Velmi důstojné pokračování nesmtelné klasiky.
Hra Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame si bere základy z prního dílu, zároveň ale přinásí velké množství inovací včetně výrazně lepší grafiky, takže je na první pohled poznat, že se jedná o zcela jinou hru. K prvnímu dílu jsem měl jedinou výtku. Vyčítal jsem mu téměř nulovou diverzitu nepřátel. To dvojka bravurně napravuje. Během příběhu si totiž projdete několik různých lokací s výrazně rozsáhlejšími úrovněmi a s novými nepřáteli, kteří jsou tak různorodí, jak to jen herní mechanismy umožňují. To samé platí i pro pasti. Každá lokace má navíc odlišnou atmosféru, což vás ještě více motivuje pokračovat, protože vás zajímá, co přijde dál. Další věc, která se zlepšila, je hudba, která nyní hraje například i během souboje a dělá jej více intenzivnější.
Podle mého doposavadního chválení se může zdát, že vlastně jedná o skvělou hru, která by měla ve všem předčít svého předchůdce. Buhužel ji ale sráží jeden zásadní fakt. I Prince of Persia 2 obsahuje časový limit. Ten je ale v kombinaci s rozsáhlejšími úrovněmi dost neúprosný. V některých úrovních navíc musíte uděla něco navíc, než se jen dostat na konec ke dveřím. Přijít na to tedy zabere delší čas, který ale vy vlastně moc nemáte. A když vidíte, že jste právě dorazili do nového lokace a zbývá vám třeba posledních 15 minut, je vám vcelku jasné, že hru asi dohrát nestihnete. Nadšení z průzkumu pak může nahradit spíše frustrace.
Druhá moje výtka je pak spojena s designem úplně první lokace u jednoho skoku. Prostředí totiž působí více plasticky a v jednom bodě je velmi težké odhadnout, kde vlastně končí plocha, od které se můžete odrazit. Pokud hrajete hru poprvé, je pak možné, že několikrát spadnete na tom samém místě jenom kvůli tomu, že tam už prostě je díra, kterou vy ale v tomto 2D pohledu nevidíte. To je ale jen detail, který vás bude iritovat opravdu jen v jedné úrovni.
Hra Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame je ve výsledku skvělá hra. Jen k ní časový limit, který byl v prvním díle výzvou, úplně nesedí a byla by možná lepší bez něj.
Hra Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame si bere základy z prního dílu, zároveň ale přinásí velké množství inovací včetně výrazně lepší grafiky, takže je na první pohled poznat, že se jedná o zcela jinou hru. K prvnímu dílu jsem měl jedinou výtku. Vyčítal jsem mu téměř nulovou diverzitu nepřátel. To dvojka bravurně napravuje. Během příběhu si totiž projdete několik různých lokací s výrazně rozsáhlejšími úrovněmi a s novými nepřáteli, kteří jsou tak různorodí, jak to jen herní mechanismy umožňují. To samé platí i pro pasti. Každá lokace má navíc odlišnou atmosféru, což vás ještě více motivuje pokračovat, protože vás zajímá, co přijde dál. Další věc, která se zlepšila, je hudba, která nyní hraje například i během souboje a dělá jej více intenzivnější.
Podle mého doposavadního chválení se může zdát, že vlastně jedná o skvělou hru, která by měla ve všem předčít svého předchůdce. Buhužel ji ale sráží jeden zásadní fakt. I Prince of Persia 2 obsahuje časový limit. Ten je ale v kombinaci s rozsáhlejšími úrovněmi dost neúprosný. V některých úrovních navíc musíte uděla něco navíc, než se jen dostat na konec ke dveřím. Přijít na to tedy zabere delší čas, který ale vy vlastně moc nemáte. A když vidíte, že jste právě dorazili do nového lokace a zbývá vám třeba posledních 15 minut, je vám vcelku jasné, že hru asi dohrát nestihnete. Nadšení z průzkumu pak může nahradit spíše frustrace.
Druhá moje výtka je pak spojena s designem úplně první lokace u jednoho skoku. Prostředí totiž působí více plasticky a v jednom bodě je velmi težké odhadnout, kde vlastně končí plocha, od které se můžete odrazit. Pokud hrajete hru poprvé, je pak možné, že několikrát spadnete na tom samém místě jenom kvůli tomu, že tam už prostě je díra, kterou vy ale v tomto 2D pohledu nevidíte. To je ale jen detail, který vás bude iritovat opravdu jen v jedné úrovni.
Hra Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame je ve výsledku skvělá hra. Jen k ní časový limit, který byl v prvním díle výzvou, úplně nesedí a byla by možná lepší bez něj.
Dragon Age: The Veilguard
Pro: několik odlišných prostředí, diverzita nepřátel, krásná grafika, hudba, stejně skvělá hratelnost, atmosféra
Proti: přílišná komplikovanost některých úrovní, neúprosný časový limit, skok mezi střechami v první úrovni