Po fantastickém Hadesovi jsem se rozhodl, že se v rámci výzvy podívám na zub starším hrám Supergiant Games a jako první mi pod ruku přišel Bastion, který se mi i přes všechny možné výhrady líbil a ukazuje, že už ve svých počátcích toto studio ukazovalo velký talent.
Hře nelze upřít úžasnou vizuální stránku, která nadchne na první pohled a vydrží až do závěrečných titulků. Celé to je velice pěkné i po zvukové stránce. Příběh není zrovna něco, kvůli čemu bych hledal čelist někde na zemi, ale dokáže zaujmout a udržet pozornost, což spoustu her nedokáže. Způsob vyprávění skrze jednoho jediného vypravěče sice malinko upozorňuje na nízký rozpočet, ale bereme-li to z čistě narativního hlediska, tak svůj úkol plní dostatečně.
Soubojový systém je jednoduchý, ale zábavný, problém je leckdy s vyvážeností. Některé úrovně jsou vcelku zívačka, zatímco třeba proving grounds jsou obtížností o mnoho levelů výše. Nové zbraně získáváte uprostřed úrovní, což ukazuje další problém s vyvážeností. Hra vám totiž uprostřed arény sebere vaši oblíbenou zbraň a nahradí jí nějakou mnohem slabší a hůře ovladatelnou. Zbraně tu jsou tak 50/50, některé jsou zábavné a silné, jiné nejsou ani jedno.
Hra není příliš dlouhá, což mi osobně nevadilo, ale pro někoho to může být mínus. Ještě musím zmínit onen izometrický pohled, ten mi jako takový zas tak nevadí, problém je, že vzhledem ke stylu hry není často poznat, kde je ještě zem a kde už padáte do hlubiny, v některých úrovních mě to dokázalo velice frustrovat.
Vzhledem k výše zmíněnému musím konstatovat, že Bastion je příjemná jednohubka, která dokáže zaujmout a zabavit, i když má pár vad na kráse.