Tak jsem se k tomu konečně dostal. V době, kdy hra vycházela jako launchový titul pro XBOX ONE, jsem ještě konzolku od Microsoftu nevlastnil a docela jsem týmu zelených hru záviděl (to byly ještě doby kdy existovaly exkluzivity). Později se Ryse dostal na PCčko kde byl na klávesnici nehratelný (gamepad zásadně ke kompu nepřipojuji, na tom mám konzole) a tak jsem čekal dál. Časem jsem pořídil XBOX ONE X na dohnání restů a díky Game Passu jsem si hru spustil a po necelých deseti hodinách dohrál. A musím říct, fakt jsem se bavil, místy až extrémně. Vžijete se do role žoldáka jménem Marius Titus, sympaťáka-terminátora s perfektním dabingem a vaším denním chlebem je boj za říši Římskou. Jelikož vám v žilách koluje krev Doomslayera tak se držíte hesla "Rip and Tear" a když začnete bojovat (bojový systém podobný Arkhamské sérii) létají ruce a nohy a vy se jen těšíte na to až vám vaše válečné kombo zase vyjde a soupeř to odnese krutým stylem po vzoru Krata. Do toho vám hraje úderná a skvěle vybraná hudba a oku vám lahodí použitý CryEngine (rozhodně to nevypadá zle ani v roce 2020). Příběhově se nejedná o nic objevného, je tu smrt bližních, zrada i situace které hraničí s fantastikou, ale hrne se to do vás příjemně zpracovanými animacemi tak je na to radost koukat. Atmosféra je ve hře parádní a dokáže vás vtáhnout jak nic - pokud tomu dáte šanci a nezačnete hledat historické souvislosti. Ve hře se především rube ale boj je tak zábavný že ho budete vyhledávat (když teda zrovna nebudete hledat collectibles které krásně dotváří příběhovou linku a jsou opravdu hodnotné). Rozhodně bych vypíchl, že ovládání je navrženo někým kdo u toho přemýšlel a velmi brzy vám sekání končetin přejde do krve. V misích získáváte body za které si vylepšujete postavu aby z vás byl ještě větší zabiják a jejich zisk je o to větší čím líp bojujete.

Já nevím, on to není žádnej velkej objev, prostě obyčejná rubačka která je zpracována neobyčejně dobře. Bavil mne příběh, postavy, hudba, grafika, mise (ač některé byly slabší), prostě mě to vzalo jako celek. Hlavní důvody asi byly že délka byla akorát, na nic si to nehrálo a dobře se to mastilo. Nesnaží se vás to zahltit open worldem, sekundárníma misema a podobným balastem. Prostě jdete kupředu poměrně lineárním způsobem a za sebou necháváte hromadu zmrzačených těl. A když dojdete do finále dostanete ho v plné parádě. Asi bych to nazval mým novým guilty pleasure protože se ke hraní určitě vrátím ať už kvůli vyzkoušení mulťáku či dozobání sběratelských předmětů nebo navýšení obtížnosti. Chytlo mě to, bavilo a nepustilo. Za mě 85% a vřelé doporučení všem co mají v oblibě rubání všeho druhu. Vy, kdož zkoumáte reálie raději jděte o dům dál, tohle je čistá zábava.