Wizards & Warrirors je jedna z těch her, které buď přišly v čase proměny svého žánru, nebo ještě před úplným dokončením, nebo neodladěné, a proto neuspěly tolik, jak by podle svých kvalit uspět mohly. V tomto případě se sešly všechny tři katastrofy najednou. Jen tak se mohlo stát, že jedno z nejlepších RPG své doby neskončilo jako velebená klasika, ale zaváté časem a téměř zapomenuté.

Pod jeho vývoj se podepsal David W. Bradley a proto nezapře, že se jedná o vzdáleného příbuzného série Wizardry. Podobných znaků je víc než jenom pár a nejtypičtějším z nich je vyladěný systém povyšování postav, důvěrně známý všem průzkumníkům planety Guardia. Na výběr je tentokrát deset ras, od slonů po krysy a něco mezi tím, ale jen čtvero povolání. Časem ovšem mohou hrdinové dosáhnout elitní úrovně, čímž se počet profesí rozroste na dvanáct. Povyšovat se nedá kdykoliv, ale je potřeba plnit úkoly zadávané guildami, což do hry přidává taktický prvek a zvyšuje hratelnost. Variant je opravdu hodně a hráč může partu vyladit, aby přesně odpovídala jeho stylu.

Příběh začíná úsměvným intrem, v němž je hráč zaúkolován pátráním po bájném kouzelném meči. Kalvárie hledání zabere zhruba tři čtvrtiny hry, a ten zbytek potom dobývání útočiště hlavního záporáka. Svět Gael Serran je otevřený a vhodně umístěnými městy přirozeně rozdělený na tři velké zóny. Herní plocha je opravdu rozlehlá, ale veskrze prázdná a fádní. Důležitých lokací je jen hrstka a líbivých zákoutí ještě méně. Přesuny jsou zprvu zdlouhavé, později po nalezení bezprizorního šestisedadlového koně, už docela svižné.

Prostřední je variabilní - od hlubokého lesa, přes velkou řeku, pláně, až po moře a poušť. Mapa jako taková nevypadá špatně, ovšem grafikou hra dvakrát neoslní. První díl Gothicu je napohled rozhodně hezčí a i o pár let starší Might & Magic VII se mi líbilo víc. Krajina patří k nejhorším prvkům hry, naštěstí s dungeony je to přesně naopak. Všechny jsou mistrovským dílem a byly by ozdobou jakéhokoliv RPG. Každý je navržený s vlastním konceptem a unikátním prostředím. A především jsou od nejspodnějšího patra až po střechu nacpané hutnou atmosférou.

Hra výborně pracuje se světlem a dovedně využívá různých zvuků a hudby. Příjemným osvěžením je vypravěč, komentující stěžejní situace a popisující důležité místnosti. Soundtrack obsahuje jen jednu píseň hrající v nekonečné smyčce. Je dostatečně zvláštní a variabilní aby se neoposlouchala, ale občas zmlkne a okolím se rozléhají jen děsivé skřeky a zvuky přírody. Když se znovu ozve, funguje podobně jako siréna v Silent Hillu, čili předznamenává respawn nepřátel valících se na hráčovu pozici. Pak se opatrný průzkum prostředí mění v hektický survival.

Soubojový systém využívá zvláštního hybridu mezi tahovým a realtime systémem. Většinu času je realtime, ale po přiblížení nepřátel se automaticky přepne a obě strany se střídají v iniciativě. Bohužel hranice přepnutí není jasně rozpoznatelná a manuálně se systém změnit nedá. Taktika je tedy jasná - držet si odstup a decimovat nebohé oběti kouzly. Naopak to funguje stejně spolehlivě. Magické útoky jsou doslova devastující a ti nejsilnější nepřátelé - vypadají jako obří chodící masožravé květiny, jsou schopné vyhladit partu za několik vteřin. Nechat se zahnat do slepé uličky je konečná, protože proti jejich úderům není úniku. Pokud ovšem protivníci nekouzlí, tak mají smůlu. V boji se zbraněmi vždy dominuje hráč. Převaha je často tak drtivá, že se souboj pravidelně mění ve frašku - a to i na vyšší obtížnost. Wizards & Warirors by rozhodně prospěla větší vyváženost, protože zatímco tahové boje ve starých Wizardry byly zábavné a příjemně stimulující, tady jsou obtěžující, nebo naopak nepříjemně úmorné.

Soubojový systém není jediný odfláknutý prvek hry. Zoufale uspěchanný vývoj je vidět téměř všude. Quest log je prakticky nepoužitelný, ale zadavatel úkolu vždy úslužně zopakuje, co je potřeba udělat. Při další návštěvě to snaživě připomene. A pak znovu a znovu a znovu, u každého člena party. Nakupování se tím neuvěřitelně prodlužuje. Ležící předměty nejsou zvýrazněné, a pokud nějaký důležitý přehlédnete, můžete bloudit třeba do aleluja. Některé hádanky můžete vyřešit jen jednou, a když uděláte chybu, další pokus už nedostanete. Musíte dávat pozor na pojmenované nepřátele a sbírat cokoliv co má zvláštní název. Pomáhá ukládat na několik pozic a ideálně zálohovat savy, protože je snadné uvěznit se v nevyhratelné situaci. Hra proti tomu bojuje automatickým ukládáním při odchodu z města a systémem ochrany stěžejních NPC. Jestli rádi hazardujete, můžete se na to zkusit spolehnout.

Ovládání jde občas ztuha a někdy není jasné, jestli je zvolený postup chybný, nebo se hra zacyklila, případně daná mechanika nefunguje. Většinou je zřejmé co dělat, takže pomohlo postup několikrát opakovat. Za celou hru jsem se nikdy nedostal do situace, kdy by mi lajdácké naprogramování uzavřelo cestu vpřed. Kritickou chybu jsem potkal až na samém konci, kdy se hra podivným způsobem zhroutila, takže jsem si outro užil jen jako audio. Mám GOG verzi a lidé v CD Projektu odvedli výbornou práci, protože Bradley vypustil Wizards & Warrirors ve strašidelném stavu. Bez mnoha patchů bylo prakticky nehratelné, a i s nimi byly potřeba pevné nervy a kupa štěstí.

Wizards & Warriors představují ideální cestu k sérii Wizardry, a doporučil bych ho všem lidem, kteří si na ni ještě netroufají, případně hledají náročnější výzvu. Také jde o nejlepší možnou náhradu za dokončené Might & Magic VII, protože jde o lepší hru, než jakýkoliv jiný díl z této série. Herní doba je dost přes sto hodin a ani omylem to není promarněný čas.