Helblejt je jedna z těch her, které na Steamu odůvodňují existenci kategorie hodnocení „smíšené“.

Na jednu stranu jo, máte co do činění s nádherně vystavěným světem, navýsost nasáklým norskou a keltskou mytologií, napříč kterým se trmácíte v lodičkách Senuy, kteréž v hlavě robí všelijaké halušky a hlasy hroznej brajgl. Toto činí její tůru za záchranou duše svého milého citelně nebezpečnější, neboť krom všemožných démonů musí chuděra bojovat i s niternými machinacemi své mysli. A má to natolik přesvědčivou mystickou atmosféru, že si člověk ani není jistý, jestli se v tomto světě všechny jeho hnusy a temnosti vyskytují, protože to tak prostě je, NEBO protože jej sledujeme právě skrze Senuiny očiska. V základu to nijak zvlášť nevybočuje ze standardu – najdete tu ty samé lesíky, ruiny a jeskyňky, jaké znáte z miliónů jiných fantasy děl, ale všude buď hoří, nebo se každým cloumem táhne puch hnijících mrtvol, protože jich všude kolem je tak závratné množství. Je to krajinka jak ze střízlivého metálového alba, ale opět – je to takto čistě protože se jedná o cestou za oživením mrtvoly, nebo Senua cestuje svým hluboce osobním peklem?

Je to hnus, ale audiovizuálně naprosto nádherný hnus! S velmi zřetelnou paletou barev a nepřeberným smyslem pro detail, každá menší či větší noční můra působí, jakoby byla takřka na dosah doteku. Ruku v ruce s tím jdou i animace, které jsou všechny dokonale plynulé, a zároveň naprosto přesně ‚natempované‘ – Obzvláště ty od titulární hrdinky. Mno a zvuk to všechno podkresluje a podtrhává naprosto svědomitě, ať už jde o vynikající zvukové efekty, které na uvěřitelné atmosféře jen přidávají, nebo ten hrůzostrašnej OST, který často k výslednému dojmu taky rád přiloží ruku. Jo a, byť zní oukej i z bedýnek, ta hra si fakt nedělá prdel, když Vám intenzivně doporučuje hrát se sluchátky.

Na druhou stranu…Helblejt je naprosto, a neomylně, ‚zážitkem‘, víc než hrou. Což je zkratka pro „jo je to krásný a všecko se vším, ale taky je to děsná nuda hrát“. Veškeré hádanky spočívají v hledání konkrétních tvarů. Od klaustrofobických jeskyň až po říše jak z jiných dimenzí, všude budete prostě hledat ten správný tvar. A jako jo, atmosféře to hraje do karet, anžto Vás to prostě nutí víc prozkoumávat, přičemž toho nasajete a vstřebáte víc. Zároveň jsou dostatečně lajt, takže svůj účel plní, aniž by kdykoliv vyloženě frustrovali. Nejsou zrovna zábavné a ani omylem z třetího kolena nejsou náročné (když už se nějaká rozhodne být ‚těžká‘, prostě budete trochu dýl běhat kolem, než Vás na tvar některý vnitřní hlásek upozorní), ale nepřekáží.

Nicméně souboje, jó ty už smrdí fest. Hůř jak všechny ty mrtvoly. Vy sice dostanete ke svým hrátkám víc než dost různých kombíček, ty ale v podstatě neslouží k ničemu jinému, než motivaci do kláves prostě bezmyšlenkovitě mlátit, poněvadž si tvůrci evidentně mysleli, že hráči budou intenzivně vystresováni z toho, že jsou imrvére obklopení nepřáteli, kteří se můžou zhmotnit doslova kdekoliv a vetřít se do záběru odkudkoliv. Jakmile budete posté bojovat s těmi stejnými třemi enemáky, kdy jste už několikrát bojovali s jejich jak agresivními, tak hovnoslunícími variacemi, a uvědomíte si, že celou dobu vlastně děláte doslova a do písmene to samé, dáte mi zapravdu. Bosse to má taky, ale ti se víceméně chovají taky stejně, takže sere pes. Přijde mi, že pokud se Teorie Nindžů zrovna nesnaží kopírovat nebo rebůtovat nějakou akční legendu, tak mají nějaký souboj totálně v pejči, a do svý hry ho mrsknou jen proto, aby se vyhnuli nálepce vyloženého walking simulátoru.

A nemyslete si, že budu kadit jen na zdejší soubojový systém. Von ani ten příběh není ouplně matroš do hitparády. Některé jeho kousky jsou upřímně zajímavé. Jsou to konkrétně ty kousky, které se zabývají historií naší protagonistky, a přibližují nám tak její psychózu. Mimo tento aspekt je příběh ovšem tak nějak…nicneříkající. Není dobrej, není špatnej, jen tak nějak…prostě je. Hra se tak přehnaně soustředí na Senuiny mentální pšouky, až tím možná zbytku potenciálního děje škodí. A férově, nebýt té neúprosné atmosféry a Senuinyho backstory, jakou díru do světa by tahle hra mohla kdy udělat? O čem jiném kromě těchto dvou elementů by se mluvilo?

Na jedno zahrání dobrý, + nemůžu hře upřít přidanou hodnotu za tu příležitost zkoušet skloňovat Senuinino božské jméno. Oproti zdejším ‚puzzlíkům‘ poctivý hlavolam!