Žhavé spojení RE4 a RE7 by mělo být splněným mokrým snem, a dokud jsem jen sledoval marketing hry, tak přesně to jsem i očekával. RE4 nicméně u mě bodovalo primárně skrz svůj fantastický gunplay a jak šťavnatý člověk měl kinesteticky pocit ze střelby i samotného pohybu, a RE7 u mě skóroval zase primárně tím, jak zcvrknul svůj rozsah a všechno tak udělal intimnějším, a všemu vtisknul daleko útulnější značku strašidelna. Revesnice si z obou her bere hodně, ale ty pro mne klíčové aspekty prostě zpracovává citelně slaběji.
Už při prvním setkání s Maxim Turbulenc obchodníkem mi tu něco smrdělo, a jeho pižmo to nebylo. Po prvních odehraných chvilkách jsem zkrátka neměl nikterak výrazný popud hrát dál; hra sice byla i na ten nejprvnější pohled pastvou pro oči, ale už jen po gore z posledních remaků mé srdce tuze tesklo. Tou dobou jsem se sotva prostřílel několika základními vlčáky, a dané přestřelky mě prostě moc nebraly. Pak ale přítelkyni chytla chuť na trochu backseat gamingu, tak jsem se rozhicoval hrát dál, a byť jsem úspěšně ve hře následně našel zábavu, taky jsem si neodvratně potvrdil rostoucí zklamání. Za celou hru jsem si neužil střelbu ani zdaleka tak moc, jako v RE4. Za celou hru jsem ani vzdáleně nepocítil byť procentíčko napětí, jaké jsem cítil u RE7.
To nejlepší, co hra udělala, bylo připomenutí, jak moc bych si pořád přál Silent Hills. To nejhorší, co udělala, byla redukce všech svých zlounů na to, čím reálně jsou - tedy velmi krátcežijícími, snadno zapomenutelnými a povrchními pšouky - narozdíl od toho, čím se minimálně madam Třímetrový Tesák jevila ještě v promu býti - tedy nedílnou a klíčovou součástí příběhu, potažmo celé hry. Řadoví enemáci to isté - je moc fajn, že jich máme opět vícero druhů, ale jakmile se všichni chovají víceméně úplně stejně, je to vesměs totální vlhký prd platné.
Ale je to zábavná, dobře odsejpající, audiovizuálně nádherná hra. Jen na mě prostě působí jako něco, na čem se podílelo pět různých režisérů, kteří si v lockdownu dělali každý to své, a chuj s tym jaký (a jestli vůbec nějaký) smysl to celé dává. RE4 byla vynikající hororová střílečka, RE7 byl vynikající survival s fantastickým designem hlavně i na praktické úrovni, mno a Revesnice je oukej hororová střílečka s ostře nevyrovnaným designem. Jakož taková se furt může řadit do toho lepšího, co série nabízí, ale z toho lepšího je to nepopiratelně trochu meh.
Ale berte mě s rezervou, v posledních měsících jsem nehrál nic a možná je problém víc ve mně, než ve hře samotné.
Už při prvním setkání s Maxim Turbulenc obchodníkem mi tu něco smrdělo, a jeho pižmo to nebylo. Po prvních odehraných chvilkách jsem zkrátka neměl nikterak výrazný popud hrát dál; hra sice byla i na ten nejprvnější pohled pastvou pro oči, ale už jen po gore z posledních remaků mé srdce tuze tesklo. Tou dobou jsem se sotva prostřílel několika základními vlčáky, a dané přestřelky mě prostě moc nebraly. Pak ale přítelkyni chytla chuť na trochu backseat gamingu, tak jsem se rozhicoval hrát dál, a byť jsem úspěšně ve hře následně našel zábavu, taky jsem si neodvratně potvrdil rostoucí zklamání. Za celou hru jsem si neužil střelbu ani zdaleka tak moc, jako v RE4. Za celou hru jsem ani vzdáleně nepocítil byť procentíčko napětí, jaké jsem cítil u RE7.
To nejlepší, co hra udělala, bylo připomenutí, jak moc bych si pořád přál Silent Hills. To nejhorší, co udělala, byla redukce všech svých zlounů na to, čím reálně jsou - tedy velmi krátcežijícími, snadno zapomenutelnými a povrchními pšouky - narozdíl od toho, čím se minimálně madam Třímetrový Tesák jevila ještě v promu býti - tedy nedílnou a klíčovou součástí příběhu, potažmo celé hry. Řadoví enemáci to isté - je moc fajn, že jich máme opět vícero druhů, ale jakmile se všichni chovají víceméně úplně stejně, je to vesměs totální vlhký prd platné.
Ale je to zábavná, dobře odsejpající, audiovizuálně nádherná hra. Jen na mě prostě působí jako něco, na čem se podílelo pět různých režisérů, kteří si v lockdownu dělali každý to své, a chuj s tym jaký (a jestli vůbec nějaký) smysl to celé dává. RE4 byla vynikající hororová střílečka, RE7 byl vynikající survival s fantastickým designem hlavně i na praktické úrovni, mno a Revesnice je oukej hororová střílečka s ostře nevyrovnaným designem. Jakož taková se furt může řadit do toho lepšího, co série nabízí, ale z toho lepšího je to nepopiratelně trochu meh.
Ale berte mě s rezervou, v posledních měsících jsem nehrál nic a možná je problém víc ve mně, než ve hře samotné.
Dragon Age: The Veilguard
Pro: Audiovizuál; atmosféra; titulární vesnice je vskutku tak akorát rozsáhlá a prominentní po celou herní dobu; mechanicky sice slabší, ale jinak stále dosti zábavná střílečka
Proti: Celé to působí tak nějak bez jasné vize, směru, povrchně. S výjimkou konkrétních dílčích momentů jako zážitek slabé.