Resurrection of Evil
Ačkoli se komentář týká pouze datadisku Resurrection of Evil, rozhodl jsem se ho vložit do BFG edice hry. A to proto, že kromě technických změn (rozlišení, autosave, textury-ish...) hra obsahuje i dost razantní zásahy do level-designu a herních mechanik. Nechci kazit původnímu RoE reputaci.
RoE se mi nepodařilo rozjet s mody, takže jsem vzal za vděk BFG edicí. O úpravách mimo technický rámec jsem samozřejmě neměl nejmenší tušení, jinak bych se na to rovnou vykašlal. V rámci zjednodušování pro konzolové peasanty se totiž v id rozhodli, že bude dobrý nápad upravit nejtěžší momenty hry. Takže v části stok s radioaktivní majdou, kde bylo původně potřeba pospíchat a sbírat vzduchové kanystry, už spěchat nikam nemusíte a v radioaktivní majdě se můžete volně procházet. Stejně tak chybí celá jedna lokace před peklem, spousta soubojů byla zjednodušena, některé potyčky byly změněny nebo úplně odstraněny. A aby to nebylo málo, je všude mnohem více munice, takže v poslední třetině hry jsem měl všeho na maximum a kdykoli jsem něco vystřílel, po chvilce už jsem byl zase plný. A to doslova a s každou zbraní!
To trochu nekoresponduje s původní ideou hry, ve které máte k dispozici Artefakt s bullet-timem, později i s berserkerem a ještě později i s nesmrtelností. A k tomu grabber, který je tak úplně k ničemu a k použití je prakticky jen jednou, pro vyřešení neskutečně debilního enviromentálního puzzle. Je tady ještě pár indianajonesovských pastí a nemusím asi říkat, že se do hry vůbec nehodí. Vůbec celá první třetina hry je dost hrozná.
BFG edice ale upravuje framerate, takže je teď plynulost mnohem příjemnější. Do toho samozřejmě spousta drobností, jako trackování herní doby nebo vylepšené rozhraní. Bohužel zůstaly příšerné zvuky a např. výstřel z dvouhlavňové brokovnice je tak tlumený, že bych si ho spletl s pšoukem spící princezny.
Samotný datadisk pak dost razantně rezignoval na použití Notepadů, takže se většinou musíte spokojit s nudným textem suše oznamujícím kódy ke skřínkám (protože zaměstnanci je houfně zapomínají), mluveného slova je minimum a nakopání sedínky Bertrugerovi už jsem sledoval dost nezaujatě. Hlavně, že to bylo za mnou.
Akce sice není úplně blbá, ale všechno jde moc rychle a lehce. Ten balanc hratelnosti BFG edice dost zásadním způsobem podkopala a rozhodně ji nemůžu doporučit.
Lost Mission
Krátký "datadisk" slepený z vystřižených úrovní původní hry. Go figure.
Koridor, ve kterém už to spawnování potvor fakt není zábava, hlavně když couváte a zastavíte se o neviditelnou zeď, protože se za chvíli objeví stopadesátý kekelák a vy mu rušíte jeho spawnpoint.
Šest levelů laboratoří, dvě peklíčka, pár ran z BFG a je vymalováno. Na konci získám shrnutí celého příběhu Dooma 3 od začátku pokusů s teleporty, ale tou dobou už mi bylo všechno jedno. Lost Mission je jako literatura na Střední škole... lehce zapomenutelný a naprosto zbytečný.
Ačkoli se komentář týká pouze datadisku Resurrection of Evil, rozhodl jsem se ho vložit do BFG edice hry. A to proto, že kromě technických změn (rozlišení, autosave, textury-ish...) hra obsahuje i dost razantní zásahy do level-designu a herních mechanik. Nechci kazit původnímu RoE reputaci.
RoE se mi nepodařilo rozjet s mody, takže jsem vzal za vděk BFG edicí. O úpravách mimo technický rámec jsem samozřejmě neměl nejmenší tušení, jinak bych se na to rovnou vykašlal. V rámci zjednodušování pro konzolové peasanty se totiž v id rozhodli, že bude dobrý nápad upravit nejtěžší momenty hry. Takže v části stok s radioaktivní majdou, kde bylo původně potřeba pospíchat a sbírat vzduchové kanystry, už spěchat nikam nemusíte a v radioaktivní majdě se můžete volně procházet. Stejně tak chybí celá jedna lokace před peklem, spousta soubojů byla zjednodušena, některé potyčky byly změněny nebo úplně odstraněny. A aby to nebylo málo, je všude mnohem více munice, takže v poslední třetině hry jsem měl všeho na maximum a kdykoli jsem něco vystřílel, po chvilce už jsem byl zase plný. A to doslova a s každou zbraní!
To trochu nekoresponduje s původní ideou hry, ve které máte k dispozici Artefakt s bullet-timem, později i s berserkerem a ještě později i s nesmrtelností. A k tomu grabber, který je tak úplně k ničemu a k použití je prakticky jen jednou, pro vyřešení neskutečně debilního enviromentálního puzzle. Je tady ještě pár indianajonesovských pastí a nemusím asi říkat, že se do hry vůbec nehodí. Vůbec celá první třetina hry je dost hrozná.
BFG edice ale upravuje framerate, takže je teď plynulost mnohem příjemnější. Do toho samozřejmě spousta drobností, jako trackování herní doby nebo vylepšené rozhraní. Bohužel zůstaly příšerné zvuky a např. výstřel z dvouhlavňové brokovnice je tak tlumený, že bych si ho spletl s pšoukem spící princezny.
Samotný datadisk pak dost razantně rezignoval na použití Notepadů, takže se většinou musíte spokojit s nudným textem suše oznamujícím kódy ke skřínkám (protože zaměstnanci je houfně zapomínají), mluveného slova je minimum a nakopání sedínky Bertrugerovi už jsem sledoval dost nezaujatě. Hlavně, že to bylo za mnou.
Akce sice není úplně blbá, ale všechno jde moc rychle a lehce. Ten balanc hratelnosti BFG edice dost zásadním způsobem podkopala a rozhodně ji nemůžu doporučit.
Lost Mission
Krátký "datadisk" slepený z vystřižených úrovní původní hry. Go figure.
Koridor, ve kterém už to spawnování potvor fakt není zábava, hlavně když couváte a zastavíte se o neviditelnou zeď, protože se za chvíli objeví stopadesátý kekelák a vy mu rušíte jeho spawnpoint.
Šest levelů laboratoří, dvě peklíčka, pár ran z BFG a je vymalováno. Na konci získám shrnutí celého příběhu Dooma 3 od začátku pokusů s teleporty, ale tou dobou už mi bylo všechno jedno. Lost Mission je jako literatura na Střední škole... lehce zapomenutelný a naprosto zbytečný.
Silent Hill: The Short Message