Může být závodní hra z roku 1994 (resp. 1996) pořád ještě zábavná? První Need for Speed ukazuje, že ano. I když je potřeba hře leccos odpustit, především audiovizuální zpracování, které ve své době sice patřilo mezi špičku, je na moderních monitorech hůře stravitelné, zvláště u závodní hry. S přimhouřením obou očí se to ale dá, o rok později vydaný druhý díl je na tom však z tohoto pohledu mnohem lépe.

Byl jsem mile překvapen hratelností, čekal jsem mnohem větší arkádu. Jízdní model však poměrně dobře odráží podrobně popsané vlastnosti plně licencovaných vozidel, jen to brždění je takové zvláštní a zvlášť při něm má člověk občas pocit, že řídí traktor a ne sporťák. Hra navíc k jednotlivým vozidlům poskytuje nejrůznější technické informace, dále videa jak vypadají v reálu a dokonce i jejich historii v rámci automobilky. Milovníci dobových vozidel si tak přijdou na své.

Co se herního obsahu týče, na dlouhé hodiny to není. Tratě jsou povedené a dostatečně rozdílné, je jich však dost málo, stejně jako herních módů a aut. Se hrou jsem byl hotov tedy poměrně brzy, i přes to, že jsem si poctivě projel všechny tratě, vyzkoušel všechny vozy a módy. Avšak kvůli absenci kariéry/kampaně či obecně nějakého vyššího cíle nemám další motivaci ve hře pokračovat či se k ní někdy vracet. Jako kratičký retrovýlet jsem si ji ale užil.

Hru tak vřele doporučuji všem, kdo stejně jako já má zájem poznat prvopočátek této dnes již rozsáhlé série.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 7 - Čas je relativní - Hardcore