Plížit se, omráčit strážného, ukořistit cennost a zmizet. To mám ve Thiefovi nejraději. První díl toho nabídl ale mnohem více. Řada misí byla plná zombíků a jiných potvor. Což dotvářelo ponurou atmosféru a bylo jen na hráči zda se nemrtvým obloukem vyhnul nebo je likvidoval. Ne, vždy se šlo mezi potvorami proplížit takže bylo nutné je nekompromisně zabít. Na obtížnosti Expert celkem překvapující. Dojem to naštěstí ale tolik nekazilo, i díky rozmanitosti jednotlivých misí. Ať již šlo o ty v sídlech se strážnými, nebo s nemrtvými či ty s hledáním bájných artefaktů. Po celou dobu jsem zdárně plnil mise a dostával se bez problému dál. Menší stereotypnost se dostavila pouze v posledních misích, naštěstí byla vyvážena misí úplně poslední. Která mě opravdu mile překvapila svou nápaditostí a završila tak můj poměrně příznivý zážitek z prvního zlodějova dobrodružství.

Specialitou této zlaté edice byly i tři bonusové mise. Které představovaly pro Garretta velkou a zatraceně náročnou výzvu. Šlo v nich o nalezení několika talismanů, a dále pár cenných předmětů. Problém byl ten že design jedné z gold misí neuvěřitelně mátl (záměrně), čímž se herní doba o něco protáhla. Ale výborně jsem se jejich procházením bavil a liboval si v tom že šlo o můj nejoblíbenější styl, zmíněný na začátku. Zklamala snad jen absence plnohodnotné pouliční mise proslulé z druhého dílu.

Z grafického hlediska jde dnes sice už o značně zastaralou záležitost, ale díky této DD Fix úpravě jsem měl možnost si hru graficky vylepšit. Rázem jsem nevěřil že jde už o 10 let starou hru, za což patří několikeré dík i Norbikovi. Minulostí bylo menu ve 800x600, rozhazování ikon na ploše a naopak samozřejmostí se stalo nastavení menu do stejného rozlišení jako na ploše. Což bylo pochopitelně aplikovatelné i na Thiefa 2.