Už toho bylo moc. Frustrace z utopeného času ve hře, která mě asi od poloviny spíše trápila, než abych si ji nějak užíval. Nezáživný gameplay v nečitelném terénu a bug, který znemožňoval další průchod. Jeden z mnoha kritických, na které jsem narazil. Byl jsem 20 minut od konce 20 hodinové hry a neměl jsem sílu pokračovat, prakticky mě ani nezajímalo, jak to celé dopadne.

Po odinstalaci koukám na rozhovor s Janem Kavanem, jedním s autorů. Dle něj SYWL není komerčně úspěšný a můžou za to mj. piráti, covid nebo BLM. Ale že do hry po vydání zasahovali a odstraňovali některé pasáže, že od páté kapitoly (z dvanácti) jde naprosto objektivně kvalita zpracování a prostředí do slušného kelu a že je celá hra plná takových bugů, ze kterých vede cesta jen restartem kapitoly - o tom ani slovo. Já bych autorům opravdu přál úspěch. Jsou tři a vytvořili úctyhodně velkou hororovou adventuru v zajímavém prostředí moravských lesů. Ale na sentiment se tady nehraje.

Znovu instaluju a dorážím na nejlepší možný konec...

Tma není tmou, je šedivá a nepříjemná pro oči. Nastavit se dá pouze gamma a ta dokáže celou situaci jen zhoršit. Přesto strávíte velkou část hraní v šedé tmě, na Unreal enginu. A chvilku na to koukáte na nádherný výhled za denního světla, abyste chvíli na to zase zapadli do opakujících se koridorů, kterým někdo zapomněl nastavit správné osvětlení. A následuje další výhled do pustiny za světla, který opět dokáže ohromit.

SYWL je takový Two-Face. Z jedné strany naprosto krásná, melancholická a relaxační, plná zajímavých lokací, z druhé strany zabugovaná, plná odbitých a neskutečně unylých pasáží. Nepamatuju, kdy naposledy jsem byl takhle rozpolcený. Přesto všechno mám chuť hru znovu rozehrát a projít si tím znova... someday, I will.

Hodnocení: ✰✰