Kulisy druhé světové jsme na našich monitorech v kombinaci s FPS žánrem neviděli už nějaký ten pátek (aspoň tedy ty kulisy z AAA produkce) a tento návrat (jakkoli laciný či populistický) se povedl.

Náplň hry je stále ta stejná - jdete, kosíte nepřátelé a sem tam se kocháte nějakou tou epickou scénou. Jenže na rozdíl od předešlých dílů se vývojáři rozhodli, že nám povolí trochu více interakce a to třeba ruční léčení lékárničkou nebo možností říct si třeba o náboje od člena jednotky. Paradoxně to působí strašně svěže, i když to v zásadě není nic nového nebo převratného. Možnost ovládat tank či letadlo už jsme také viděli, ale zde se to objeví jen v několika minutovém bezbolestném a příjemném zpestření.

Svěže působí celé zasazení a návrat na bojiště druhé světové války. Kdyby se jednalo o jen prostý remaster druhého Call of Duty, vůbec by mi nevadilo, kdyby vývojáři dodali takhle skvěle vypadající a znící kousek. Jakou zvláštní a znepokojující radost jsem měl jen z toho, když byl tábor rozložený v lese odstřelován a s hlavním hrdinou jsem se snažil doběhnout do krytu a přitom se vyhnout padajícím stromům, bombám a ne jednomu beznohému spolubojovníkovi.

Příběhové pozadí hlavního hrdiny bylo trochu na sílu rozuzlený, ale aspoň se vám trochu dostane pod kůži a není to klasický Joe Vojáček. Chemie mezi hlavní postavou a těmi vedlejšími fungovala dobře, takže jsem si docela jednoduše vytvořil vztah k celé jednotce. Příběh a vůbec vztahy na některých místech hry působili trochu křečovitě, ale za účelem "stihnout toho co nejvíc" vlastně proč ne?

V multiplayeru jsem nestrávil tolik času, vlastně skoro nic, ale jen to, že mě nezabíjeli neviditelní nepřátelé či drony, bylo velmi potěšující. A vlastně úspěch tohoto dílu je vlastně jen v tom, že se vrátil několikrát propíraný konflikt v aktuálním grafickým kabátku. Gratuluji Sledgehammeru, dostali jste nás!

Herní výzva 2019 - 9. "Historie se opakuje"