Za třetí Far Cry bych vložil jakoukoli část svého těla do ohně. A to i přesto, co to tenhle lehce upravený mustr z Assassina způsobil hrám s otevřeným světem a RPG prvky.
Snad žádné Far Cry nevyniká svých skvělých příběhem a jeho geniálním vyprávěním, ale zrovna tenhle díl je v tomhle směru jednoduše hloupý. Během první půl hodiny se ze zbohatlického kluka, který se vypořádává se svým prvním zabitím, stane mašina na zabijení a jediná šance na záchranu jeho přátel. A možná i jeden z nejlepších válečníků z kmene pobývajícího na Rook Islands.
Tenhle fakt ale vždy rád přehlédnu, protože dobrodružství Jasona Brodyho nestojí na příběhu, nýbrž právě na perfektně vytvořené hratelnosti, která dokáže potěšit jak milovníky tichého postupu, tak i krvežíznivého střelce, který se rád mazlí se svými upravenými zbraněmi. Vlastně postavit hru na jednoduché zápletce, ale s postavami, které jsou hodné zapamatování, byl geniální tah. Vaase nebo Bucka si člověk zapamatuje snadno a nebude mu ani vadit onen příběh, který je stejně rozředění tunou úkolů v otevřeném světě.
Pobíhat na Rook Islands je stejně kouzelné dnes, jako tehdy před osmi lety. Slunečné vegetací porostlé ostrovy nejsou takovým lákadlem pro vývojáře jako kdysi, tudíž se za ty léta nemůže jen tak okoukat. Lovení zvěře a sbírání rostlin, které jsou potřeba na vytvoření nových vaků a povzbuzovačů není dnes už samo o sobě příliš zábavné, ale pořád mě baví pobíhat pod palmami a doufat, že z jezírka nevyskočí krokodýl nebo puma z křoví.
Oproti novějším dílům má třetí Far Cry nevýhodu v tom, že je to dnes už technicky zastaralejší hra a jde to cítit snad na každém kroku. Potřeba čekat na vykonání animace, celkově pomalejší animace nebo delší doba mezi zmáčknutím tlačítka a vykonáním akce je velmi bolestivé a hratelnostně otravné. Jízdní model, ať už se člověk chopí auta či lodě, je kvůli snaze vývojářů o pocitu uvěřitelnosti (kývání hlavy, házení s lodí na mořských vlnách) ze řízení ve finále hrozně nepříjemný. Ovládání wingsuitu a padáku radši ani nezmiňuji.
Jenže já to tomuhle dílu klidně prominu, protože byl prostě první. A taky kvůli faktu, že tenhle tropický ostrov má něco do sebe. Hratelnost je pořád zábavná a to i přesto, že nové díly dokážou pořád dělat zábavnější (a to takhle zpátečně přiznávám nerad!). Zápletka o záchraně přátel mi přijde naprosto OK s ohledem na zvěrstva, které dokáže Jason s pár schopnostmi navíc způsobit. Bohužel na Playstationu 4 má hra příšerný propady FPS a pár finálních částí hry je to regulérní Powerpointová prezentace. A v poslední řadě, nikdy jsem nechápal, jak si někdo mohl vybrat konec, ve kterém zůstane Jason na ostrově. To snad ty lidi neviděli fenomenální montáž, kterou měl hned na začátku v telefonu? MIA a Paper Planes vykreslili atmosféru naprosto skvěle! Dokonce, i když jsou tam nějaké paralely mezi Vaasem a Jasonem, Jason má nějakou sebereflexi.... no doufám, že vám za to ten poslední bang s Citrou v životě stál.
Snad žádné Far Cry nevyniká svých skvělých příběhem a jeho geniálním vyprávěním, ale zrovna tenhle díl je v tomhle směru jednoduše hloupý. Během první půl hodiny se ze zbohatlického kluka, který se vypořádává se svým prvním zabitím, stane mašina na zabijení a jediná šance na záchranu jeho přátel. A možná i jeden z nejlepších válečníků z kmene pobývajícího na Rook Islands.
Tenhle fakt ale vždy rád přehlédnu, protože dobrodružství Jasona Brodyho nestojí na příběhu, nýbrž právě na perfektně vytvořené hratelnosti, která dokáže potěšit jak milovníky tichého postupu, tak i krvežíznivého střelce, který se rád mazlí se svými upravenými zbraněmi. Vlastně postavit hru na jednoduché zápletce, ale s postavami, které jsou hodné zapamatování, byl geniální tah. Vaase nebo Bucka si člověk zapamatuje snadno a nebude mu ani vadit onen příběh, který je stejně rozředění tunou úkolů v otevřeném světě.
Pobíhat na Rook Islands je stejně kouzelné dnes, jako tehdy před osmi lety. Slunečné vegetací porostlé ostrovy nejsou takovým lákadlem pro vývojáře jako kdysi, tudíž se za ty léta nemůže jen tak okoukat. Lovení zvěře a sbírání rostlin, které jsou potřeba na vytvoření nových vaků a povzbuzovačů není dnes už samo o sobě příliš zábavné, ale pořád mě baví pobíhat pod palmami a doufat, že z jezírka nevyskočí krokodýl nebo puma z křoví.
Oproti novějším dílům má třetí Far Cry nevýhodu v tom, že je to dnes už technicky zastaralejší hra a jde to cítit snad na každém kroku. Potřeba čekat na vykonání animace, celkově pomalejší animace nebo delší doba mezi zmáčknutím tlačítka a vykonáním akce je velmi bolestivé a hratelnostně otravné. Jízdní model, ať už se člověk chopí auta či lodě, je kvůli snaze vývojářů o pocitu uvěřitelnosti (kývání hlavy, házení s lodí na mořských vlnách) ze řízení ve finále hrozně nepříjemný. Ovládání wingsuitu a padáku radši ani nezmiňuji.
Jenže já to tomuhle dílu klidně prominu, protože byl prostě první. A taky kvůli faktu, že tenhle tropický ostrov má něco do sebe. Hratelnost je pořád zábavná a to i přesto, že nové díly dokážou pořád dělat zábavnější (a to takhle zpátečně přiznávám nerad!). Zápletka o záchraně přátel mi přijde naprosto OK s ohledem na zvěrstva, které dokáže Jason s pár schopnostmi navíc způsobit. Bohužel na Playstationu 4 má hra příšerný propady FPS a pár finálních částí hry je to regulérní Powerpointová prezentace. A v poslední řadě, nikdy jsem nechápal, jak si někdo mohl vybrat konec, ve kterém zůstane Jason na ostrově. To snad ty lidi neviděli fenomenální montáž, kterou měl hned na začátku v telefonu? MIA a Paper Planes vykreslili atmosféru naprosto skvěle! Dokonce, i když jsou tam nějaké paralely mezi Vaasem a Jasonem, Jason má nějakou sebereflexi.... no doufám, že vám za to ten poslední bang s Citrou v životě stál.
Indiana Jones and the Great Circle
Pro: prostředí, hratelnost, postavy, atmosféra
Proti: později repetitivní, už jdou znát léta hry