Vemte naprosto mrtvou, přerostlou hroudu půdy, na které Far Cry rozmazalo své zvratky, hoďte do toho Doom’16 souboják a jízdní model, který si se svým přepychovým handlingem nezadá s velikány kalibru Saints Row 2 nebo AitD, a tadá! Máte Rage 2.

Takhle dokonale pitch perfect průměrnej produkt jsem dost možná ještě neokusil. Všechno od světa, jeho postav a jejich příběhů, přes vizuální stránku, až po ty nejniternější molefaktůrky designu, je naprosto a absolutně otřesným 1/10 matrošem. Ten souboják je ale natolik peprný, že ty čtyři bodíky s přehledem přidává. To by to ale byla prdlajz moderní Ubi-like gameska, kdyby už tak pokulhávajícímu celkovému konceptu a provedení nějací velelordi neuzlovali tkaničky. A tak si prostě vesele hrajete, snažíte se co nejrychleji dostat k přestřelkám, protože nic jiného v té hře nemá sebemenší hodnotu, a včil splňujete první tři hlavní mise. A co na to hra? Nu co asi, další příběhovou misi zamkne za grindem! Což by mi na praktické rovině asi nevadilo, přece jen by se jednalo o další šťavnaté souboje, ale na té teoretické se mi z toho dělá natolik bluvno, že to prostě odmítám zkoušet dohrát. Ostatně, byť dobrej, sám o sobě ten combat tu hru určitě nad rybníkem neudrží, rozhodně ne na dvouciferné množství hodin.

Radím tedy radši čekat na Doom Eternal a doufat, že ten ti volové už nedomrví.