Rozhodně jeden z těch slabších "walking simulátorů". Vizuálně sice nádherné, ale po herní stránce dosti nevyvážené. The Vanishing of Ethan Carter se snaží hrát především na uměleckou notu a hází hráče do sice krásného rozlehlého světa, ale moc se neobtěžuje s vysvětlováním. Což u mě docela narazilo, protože grafika a úchvatné scenérie jsou pro mě jedny z posledních věcí, které dělají dobrou hru.
Přiznám se, že první hodinu jsem byl zmaten a frustrován. Nevěděl jsem, co po mně hra chce, kam mám jít a jak se to vlastně hraje. Kolem případu první vraždy jsem kroužil asi nejdéle, protože hra nijak nevysvětluje jak funguje zásadní mechanika hledání stop, a tak jsem pročesával každý píď mapy, odchodil šílenou vzdálenost a zase se vracel zpět ve snaze najít hloupou kliku k nastartování lokomotivy. Když už jsem byl rozhodnutý hru odinstalovat, našel jsem si walkthrough a konečně pochopil jak se to hraje. Od té chvíle jsem si začal hru konečně užívat.
Jádrem hry je právě vyšetřování na první pohled podivných úmrtí a tím skládání střípků poměrně zajímavého příběhu. A to mě opravdu bavilo. Mimo to jsou po světě rozesety ještě sekundární příběhy, některé lepší, některé horší. Kolem a kolem zajímavá herní náplň.
Trochu horší je ten rozsáhlý herní svět. Jak už jsem zmínil, grafika samotná mi nedělá dobrý herní zážitek. A tak jsem se snažil ty dlouhé úseky cesty protkané často zbytečnými monology co nejrychleji prosprintovat, abych se dostal zase k další části příběhu. Rozhodně by mi nevadilo, kdybych mohl strávit méně času chozením.
Nicméně dohromady je příběh dobrý (i když nijak světoborný) a závěrečné "odhalení", ačkoliv trochu očekávané, vyvolá ty správné emoce. Vážně škoda, že se autoři nesnaží hráče lépe do herního světa uvést. Pachuť té počáteční frustrace se se mnou táhla už celou hru.
Redux verze
Přiznám se, že první hodinu jsem byl zmaten a frustrován. Nevěděl jsem, co po mně hra chce, kam mám jít a jak se to vlastně hraje. Kolem případu první vraždy jsem kroužil asi nejdéle, protože hra nijak nevysvětluje jak funguje zásadní mechanika hledání stop, a tak jsem pročesával každý píď mapy, odchodil šílenou vzdálenost a zase se vracel zpět ve snaze najít hloupou kliku k nastartování lokomotivy. Když už jsem byl rozhodnutý hru odinstalovat, našel jsem si walkthrough a konečně pochopil jak se to hraje. Od té chvíle jsem si začal hru konečně užívat.
Jádrem hry je právě vyšetřování na první pohled podivných úmrtí a tím skládání střípků poměrně zajímavého příběhu. A to mě opravdu bavilo. Mimo to jsou po světě rozesety ještě sekundární příběhy, některé lepší, některé horší. Kolem a kolem zajímavá herní náplň.
Trochu horší je ten rozsáhlý herní svět. Jak už jsem zmínil, grafika samotná mi nedělá dobrý herní zážitek. A tak jsem se snažil ty dlouhé úseky cesty protkané často zbytečnými monology co nejrychleji prosprintovat, abych se dostal zase k další části příběhu. Rozhodně by mi nevadilo, kdybych mohl strávit méně času chozením.
Nicméně dohromady je příběh dobrý (i když nijak světoborný) a závěrečné "odhalení", ačkoliv trochu očekávané, vyvolá ty správné emoce. Vážně škoda, že se autoři nesnaží hráče lépe do herního světa uvést. Pachuť té počáteční frustrace se se mnou táhla už celou hru.
Redux verze
Pro: příběh, detektivní práce, variability obsahu, grafika
Proti: absence vysvětlení herních mechanik, příliš velká rozloha mapy