Když bylo na konci druhého Maxe Payna napsáno, že jeho cesta nocí bude pokračovat... takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval :(
Třetí díl jsem hrál docela dlouho po jeho vydání. Slyšel jsem na něj dost rozporuplné názory, tak jsem si říkal, že třeba budu patřit k těm, komu by se líbil. Jenže mě při prvním rozehrání stačil docela rychle otrávit, takže jsem ho smazal a už se k němu nevracel. Teď jsem se rozhodl mu v rámci Herní výzvy 2020 dát druhou šanci, že mu třeba přijdu na chuť. Inu, nestalo se tak :(
Začnu tím pozitivním - hra si pořád drží docela hustou atmošku. Hudba k tomu docela sedla. Střelba ze dvou zbraní najednou je fajn. A taky nechali "painkillers" jako lékárničku, žádný autoheal tam není, za to palec nahoru.
A tím víceméně končím.
Nevím jak to mám přesně pospat, ale dobrý pocit ze střelby a akce šel docela do kytek, rychlou a plynulou akci vystřídal systém krytí. Bullet-time mi nesedl (hlavně to, že během skoku se tempo zpomalení času mění) a HLAVNĚ se hra smrskla na gameplay typu koridor + cutscéna v závorce, to celé vynásobeno 80x. Hra je opravdu rozdělena na místnosti a koridory, přičemž do další místnosti můžete vejít až potom, co vystřílíte všechny nepřátele. A nevím kdo měl ten geniální nápad, že občas nepřítel padne na zem, ale ještě bude naživu. Takže vy je pak pod tou hordou mrtvých přehlédnete (o tom později), snažíte se jít dál, ovšem ouha, nechali jste někoho naživu = smrt. V tom levelu na stadionu se mi tohle stávalo s železnou pravidelností, takže jsem pak chodil a hledal kdo že to je ještě živej, abych ho mohl dorazit. Co jsem četl diskuze na internetu, tak se lidem stávalo i to, že polomrtvý nepřítel spadl někam za zeď, takže nebylo možno ho dorazit. To se mi díkybohům nestalo.
Co se počtu nepřátel týče, tak tady Rockstaru fakt ujela ruka, protože kdyby bylo nepřátel o polovinu míň, tak by jich pořád bylo přespříliš. Takhle mi to připadalo, že si ze mě buď tvůrci dělají srandu (něco ve stylu Spec Ops: The Line) a jen jsem čekal, kdy se objeví hláška NEJKRVAVĚJŠÍ HRA VŠECH DOB!
A přísahám, že ve scéně kdy pronásledujete padouchy na motorovém člunu vyloženě zkopírovali tuhle scénu s padáním padouchů do vody...
To už ani nemluvím o tom, že Max v pohodě zvládne rozstřelovat na něj vystřelené rakety, přičemž visí na vrtulníku (!) hlavou dolů (!!). Já vím, že ty hry nemají být reálné, ale tohle machování je fakt trochu moc. Občas jsem si při hraní naprosto neironicky připadal jako v Duty Calls.
Co se příběhu týče, tak tam to teda taky není žádná sláva. Děj je variací na film Muž v ohni, navíc docela nezajímavou a nudnou, přestal mě bavit tak po půl hodině. A proboha, opravdu musíme každou kapitolu koukat na to, jak je Max v háji a jak pije a bere prášky? Pominu to, že to neguje oba konce dvojky (I had a dream of my wife. She was dead. But it was allright), ale to nemohli vymyslet něco zajímavějšího? Schválně jsem si dělal poznámky, kdy vidíme scénu, jak je Max v háji, chlastá a bere přehršel prášku: - úvod 1. kapitoly, kapitola 2, začátek 4. kapitoly, konec 5. kapitoly a konec 6 kapitoly.
Pryč je ten sympaticky pochmurný hrdina s pochmurnými hláškami, tady je to jenom vychlastaný idiot, který pořád mele o tom, jak jsou ti bohatí zkažení, jak ho všichni ostatní mají za pitomýho gringa a jak je úplně k ničemu. Fakt, asi 90% jeho monologů je plytkých a naprosto o ničem a Max má ve trojce tendenci komentovat v podstatě všechno, takže se stalo něco, co se mi v jedničce ani dvojce nikdy nestalo - přál jsem si, aby už sakra zavřel hubu.
Co se ostatních postav týče, tak ty mi taky zrovna k srdci nepřirostly, v podstatě mi bylo jedno, co se tam stane.
Taky mě štval ten občasný filtr, roztřesená kamera a psaný text postav na obrazovce, což mělo asi nahrazovat komiksový feeling z prvních dvou dílů.
Shrnuto a podtrženo, do hraní jsem se po cca dvou hodinách vyloženě nutil, ačkoliv je hra krátká a zabrala mi cca 10 hodin (některé pasáže mi fakt nešly, no :( ), subjektivně to bylo tak 3x tolik a já si přál, aby už byl proboha konec.
To nejlepší na téhle hře je to, že jsem díky ní zase dostal chuť na jedničku a dvojku.
Herní výzva 2020 - Moje jméno je... (HC)
Třetí díl jsem hrál docela dlouho po jeho vydání. Slyšel jsem na něj dost rozporuplné názory, tak jsem si říkal, že třeba budu patřit k těm, komu by se líbil. Jenže mě při prvním rozehrání stačil docela rychle otrávit, takže jsem ho smazal a už se k němu nevracel. Teď jsem se rozhodl mu v rámci Herní výzvy 2020 dát druhou šanci, že mu třeba přijdu na chuť. Inu, nestalo se tak :(
Začnu tím pozitivním - hra si pořád drží docela hustou atmošku. Hudba k tomu docela sedla. Střelba ze dvou zbraní najednou je fajn. A taky nechali "painkillers" jako lékárničku, žádný autoheal tam není, za to palec nahoru.
A tím víceméně končím.
Nevím jak to mám přesně pospat, ale dobrý pocit ze střelby a akce šel docela do kytek, rychlou a plynulou akci vystřídal systém krytí. Bullet-time mi nesedl (hlavně to, že během skoku se tempo zpomalení času mění) a HLAVNĚ se hra smrskla na gameplay typu koridor + cutscéna v závorce, to celé vynásobeno 80x. Hra je opravdu rozdělena na místnosti a koridory, přičemž do další místnosti můžete vejít až potom, co vystřílíte všechny nepřátele. A nevím kdo měl ten geniální nápad, že občas nepřítel padne na zem, ale ještě bude naživu. Takže vy je pak pod tou hordou mrtvých přehlédnete (o tom později), snažíte se jít dál, ovšem ouha, nechali jste někoho naživu = smrt. V tom levelu na stadionu se mi tohle stávalo s železnou pravidelností, takže jsem pak chodil a hledal kdo že to je ještě živej, abych ho mohl dorazit. Co jsem četl diskuze na internetu, tak se lidem stávalo i to, že polomrtvý nepřítel spadl někam za zeď, takže nebylo možno ho dorazit. To se mi díkybohům nestalo.
Co se počtu nepřátel týče, tak tady Rockstaru fakt ujela ruka, protože kdyby bylo nepřátel o polovinu míň, tak by jich pořád bylo přespříliš. Takhle mi to připadalo, že si ze mě buď tvůrci dělají srandu (něco ve stylu Spec Ops: The Line) a jen jsem čekal, kdy se objeví hláška NEJKRVAVĚJŠÍ HRA VŠECH DOB!
A přísahám, že ve scéně kdy pronásledujete padouchy na motorovém člunu vyloženě zkopírovali tuhle scénu s padáním padouchů do vody...
To už ani nemluvím o tom, že Max v pohodě zvládne rozstřelovat na něj vystřelené rakety, přičemž visí na vrtulníku (!) hlavou dolů (!!). Já vím, že ty hry nemají být reálné, ale tohle machování je fakt trochu moc. Občas jsem si při hraní naprosto neironicky připadal jako v Duty Calls.
Co se příběhu týče, tak tam to teda taky není žádná sláva. Děj je variací na film Muž v ohni, navíc docela nezajímavou a nudnou, přestal mě bavit tak po půl hodině. A proboha, opravdu musíme každou kapitolu koukat na to, jak je Max v háji a jak pije a bere prášky? Pominu to, že to neguje oba konce dvojky (I had a dream of my wife. She was dead. But it was allright), ale to nemohli vymyslet něco zajímavějšího? Schválně jsem si dělal poznámky, kdy vidíme scénu, jak je Max v háji, chlastá a bere přehršel prášku: - úvod 1. kapitoly, kapitola 2, začátek 4. kapitoly, konec 5. kapitoly a konec 6 kapitoly.
Pryč je ten sympaticky pochmurný hrdina s pochmurnými hláškami, tady je to jenom vychlastaný idiot, který pořád mele o tom, jak jsou ti bohatí zkažení, jak ho všichni ostatní mají za pitomýho gringa a jak je úplně k ničemu. Fakt, asi 90% jeho monologů je plytkých a naprosto o ničem a Max má ve trojce tendenci komentovat v podstatě všechno, takže se stalo něco, co se mi v jedničce ani dvojce nikdy nestalo - přál jsem si, aby už sakra zavřel hubu.
Co se ostatních postav týče, tak ty mi taky zrovna k srdci nepřirostly, v podstatě mi bylo jedno, co se tam stane.
Taky mě štval ten občasný filtr, roztřesená kamera a psaný text postav na obrazovce, což mělo asi nahrazovat komiksový feeling z prvních dvou dílů.
Shrnuto a podtrženo, do hraní jsem se po cca dvou hodinách vyloženě nutil, ačkoliv je hra krátká a zabrala mi cca 10 hodin (některé pasáže mi fakt nešly, no :( ), subjektivně to bylo tak 3x tolik a já si přál, aby už byl proboha konec.
To nejlepší na téhle hře je to, že jsem díky ní zase dostal chuť na jedničku a dvojku.
Herní výzva 2020 - Moje jméno je... (HC)
