Death Gate stejně jako ostatní adventury od Legend jsem kdysi dohrál, ale tak nějak se mi do nich nechtělo znovu pouštět. Pamatoval jsem si hutný příběh plný textů a trošku mě to odrazovalo. Ale stálo to za to.
Death Gate je neskutečná záležitost. V roce 1994 kdy grafika u her a zejména adventur byla diskutabilní nabízí opravdu nádhernou, čistou grafiku plnou úchvatných fantasy obrazů, monster, postav, krajin a není zde ani stopa po nějakých pixelech, rozpliznutí obrazu nebo jiných záležitostech té doby.
Interface není úplně jednoduchý, hlavní postava má spoustu příkazů (ale většinou se vybere ten správný) a navíc se zde funguje runové kouzlení. Na adventuru netradiční je pak first-person pohled, parádně vyřešená mapa a především že každou lokaci tvoří jedna statická obrazovka. Rovněž neobvyklé je získávání určitých postav, které s Vámi cestují. Musím říct, že na rozdíl od jiných pokusů mi ovládání přešlo rychle do krve. Co se týče samotné hratelnosti nemám co vytknout. Žádný otravný pixelhunting, dead endy, backtracking nebo jiné nešvary se nekonají. Puzzle nejsou lehké, ale pokud pozorně posloucháte a čtete, dá se na všechno přijít a pokud se podíváte na něco do návodu, řeknete si spíše že Vás řešení mohlo napadnout. I když hádanka se zrcadlovým obrazem je z kategorie pekelných. Od Sierrovek je pak vypůjčené sbírání bodů.
Hlavní devizou je ale příběh. Příběh s velkým P, který samozřejmě nevytvořili autoři hry, ale inspirovali se fantasy ságou (kterou jsem bohužel nečetl). I tak tvůrci odvedli vynikající práci. Bez mírných spoilerů se zde neobejdu. Svět ve kterém se pohybujete byl před tisíciletími rozdělen rasou Sartanů na pět částí - země, vzduch, voda, oheň a centrální svět s labyrintem a Nexem.
Vy se ujímáte role mladého Hapla, člena rasy Partynů, kteří byli Sartany uvězněni do vražedného labyrintu s touho vrátit jim vše co provedli. Lord Xar vám poskytne létající loď, navigaci do světa vzduchu a na Vás je projít 4 světy, získat části talismanu, zjistit o světech co nejvíce a zajistit znovuspojení světů. Každý ze světů je jiný a unikátní zážitek.
Arianus tvoří několik ostrovů kde proti sobě stojí elfové, lidé a trpaslíci a z povzdálí vše řídí Bratrstvo zabijáků, které má neproniknutelnou věž plnou starých artefaktů.
Pryan je pěkné místo, kde se bláznivý mág který jako by vypadl ze Země snaží dokázat nemožné - aby spolu lidi, elfové a trpaslíci žili v míru.
Abarrach přináší pořádně studenou sprchu. Pekelný lávový svět, kde lidi decimuje prostředí, tajemný mor i šílený a všemocný diktátor, bují zde nekromancie a oživlých mrtvol je více než živých.
A konečně Chelestra - město kde odpočívají původní Sartani a kde se objevuje ultimátní a nezničitelné zlo.
V průběhu hry Vás čeká TUNA velice obsáhlých rozhovorů, přečtete hory knížek a dovíte se do podrobností všechno o historii nejen světů, ale i konfliktu mezi Sartany a Patryny. Na každé téma se vedou sáhodlouhé rozhovory a musím přiznat, že ač je příběh i celý svět fascinující, toho čtení a poslouchání bylo na mě trochu moc. V průběhu hry se budete vloupávat do střežených prostor, zaštiťovat jednu romanci, stát proti různým monstrům, učit se roztodivná kouzla, odhalovat děsivou historii a snažit se měnit světy k lepšímu. A zároveň si klást otázky jako například stojím na té správné straně?
Zkrátka Death Gate je fascinující záležitost s parádním fantasy příběhem a grafikou, která nechává za sebou většinu konkurence té doby. S mírným odstupem adventura roku 1994.
Death Gate je neskutečná záležitost. V roce 1994 kdy grafika u her a zejména adventur byla diskutabilní nabízí opravdu nádhernou, čistou grafiku plnou úchvatných fantasy obrazů, monster, postav, krajin a není zde ani stopa po nějakých pixelech, rozpliznutí obrazu nebo jiných záležitostech té doby.
Interface není úplně jednoduchý, hlavní postava má spoustu příkazů (ale většinou se vybere ten správný) a navíc se zde funguje runové kouzlení. Na adventuru netradiční je pak first-person pohled, parádně vyřešená mapa a především že každou lokaci tvoří jedna statická obrazovka. Rovněž neobvyklé je získávání určitých postav, které s Vámi cestují. Musím říct, že na rozdíl od jiných pokusů mi ovládání přešlo rychle do krve. Co se týče samotné hratelnosti nemám co vytknout. Žádný otravný pixelhunting, dead endy, backtracking nebo jiné nešvary se nekonají. Puzzle nejsou lehké, ale pokud pozorně posloucháte a čtete, dá se na všechno přijít a pokud se podíváte na něco do návodu, řeknete si spíše že Vás řešení mohlo napadnout. I když hádanka se zrcadlovým obrazem je z kategorie pekelných. Od Sierrovek je pak vypůjčené sbírání bodů.
Hlavní devizou je ale příběh. Příběh s velkým P, který samozřejmě nevytvořili autoři hry, ale inspirovali se fantasy ságou (kterou jsem bohužel nečetl). I tak tvůrci odvedli vynikající práci. Bez mírných spoilerů se zde neobejdu. Svět ve kterém se pohybujete byl před tisíciletími rozdělen rasou Sartanů na pět částí - země, vzduch, voda, oheň a centrální svět s labyrintem a Nexem.
Vy se ujímáte role mladého Hapla, člena rasy Partynů, kteří byli Sartany uvězněni do vražedného labyrintu s touho vrátit jim vše co provedli. Lord Xar vám poskytne létající loď, navigaci do světa vzduchu a na Vás je projít 4 světy, získat části talismanu, zjistit o světech co nejvíce a zajistit znovuspojení světů. Každý ze světů je jiný a unikátní zážitek.
Arianus tvoří několik ostrovů kde proti sobě stojí elfové, lidé a trpaslíci a z povzdálí vše řídí Bratrstvo zabijáků, které má neproniknutelnou věž plnou starých artefaktů.
Pryan je pěkné místo, kde se bláznivý mág který jako by vypadl ze Země snaží dokázat nemožné - aby spolu lidi, elfové a trpaslíci žili v míru.
Abarrach přináší pořádně studenou sprchu. Pekelný lávový svět, kde lidi decimuje prostředí, tajemný mor i šílený a všemocný diktátor, bují zde nekromancie a oživlých mrtvol je více než živých.
A konečně Chelestra - město kde odpočívají původní Sartani a kde se objevuje ultimátní a nezničitelné zlo.
V průběhu hry Vás čeká TUNA velice obsáhlých rozhovorů, přečtete hory knížek a dovíte se do podrobností všechno o historii nejen světů, ale i konfliktu mezi Sartany a Patryny. Na každé téma se vedou sáhodlouhé rozhovory a musím přiznat, že ač je příběh i celý svět fascinující, toho čtení a poslouchání bylo na mě trochu moc. V průběhu hry se budete vloupávat do střežených prostor, zaštiťovat jednu romanci, stát proti různým monstrům, učit se roztodivná kouzla, odhalovat děsivou historii a snažit se měnit světy k lepšímu. A zároveň si klást otázky jako například stojím na té správné straně?
Zkrátka Death Gate je fascinující záležitost s parádním fantasy příběhem a grafikou, která nechává za sebou většinu konkurence té doby. S mírným odstupem adventura roku 1994.
Becherův sen
Pro: Fantastický příběh, fantastická grafika, netradiční interface a ovládání, učení se kouzel, obrovská hloubka.
Proti: Příliš mnoho textů dokáže unavit.