Když tato hra vyšla, tak jsem ještě posledním rokem chodil po houbách... Po pár letech si ji však
oblíbil můj děda, ke kterému jsem velmi rád jezdil (a nejen kvůli tomu, že byl v rodině první,
kdo vlastnil PC:)). Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu do noci seděli u počítače a hledali poslední
tajnou místnost v levelu. Ve školním počítačovém kroužku jsem si vždycky vyhledal potřebné
secrety, a děda pak nestačil valit oči.
V dobách kdy jsem wolfensteina 3D hrál já, už byla tato hra, dá se říci, "přežitek". A možná právě díky tomu, že jsem hned nepřičichl k novým hrám, jsem si Wolfensteina tolik oblíbil. Byla to pochopitelně moje první střílečka z pohledu první osoby, a myslím si, že určitě nejen pro mě.
Dnes se již těžko vysvětluje, že mi v té době grafická stránka připadala skvělá. Ale starší hráči
jistě pochopí, že když jsem do té doby hrál pouze The Legend of Kyrandia a Prince of Persia pro mě byla střílečka z pohledu první osoby naprostá bomba.
O ozvučení hry se ještě v té době staral PC speaker, ale i to má své kouzlo. Kdo wolfa hrál si
určitě vybaví otevírání dveří, štěkot psa a aííííí nebo i vítězné Eva auf wiedersehen.
Hra měla jeden nedostatek, který byl z hlediska dlouhodobého hraní už trochu nudný, a to když se
ze hry občas stávalo bludiště, které bylo bez mapy docela oříškem.
A na závěr jen taková nostalgická vzpomínka - ještě jsem hrál bez myši, pouze na klavesnici.