Herní výzva 2019 - Kategorie č. 1 - Lovec trofejí (Light)
12 úkolů pro Herkula, jak hru tituluje český vydavatel, je nekonečná série nenáročných budovatelských strategií, tzv. “obsluhovaček”, kterýžto název si firma Špidla dokonce nechala zaregistrovat jako ochrannou známku (spolu s hledačkami a spojovačkami).
Stalo se pro mě tradicí, že jsem si doposud žádné pokračování ságy nenechal ujít, a tak i to osmé nebylo výjimkou. Navíc jsem si ho zařadil i do Herní výzvy, konkrétně v první kategorii, v níž musíme sesbírat co nejvíce achievementů. Tudíž mi nezbývá nic jiného, než se chopit sepsání komentáře, což jsem původně neměl v plánu. V tomto případě není totiž úplně jednoduché napsat něco smysluplného, jelikož všechny díly série jsou po stránce herních principů naprosto identické.
I v osmé části 12 Labours of Hercules ovládáte převážně dělníky, kteří vykonávají špinavou práci, sbírají suroviny (jídlo, dřevo a zlato), budují či opravují stavby. Speciální úkony koná Hercules, využívající své hrubé síly k likvidaci objemných balvanů, ledových monolitů skrývajících rostliny, a dalších podobných těžkotonážních překážek. Jeho žena Megara zase umí oživit keře produkující ovoce. Medusa poslouží k zabíjení mystických bytostí, mumií a minotaurů.
To vše není nic nového a viděli jsme to již sedmkrát předtím. Ale ačkoliv změny v herním designu jsou pouze kosmetické, stále mě baví to hemžení na obrazovce. Zpočátku je prostor po okraj vyplněn jídlem, dřevem, kameny, keříky s ovocem, rozbitými můstky a vším možným, co je třeba postavit, opravit či vylepšit. Aby se pak v závěru cestičky uvolnily a otroci získají ke svému maratonskému běhu prostorné a dlouhé tratě, takže jim to pěkně sviští.
Novinek je v osmém díle opravdu pramálo. Grafika i hudba odpovídá předchozím standardům. Rozdíl najdete v časovém zařazení aktuální příběhové linky, jež se stává prequelem a posouvá nás až na samotný počátek, kdy se Zeus vydá na putování za záchranou své unesené budoucí chotě Megary. Jedinou změnou v level designu jsou tajné oblasti, což je ovšem trochu nadnesený název, jelikož je nemusíte nikterak objevovat, a tak jako tak se k nim propracujete v rámci řešení úrovně. Najdete v nich obvykle větší zásobu surovin, což vás může nakopnout a urychlíte si tak postup.
Obtížnost je stále nastavena pro casual hráče. Nicméně na střední obtížnost jsem musel některé pasáže pro dobrý pocit ze zisku tří hvězdiček opakovat. Je třeba občas zapojit mozek a přemýšlet o strategii, a nikoliv jen slepě klikat na vše možné. Podařilo se mi získat 21 z celkových 24 achievementů, zbytek je pro mě nedosažitelný. Překonat časový limit vývojářů je zkrátka pro mne nadlidský úkol.
Osmý díl zatím nekonečné série 12 Labours of Hercules se tedy nese v zavedených a osvědčených standardech. Nedokážu si představit, že bych hru hrál v kuse, ale na odreagování před spaním u notebooku je ideální. Zatímco budu čekat na další díl, přenesu se k pokračování Emilky Holubové.
12 úkolů pro Herkula, jak hru tituluje český vydavatel, je nekonečná série nenáročných budovatelských strategií, tzv. “obsluhovaček”, kterýžto název si firma Špidla dokonce nechala zaregistrovat jako ochrannou známku (spolu s hledačkami a spojovačkami).
Stalo se pro mě tradicí, že jsem si doposud žádné pokračování ságy nenechal ujít, a tak i to osmé nebylo výjimkou. Navíc jsem si ho zařadil i do Herní výzvy, konkrétně v první kategorii, v níž musíme sesbírat co nejvíce achievementů. Tudíž mi nezbývá nic jiného, než se chopit sepsání komentáře, což jsem původně neměl v plánu. V tomto případě není totiž úplně jednoduché napsat něco smysluplného, jelikož všechny díly série jsou po stránce herních principů naprosto identické.
I v osmé části 12 Labours of Hercules ovládáte převážně dělníky, kteří vykonávají špinavou práci, sbírají suroviny (jídlo, dřevo a zlato), budují či opravují stavby. Speciální úkony koná Hercules, využívající své hrubé síly k likvidaci objemných balvanů, ledových monolitů skrývajících rostliny, a dalších podobných těžkotonážních překážek. Jeho žena Megara zase umí oživit keře produkující ovoce. Medusa poslouží k zabíjení mystických bytostí, mumií a minotaurů.
To vše není nic nového a viděli jsme to již sedmkrát předtím. Ale ačkoliv změny v herním designu jsou pouze kosmetické, stále mě baví to hemžení na obrazovce. Zpočátku je prostor po okraj vyplněn jídlem, dřevem, kameny, keříky s ovocem, rozbitými můstky a vším možným, co je třeba postavit, opravit či vylepšit. Aby se pak v závěru cestičky uvolnily a otroci získají ke svému maratonskému běhu prostorné a dlouhé tratě, takže jim to pěkně sviští.
Novinek je v osmém díle opravdu pramálo. Grafika i hudba odpovídá předchozím standardům. Rozdíl najdete v časovém zařazení aktuální příběhové linky, jež se stává prequelem a posouvá nás až na samotný počátek, kdy se Zeus vydá na putování za záchranou své unesené budoucí chotě Megary. Jedinou změnou v level designu jsou tajné oblasti, což je ovšem trochu nadnesený název, jelikož je nemusíte nikterak objevovat, a tak jako tak se k nim propracujete v rámci řešení úrovně. Najdete v nich obvykle větší zásobu surovin, což vás může nakopnout a urychlíte si tak postup.
Obtížnost je stále nastavena pro casual hráče. Nicméně na střední obtížnost jsem musel některé pasáže pro dobrý pocit ze zisku tří hvězdiček opakovat. Je třeba občas zapojit mozek a přemýšlet o strategii, a nikoliv jen slepě klikat na vše možné. Podařilo se mi získat 21 z celkových 24 achievementů, zbytek je pro mě nedosažitelný. Překonat časový limit vývojářů je zkrátka pro mne nadlidský úkol.
Osmý díl zatím nekonečné série 12 Labours of Hercules se tedy nese v zavedených a osvědčených standardech. Nedokážu si představit, že bych hru hrál v kuse, ale na odreagování před spaním u notebooku je ideální. Zatímco budu čekat na další díl, přenesu se k pokračování Emilky Holubové.
DOOM + DOOM II
Pro: Zábavná hratelnost. Příjemná obtížnost.
Proti: Stále to samé. Minimální snaha o inovace.