V modifikaci Charles Oscar Delta začíná trénink venku, kde si nejdříve dám kolečko na cvičišti a poté jdu dovnitř, kde začíná původní hra. Následuje několik fází s používáním základních střelných zbraní. Zničení melounu, opět jsem venku a s kolegy si znovu proběhnu okolí. V závěru výcviku se po mně chce rychlá akce s trefováním terčů. Konec už zahrnuje jen odpálení starého vozidla, abych pochopil princip přikládání náloží i co dovedou. A samozřejmě jsem si vyzkoušel i účinnost granátů a to, jak docílím granátometu. Ostrá mise dá hráči na výběr ze čtveřice obtížností, volím tu předposlední, která by měla být tužší. V první misi absolvuje můj tým přepadovku na lodi, načež si všichni tak tak zachraňují svou kůži, když unikají z potápějící se lodi zpět do helikoptéry. Hra začíná velkolepě a dává najevo, že zde se nijak nezpomaluje. Škoda jen, že ten mod byl později odstraněn. Přišla mi s ním hra hodně pěkná, což je základ.

Autoři chtějí docílit plynulejšího zážitku, k čemuž dále přispívá spolupráce s ostatními členy výsadkového týmu vojáků, co byli vyslaní splnit zadanou misi. Dokáží vhodně reagovat, ale to hlavní si musí odkroutit sám hráč, a ani moc dopředu se hra bez jeho pomoci nepohne. V důsledku nastolení nových pravidel boje, co nejvíce reflektujících skutečnost, tak přijde ke slovu armádní ráz. Ve hře implementován výrazně, starající se o veškerou interakci, že samotný pěšák v akci je nekompromisně zapomenut. Je přítomno noční vidění, při zásahu si musí hráč na chvíli odpočinout a schovat se, sbírání lékárniček absentuje. Válka je svinstvo, její následky též. Zpustošený svět, hodně mrtvých, moralizování ztrácí význam, zatímco se tam plazím ven a umírám. V tomto se hra s ničím nepáře a jakoukoli naději mi dá, zase mi ji vezme. Zneškodňování se nevztahuje pouze na lidi, ale i na zvířata, jak každému jistě dojde.

Prostředí je velmi živé, vyhovujícím způsobem odrážející atmosféru. Nechybí obvyklé úkoly s likvidací zadaných cílů, mezi něž spadá tank, označení místa pro podporu ze vzduchu, shazování bomb, pronásledování hledaného. Z těch dalších pak třeba záchrana rukojmího a zraněného kolegy v boji. Střelba cílů ze vzduchu je proložena několikrát, poté přistání na zem a nástup do akce s ostatními. Automatické ukládání reaguje tehdy, dosáhnu-li styčného místa, přestože stále probíhá boj, výbuch, je nějaký přeživší nepřítel. Je to primárně o tom, že v jakou chvíli se kde zrovna nacházím a mám splněné úkoly, tam se to uloží. V klasickém provedení bych jistě měl kontrolu větší, ale zase bych si hraní usnadňoval. Zdejší herní mechaniky ale vedou k tomu, že je to prolezlé skripty. Nemám příliš volnosti, pokud neudělám, co chce hra, dál se neposunu. Nelze otevírat dveře, ty mají na starost jen mí parťáci.

Bitvy probíhají primárně na větší vzdálenost, je tu málo nesených zbraní, nic dalšího sbírat nejde. Mise nedisponují přílišnou rozsáhlostí. Předposlední obtížnost extra tuhá není, hrát na ty předešlé, dojem bych měl rozhodně horší. Ačkoli je Call of Duty 4 po technické stránce ok, v tom ostatním si to nemyslím. Výrazná obměna sice nastane v polovině hry, což zajišťuje hráčovu plnou pozornost, ale na mě to bylo příliš málo. Sofistikované plížení delším koridorem, sniperská akce a únik pryč. Bránění se nabíhající přesile protivníků, co se nehodlali smířit s mým úderem, který ode mě utrpěli. Než došlo k úspěšnému absolvování této mise, nedařilo se mi nic. Účinné se ukázalo schování na opačné straně u budov, oni se rojili jiným směrem, kryli se za auta a já je nemilosrdně z dálky odpravoval. Dvacetiminutový časový limit kupodivu problém nepředstavoval, krásně to šlo proběhnout. Různých odpočítávání je tu ale o dost víc.