Remake Mafie je jako když vám zfilmují vaši oblíbenou knížku. Máte ten příběh rádi, máte ty představy v hlavě a hlavně máte obavy, ať to hlavně nepo*erou. Jsem hrdý kultista originálu, a proto jsem měl obav fakt hodně. Nedostal jsem totální propadák, ale hromada promrhaného potenciálu, laxního přístupu vývojářů a shazování základních pilířů původní hry, ve mně přeci jen zanechaly nemalou pachuť.
Hned na úvod do očí praští nová grafika, která je skvělá. Není to žádný generační vrchol, ale město, auta i postavy vypadají skvěle. Lost Heaven působí ze začátku velmi živě, ale po nějaké době, kdy se musíte potýkat s labilními řidiči a sebevražednými chodci, vám dojde, že to je vlastně dost odfláknuté. Celý "ekosystém" města je jen takovým pozlátkem, které tam oxiduje jen, aby zaujalo na první dobrou.
Po vizuálu vás, pro změnu do uší, praští, respektive nepraští původní hudební melodie. Místo nich jsou rádia, komentátoři v nich nejsou špatní a hezky dokreslují dobové souvislosti, ovšem bez hudby Lost Heaven ztratilo velkou část svojí neobyčejné atmosféry.
Po hudbě udeří i dabing, ten je podle mě dost v pohodě. Jasně, občas má kostrbatý překlad, někdy je to divně střižené a sem tam je vidět, že herec nevěděl, na co vlastně reaguje. Obecně vzato jsem si však český dabing užil. Anglický je samozřejmě na lepší úrovni, ale našinci se za tohle rozhodně stydět nemusí, i ten lipsync je převážně OK!
Definitive Edition je oproti originálu mnohem rychlejší a uspěchanější. V misích se jde rovnou na věc. Například v misi "Návštěva lepší společnosti" je to změna lehce pozorovatelná, v původní hře to probíhá nějak takhle: Salieri vám večer vysvětlí, co je za práci, poté jedete přes celé město pro Salvatoreho, s ním pak do vily. Ve vile si musíte počínat pomalu a s rozvahou, poté potichu, pokud možno, uniknete pryč, hodíte zámečníka domů a i Tommy dojede do baru. V nové verzi vám Salieri v cutscéně rychle vysvětlí, co a jak. Poté vás vykopne v Oakwoodu hned u Salvatoreho pod kopcem, ten hned vyjedete a jste ve vile. V ní sejmete honem pět chlapů, v samotném domě je jedno, jestli na sebe upozorníte nebo ne, vezmete důkazy cestou ven sejmete pár cápků a pak hodíte Sala domů. Konec. Pocitově je remake poloviční a v reálném čase to nebude o moc lepší. Právě ta pomalost, neohrabanost a rozvaha dělaly z Mafie to, čím je dnes tak skvělá.
V Hangar 13 mají hráče zřejmě za úplné nýmandy (nebo byli jen fakt hodně líní), protože všechno brutálně zjednodušili. Krásným příkladem je vagon v misi "Bastard se štěstím". V roce 2002 se hráč dozvěděl, že Sergio je zamčený v hale a bylo jen na něm, jak si poradí. V roce 2020, ve chvíli kdy zastřelíte posledního chlapa, vám hra řekne ať jdete přehodit výhybku. Hráč vlastně ani neví, že se nemá k Sergiovi, jak dostat bez "beranidla". Tommy neřekne: "Mohl bych třeba rozrazit ty dveře vagonem." Prostě jen přehoď výhybku, je to sice věrné originálu, ale není v tom ten nápad a ani ta zábavnost.
Nová verze vyměnila chytrou AI, jež dokázala hráčům pěkně zatopit, za naskriptování všeho, co jen jde. Vždycky je stejný počet nepřátel, který má přesně určené pohyby i akce. Na poprvé může chytře hozený granát vypadat jako náhoda. Napodruhé nebo napotřetí vám však dojde, že se skript aktivuje vždy ve stejnou chvíli, v ten moment je ze hry jen sekvence na memorování a v ten moment, kdy vše víte, tak jdete dál. Není to o skillu, jen o vychytání jednotlivých úkonů nepřátel.
V předchozích řádcích jsem již zmiňoval lenivost vývojářů v Hangar 13, i když hru vytvářeli "od píky", tak přesto je to jen copypasta trojky. NEfyzika vozidel je zde stejně strašná, jako byla ve třetím díle. V porovnáním s tím, co vytvořili v Illusion Softworks je to jak pěst na oko. Tohle totiž s původním realistickým modelem nemá sebemenší podobnost. Obdobně je to s animacemi, Tom se pohybuje a bojuje stejně hloupě, jak to dělal Lincoln. Klasická obtížnost je jen "velmi těžká" s pár rádoby cool bonusy. Je hezky, že vám realisticky mizí náboje z nevystříleného zásobníku, celé je to ovšem k ničemu, když každá malá zbraň má univerzální náboje. Střelba je překopírovaná taktéž a je vskutku stupidní, kolik střel někteří protivníci vydrží. Pět ran do hrudi z blízka pro ně není žádný problém.
Velmi mě naštvalo opomenutí Bertoneho, místo zajímavých vedlejších misí ho degradovali na jeden hovor, kde vám řekne, že podle fotografií na zdi můžete najít hezká auta. Toť vše, odfláklost jak vyšitá.
Teď konečně k příběhu, ten doznal pár změn. Nutno říct, že rozšířený byl jen opravdu minimálně, většinou se jedná spíše o alternativní interpretaci akcí a činů. Někdy je to fajn Scéna s Michelle, vše se Sárou, Biff má vlastní obchod, někdy je to horší v Omertě přesně nula emocí, některé charaktery mají sice víc prostoru, ale hloubka jim stále chybí, Paulie za celou hru nepůsobí jako kamarád a někdy je to na pár facek, tady musím zmínit konec, který evidentně amíci ani v nejmenším nepobrali, takže nový epilog nepředává vůbec hlavní pointu příběhu.
Základní kameny zůstaly stejné, ale méně černobílé vykreslení hrdinů a celé gangsterského světa se mi dost líbilo. Ovšem toho nového je tam vlastně strašně málo a k tomu to někdy je ještě na škodu. Těch pár cutscén mě v konečném důsledku nevytrhlo a herně je navíc jen hledání Paulieho po závodě, jinak se spíš škrtalo.
Rád bych řekl, že Mafia: Definitive Edition je remake dělaný z lásky k původní látce, který nabízí vše, co hráči na originálu milují, a k tomu ještě něco navíc. Pravda je taková, že tohle je americká rychlokvaška, kterou splácali jen pro zisk a publicitu. Věřím, že šikulové v Bluepoint Games by nám dodali hru, u které bychom vrněli blahem. Bohužel pro nás za remakem stojí Hangar 13, který opět demonstroval, že není talentovaným studiem, ba naopak to jsou packalové, kteří opětovně ukázali svoji neschopnost.
Neříkám, že je to totálně zpackané, ale po psaní tohoto komentáře jdu snížit hodnocení, prostě se to nepovedlo. Další Mafie, co budu hrát, nebude Definitive Edition ale hezky The City of Lost Heaven.
PS: Ty markery jsou něco strašného. Šipky, které na každé křižovatce ukazují směr, i když máte radar, který vám nepřetržitě ukazuje cestu, jsou s prominutím tak debilním nápadem, že mě jeho existence vyloženě uráží. Onen fakt, že to při launchi nešlo vypnout, mě bude vytáčet asi ještě za pár let.
Hned na úvod do očí praští nová grafika, která je skvělá. Není to žádný generační vrchol, ale město, auta i postavy vypadají skvěle. Lost Heaven působí ze začátku velmi živě, ale po nějaké době, kdy se musíte potýkat s labilními řidiči a sebevražednými chodci, vám dojde, že to je vlastně dost odfláknuté. Celý "ekosystém" města je jen takovým pozlátkem, které tam oxiduje jen, aby zaujalo na první dobrou.
Po vizuálu vás, pro změnu do uší, praští, respektive nepraští původní hudební melodie. Místo nich jsou rádia, komentátoři v nich nejsou špatní a hezky dokreslují dobové souvislosti, ovšem bez hudby Lost Heaven ztratilo velkou část svojí neobyčejné atmosféry.
Po hudbě udeří i dabing, ten je podle mě dost v pohodě. Jasně, občas má kostrbatý překlad, někdy je to divně střižené a sem tam je vidět, že herec nevěděl, na co vlastně reaguje. Obecně vzato jsem si však český dabing užil. Anglický je samozřejmě na lepší úrovni, ale našinci se za tohle rozhodně stydět nemusí, i ten lipsync je převážně OK!
Definitive Edition je oproti originálu mnohem rychlejší a uspěchanější. V misích se jde rovnou na věc. Například v misi "Návštěva lepší společnosti" je to změna lehce pozorovatelná, v původní hře to probíhá nějak takhle: Salieri vám večer vysvětlí, co je za práci, poté jedete přes celé město pro Salvatoreho, s ním pak do vily. Ve vile si musíte počínat pomalu a s rozvahou, poté potichu, pokud možno, uniknete pryč, hodíte zámečníka domů a i Tommy dojede do baru. V nové verzi vám Salieri v cutscéně rychle vysvětlí, co a jak. Poté vás vykopne v Oakwoodu hned u Salvatoreho pod kopcem, ten hned vyjedete a jste ve vile. V ní sejmete honem pět chlapů, v samotném domě je jedno, jestli na sebe upozorníte nebo ne, vezmete důkazy cestou ven sejmete pár cápků a pak hodíte Sala domů. Konec. Pocitově je remake poloviční a v reálném čase to nebude o moc lepší. Právě ta pomalost, neohrabanost a rozvaha dělaly z Mafie to, čím je dnes tak skvělá.
V Hangar 13 mají hráče zřejmě za úplné nýmandy (nebo byli jen fakt hodně líní), protože všechno brutálně zjednodušili. Krásným příkladem je vagon v misi "Bastard se štěstím". V roce 2002 se hráč dozvěděl, že Sergio je zamčený v hale a bylo jen na něm, jak si poradí. V roce 2020, ve chvíli kdy zastřelíte posledního chlapa, vám hra řekne ať jdete přehodit výhybku. Hráč vlastně ani neví, že se nemá k Sergiovi, jak dostat bez "beranidla". Tommy neřekne: "Mohl bych třeba rozrazit ty dveře vagonem." Prostě jen přehoď výhybku, je to sice věrné originálu, ale není v tom ten nápad a ani ta zábavnost.
Nová verze vyměnila chytrou AI, jež dokázala hráčům pěkně zatopit, za naskriptování všeho, co jen jde. Vždycky je stejný počet nepřátel, který má přesně určené pohyby i akce. Na poprvé může chytře hozený granát vypadat jako náhoda. Napodruhé nebo napotřetí vám však dojde, že se skript aktivuje vždy ve stejnou chvíli, v ten moment je ze hry jen sekvence na memorování a v ten moment, kdy vše víte, tak jdete dál. Není to o skillu, jen o vychytání jednotlivých úkonů nepřátel.
V předchozích řádcích jsem již zmiňoval lenivost vývojářů v Hangar 13, i když hru vytvářeli "od píky", tak přesto je to jen copypasta trojky. NEfyzika vozidel je zde stejně strašná, jako byla ve třetím díle. V porovnáním s tím, co vytvořili v Illusion Softworks je to jak pěst na oko. Tohle totiž s původním realistickým modelem nemá sebemenší podobnost. Obdobně je to s animacemi, Tom se pohybuje a bojuje stejně hloupě, jak to dělal Lincoln. Klasická obtížnost je jen "velmi těžká" s pár rádoby cool bonusy. Je hezky, že vám realisticky mizí náboje z nevystříleného zásobníku, celé je to ovšem k ničemu, když každá malá zbraň má univerzální náboje. Střelba je překopírovaná taktéž a je vskutku stupidní, kolik střel někteří protivníci vydrží. Pět ran do hrudi z blízka pro ně není žádný problém.
Velmi mě naštvalo opomenutí Bertoneho, místo zajímavých vedlejších misí ho degradovali na jeden hovor, kde vám řekne, že podle fotografií na zdi můžete najít hezká auta. Toť vše, odfláklost jak vyšitá.
Teď konečně k příběhu, ten doznal pár změn. Nutno říct, že rozšířený byl jen opravdu minimálně, většinou se jedná spíše o alternativní interpretaci akcí a činů. Někdy je to fajn Scéna s Michelle, vše se Sárou, Biff má vlastní obchod, někdy je to horší v Omertě přesně nula emocí, některé charaktery mají sice víc prostoru, ale hloubka jim stále chybí, Paulie za celou hru nepůsobí jako kamarád a někdy je to na pár facek, tady musím zmínit konec, který evidentně amíci ani v nejmenším nepobrali, takže nový epilog nepředává vůbec hlavní pointu příběhu.
Základní kameny zůstaly stejné, ale méně černobílé vykreslení hrdinů a celé gangsterského světa se mi dost líbilo. Ovšem toho nového je tam vlastně strašně málo a k tomu to někdy je ještě na škodu. Těch pár cutscén mě v konečném důsledku nevytrhlo a herně je navíc jen hledání Paulieho po závodě, jinak se spíš škrtalo.
Rád bych řekl, že Mafia: Definitive Edition je remake dělaný z lásky k původní látce, který nabízí vše, co hráči na originálu milují, a k tomu ještě něco navíc. Pravda je taková, že tohle je americká rychlokvaška, kterou splácali jen pro zisk a publicitu. Věřím, že šikulové v Bluepoint Games by nám dodali hru, u které bychom vrněli blahem. Bohužel pro nás za remakem stojí Hangar 13, který opět demonstroval, že není talentovaným studiem, ba naopak to jsou packalové, kteří opětovně ukázali svoji neschopnost.
Neříkám, že je to totálně zpackané, ale po psaní tohoto komentáře jdu snížit hodnocení, prostě se to nepovedlo. Další Mafie, co budu hrát, nebude Definitive Edition ale hezky The City of Lost Heaven.
PS: Ty markery jsou něco strašného. Šipky, které na každé křižovatce ukazují směr, i když máte radar, který vám nepřetržitě ukazuje cestu, jsou s prominutím tak debilním nápadem, že mě jeho existence vyloženě uráží. Onen fakt, že to při launchi nešlo vypnout, mě bude vytáčet asi ještě za pár let.
Ori and the Blind Forest
Pro: krásné město, jádro příběhu, některé nové prvky v příběhu, nostalgický návrat
Proti: copypasta, zjednodušování, skriptování všeho, markery, některé nové prvky v příběhu a hlavně ten konec