Poslední známější adventura z roku 1989, kterou jsem ještě nehodnotil. První díl Laury Bow další z žánrových příspěvků Sierry do žánru adventur a tak tu po pohádkách, erotice, fantasy, vesmírném sci-fi a policejní kriminálce máme klasickou detektivku. A je to bohužel tradiční sierrovka se vším všudy, která v roce vzniku trošku zaspala dobu.

Především celý příběh je nejtradičnější námět už od dob Agathy Christie. Bohatý a starý plukovník Dijon umírá a na své strašidelné sídlo sezve příbuzné, aby se rozdělil o peníze. Laura je kamarádka nejmladší z nich, která se k tomu připlete náhodou a spolu s ní poznáváme co je to za pakáž. Všichni mají máslo na hlavě od prastarých dam, nezdárných synovců a neteří až po služebnictvo, spousta lidí se nenávidí, většina chce peníze a tak se začnou brzo vršit mrtvoly jak na běžícím pásu. Potud super. Jenže hlavní hrdinka celou hrou prochází tak nějak netečně. Nikoho moc nevyslýchá, sbírá stopy, odposlouchává hovory, ale vždy přijde pozdě a až na samotný konec nic neovlivní. Co se konce týče, od detektivky bych čekal smysluplné odhalení. Tím mi sice autoři potvrdili jednu z teorií, nicméně vzhledem k dějovému podrazu jsem se neměl čeho chytit při finálním rozhodnutí. Zvraty typu vrahů je více, vrah zemře před koncem do slušné detektivky nepatří, patří tak do hovadin typu Vřískot.

Příběh má své highlighty hromada mrtvol ve sklepě, šmírování přes tajné chodby i brutální nelogičnosti - hrdinka odejde z pokoje, vrátí se během vteřiny a někdo je zavražděn.

Graficky je to na úrovni sierrovek té doby - rozkostičkovaná poměrně ošklivá grafika, přičemž Indiana Jones nebo Mean Streets dokázali že to šlo i tehdy líp. Občas se hra i zasekne a je nutno restartovat.

Hratelnost je pekelná. Chození klávesnicí, ručně psané příkazy. věci co se nehlásí i když stojíte u nich, logické akce co nejdou provést, protože to nepíšete správně (výtah). Spousta překvapivých, ale nicméně brutálních a vtipných úmrtí. Venku je to dost bludiště nelogicky navazující. A především stejně jako pozdějiší Gabriel Knight 3 je hra rozdělena na časové úseky, kdy je nutnost být ve správnou chvíli na správném místě. Kde, proč a jak či nějaká logická návaznost neexistují, takže hru můžete dohrát a drtivou většinu míst minout. A tak jsem nakonec povzdechl, sáhl po návodu a jel podle něj. Bez návodu si nejen nešrktnete, ale nebudete z příběhu tušit vůbec nic. I s ním jsem hodnoti "super čmuchal" nedosáhl. S návodem si ale užijete hru, budete tušit co je kdo zač, jaké má motivy a můžete skládat teorie jak to bylo.

Já se tak celkem po příběhové stránce bavil, po stránce grafiky a hratelnosti je to typicky staré nemilosrdná a nelogická Sierra.