Existuje opravdu málo her, které jsou stále nějak relevantní i deset, patnáct let po vydání. Relevantní, díky unikátním vlastnostem jako je ovládání, výtvarný styl, atmosféra či příběh.
Bioshock ovšem exceluje téměř ve všech ohledech, a to díky jedinému faktoru - originalitě. V každém ohledu nabízí Bioshock nějaký "twist" na typicky přirozené vlastnosti stříleček z prvního pohledu. Každé prostředí, ve kterém se hráč pohybuje, nutí všímat si jak detailů, tak rozjímat nad celkovým dojmem z neproniknutelné hloubky architektovy představy. Každý střet a přestřelka nutí hráče přemýšlet nad tím, které náboje šetřit, které plasmidy použít a kolik peněz utratit za náboje či lékárničky.
Je to právě ta neočekávaná novost každého následujícího okamžiku, kterým Bioshock vybočuje z řady tuctových blockbusterových stříleček. Nic není zcela očekávané a nic není definitivní.
Už jen díky těmto kvalitám se Bioshock povznáší nad svou konkurenci. Klidně jen kvůli hratelnosti, kdy nenáročným hráčům nabídne neustálé přestřelky a široký zbraňový arzenál.
Ale stejně jako Andrew Ryan, i tvůrci této hry šli nad rámec prvků nejistoty, nebezpečí a bázně. Tyto prvky totiž neslouží pouze jako stavební kámen hratelnosti, ale také jako stavební kámen vypravování. Na rozdíl od stříleček, které staví právě na příběhu, jako například Spec Ops: The Line či Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty, kdy je námět a jeho podání v zásadě jasné, Bioshock pokládá nepříjemné morální otázky - politika a etika sdílí tu samou bezvýchodnost jako ta nejsložitější politická debata, ať už se bavíme o existenci svobodné vůle, užitku čistého kapitalismu či legitimnosti altruismu. Snaha o jasnou odpověď na tyto otázky vyvolává ty samé napjaté pocity při hraní této hry, kdy nás Bioshock dostává do stavu vnitřní krize.
Otázky správnosti a nesprávnosti vyvstávají na povrch jak při setkání s jednotlivými postavami a jejich motivy, tak při setkání s různými politickými postaveními. Nevyhnutelné nebezpečí nekontrolované lidské ambice se nalévá do našich myslí a dusí naše smysly, stejně jako voda, která prosakuje všude stěnami Rapture.
Bioshock ovšem exceluje téměř ve všech ohledech, a to díky jedinému faktoru - originalitě. V každém ohledu nabízí Bioshock nějaký "twist" na typicky přirozené vlastnosti stříleček z prvního pohledu. Každé prostředí, ve kterém se hráč pohybuje, nutí všímat si jak detailů, tak rozjímat nad celkovým dojmem z neproniknutelné hloubky architektovy představy. Každý střet a přestřelka nutí hráče přemýšlet nad tím, které náboje šetřit, které plasmidy použít a kolik peněz utratit za náboje či lékárničky.
Je to právě ta neočekávaná novost každého následujícího okamžiku, kterým Bioshock vybočuje z řady tuctových blockbusterových stříleček. Nic není zcela očekávané a nic není definitivní.
Už jen díky těmto kvalitám se Bioshock povznáší nad svou konkurenci. Klidně jen kvůli hratelnosti, kdy nenáročným hráčům nabídne neustálé přestřelky a široký zbraňový arzenál.
Ale stejně jako Andrew Ryan, i tvůrci této hry šli nad rámec prvků nejistoty, nebezpečí a bázně. Tyto prvky totiž neslouží pouze jako stavební kámen hratelnosti, ale také jako stavební kámen vypravování. Na rozdíl od stříleček, které staví právě na příběhu, jako například Spec Ops: The Line či Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty, kdy je námět a jeho podání v zásadě jasné, Bioshock pokládá nepříjemné morální otázky - politika a etika sdílí tu samou bezvýchodnost jako ta nejsložitější politická debata, ať už se bavíme o existenci svobodné vůle, užitku čistého kapitalismu či legitimnosti altruismu. Snaha o jasnou odpověď na tyto otázky vyvolává ty samé napjaté pocity při hraní této hry, kdy nás Bioshock dostává do stavu vnitřní krize.
Otázky správnosti a nesprávnosti vyvstávají na povrch jak při setkání s jednotlivými postavami a jejich motivy, tak při setkání s různými politickými postaveními. Nevyhnutelné nebezpečí nekontrolované lidské ambice se nalévá do našich myslí a dusí naše smysly, stejně jako voda, která prosakuje všude stěnami Rapture.
Mass Effect