Druhý díl Žížaláka Jima jsem v dětství miloval. Ty šílený nápady, ta grafika, hratelnost. Ono se v podstatě skoro moc nezměnilo, jen už jsem starší. Příběh tu opět neexistuj - v titulkovém gagu (intro se tomu říkat nedá) unese Vrána princenzu, na konci ji Jim zachrání načež se všichni promění v krávy.

Jim dostal pár nových pohybů, takže teď kromě biče má ještě jakýsi zelený fujtajbl, který funguje jako bič v jedničce, to znamená na přehupování propastí a taky jako padák krátkodobého doletu. Také přibyly zbraně, Jim má teď slušný arzenál, ale nemůžu si pomoc, většinu hry to stejně nevyužijete, protože nejvíce se hodí tradiční kulomet. Další novinkou je systém passwordů, který byl v prvním díle automatický, ale tady je potřeba sebrat tři vlajky (většinou schované) a password by se měl ukázat. Říkám měl, protože se mi neukázal. Naštěstí obtížnost šla dolů a až na pár záseků jsem neměl větší problém.

Co se změnilo je množství šílených nápadů ve hře. Klasických hopsačkových částí je minimum a pokud jsou, tak ozvláštněné (kolo z tiskárny, jídelní kolo, úvod s prasaty a padajícími babkami s deštníkem). Největším úletem je kolo s krávami, který musíte osvobodit z květiny, občas uhasit, uhlídat před ufony a donést do kravína. Mezi ty netradiční patří Jim jako létající žížala v trávícím traktu, Jim létající s nafouknutou hlavou. Úlety do jiných žánrů jsou pak ovládání letadla, které postrkují bombu k šéfovi nebo vysoce otravné chytání štěňat. Nechybí ani televizní kvíz a místo souboje si s šéfem dáme na konec závod.

Zkrátka Earthworm Jim 2 nabízí plejádu ulítlých nápadů, které přímo křičí - neber to vážně. Neberu. Jen už jsem na tohle trošku moc starej.