, že se to celé parádně hraje. Ovládací příkazy byly zredukovány na 9, předměty se hlásí pod kurzorem a nabídnou vždy nejlogičtější akci, ve hře je spousta puzzlů s kamennými disky i ostatních puzzlů, ale na většinu máte někde nápovědu a stačí dávat pozor. Adventurní akce jsou převážně logické a i když jsem nevěděl jak dál a musel kouknout do návodu nikdy jsem si neřekl "jak jsem na tohle měl přijít?". Náplň je pestrá - budete bloudit bludištěm, zprovozňovat ponorku, zaměřovat z balónu vykopávky, zprovozňovat prastaré přístroje, boxovat, handlovat na arabském trhu atd... Navíc zhruba půlku hry můžete projít třemi způsoby - s pomocí Sofie, jako inteligent, či jako akční hrdina. Já si pochopitelně vybral Sofii, bez toho špičkování by to nebylo ono :) Podstatné je, že hra neháže klacky pod nohy žádnými dead endy, časovými limity, stresujícími či nelogickými situacemi, prostě nabízí jen čistokrevnou a stoprocentní zábavu. Adventura roku 1992.
Fate of the Atlantis je totiž zdánlivě obyčejná adventura. Není ničím nápadná, všechno plyne tak lehce a samo a přesto se nedá najít nic, co by šlo vytknout. Samotné zpracování je na rok 1992 vyvedené na jedničku, grafika je pořád parádní, nově přibyly zvuky, dabing, gradující hudba a v těch nejlepších momentech nechybí ani slavný Williamsův motiv.
Příběh je přesně takový, jaký byste čekali od Indiana Jonese. Indy pátrá po ztracené Atlantidě na popud své bývalé asistentky Sofie, přičemž zpočátku ani nevěří, že skutečně něco najde. Pátrání ho zavede na dobrodružnou výpravu po celém světě - Alžír, Island, Monte Carlo, Kréta nebo v interaktivním intru na nebezpečnou půdu vlastní univerzity :) A jak přibývají kamenné desky, nutné pro otevření bran Atlantidy, příběh graduje, přičemž v samotné Atlantidě je to teprve paráda. Tři kruhy bájného města, bludiště, spousta místností a pomalý, ale jasný postup k centru a odhalení tajemství celého města. Závěr s výrobou bohů následovaný úprkem z bortící se Atlantidy je přesně tak velkolepý jak byla původní trilogie. Nechybí ani další ingredience pořádného dobrodružství. Sofia je typická ženská, která se s Indy celý film pošťuchuje a vy víte, že si nakonec padnou do náručí. Záporáky tvoří náckovské duo šílený doktor a všehoschopný zabiják a nechybí ani pár dalších zajímavých postav pro dokreslení atmosféry. Nechybí ani humor a dokonce narážky na filmy, ve které se hra odehrává (Jih proti Severu, Casablanca). Musím zopakovat to co mnozí přede mnou - škoda že z toho nevznikl film.
To podstatné je, že se to celé parádně hraje. Ovládací příkazy byly zredukovány na 9, předměty se hlásí pod kurzorem a nabídnou vždy nejlogičtější akci, ve hře je spousta puzzlů s kamennými disky i ostatních puzzlů, ale na většinu máte někde nápovědu a stačí dávat pozor. Adventurní akce jsou převážně logické a i když jsem nevěděl jak dál a musel kouknout do návodu nikdy jsem si neřekl "jak jsem na tohle měl přijít?". Náplň je pestrá - budete bloudit bludištěm, zprovozňovat ponorku, zaměřovat z balónu vykopávky, zprovozňovat prastaré přístroje, boxovat, handlovat na arabském trhu atd... Navíc zhruba půlku hry můžete projít třemi způsoby - s pomocí Sofie, jako inteligent, či jako akční hrdina. Já si pochopitelně vybral Sofii, bez toho špičkování by to nebylo ono :) Podstatné je, že hra neháže klacky pod nohy žádnými dead endy, časovými limity, stresujícími či nelogickými situacemi, prostě nabízí jen čistokrevnou a stoprocentní zábavu. Adventura roku 1992.
Becherův sen
Pro: Pěkná grafika, parádní příběh, spousta lokací, spousta zajímavých činností, logický postup, parádní gradace děje v Atlantidě.