Hru jsem v early accesu a ani v době po vydání prakticky nezaregistroval, poprvé jsem si jí opravdu všiml, když ji Epic rozdával zadarmo a "nastartoval" svůj klient, tam jsem si jí nekoupil, ale zjistil jsem si o hře základní info a mrknul na video a řekl si, že by mě to mohlo bavit a v budoucnu si Subnauticu zahraju. Ta doba přišla letos a opravdu jsem se těch více jak 50 hodin bavil, protože...

Subnautica je něco, co v této podobě a survival žánru chybělo. Nádherný mořský svět cizí planety, který postupně odhaluje svá tajemství, a to vždy, když hrozí, že by se mohl dostavit stereotyp, to neumí každá hra. Systém craftění je taky příjemně jednoduchý, prostě člověk sbírá, co kde najde (na začátku hry, pak už si vybírá) a pak to taková šikovná mašinka přetvoří na téměř cokoliv, co je zrovna potřeba. S tím souvisí to, že je nutné hledat různé kusy z mé lodi, která na planetě ztroskotala a ty naskenovat, aby se vědělo, z čeho se daný předmět dělá. Skener je vůbec to nejlepší na celé hře, skenováním fauny, flóry, kusů lodi, ale i různých artefaktů se do velké míry člověk dozvídá o světě kolem sebe a jeho zákonitostech a historii. Takové encyklopedické texty mám ve hrách rád, tady je ten pocit ještě lepší, protože si ty informace musí hráč sbírat sám. Další skvělý prvek, když jsem se už trochu rozkoukal a sesbíral množství různých surovin, je tvorba základny, je libo udělat si pěkný pokojíček s výhledem na mořský příkop, nebo místnost pro pěstování plodin a tvorbu pitné vody, nebo třeba obří akvárium, kde se dají chovat a pozorovat tvorové, kteří se vylíhnou z nalezených vajíček, nebo si vytvořit dostatečné technické zázemí na průzkum planety? Všechno tu jde a všechno je velmi intuitivní.

Pak tu jsou různé události, které v prvních dnech a týdnech situaci ještě zhorší výbuch Aurory, sestřelení záchranné lodě Sunbeam a hlavně infekce, kvůli které se to všechno kolem děje. Jak jsem se postupně vydával dál a dál, tak mi rostlo sebevědomí, že to bude v pohodě, budu sbírat suroviny, pak pro mě někdo přiletí, nebo nějak stluču raketu a odletím si po své ose někam domů, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Když jsem narazil na první obrovské živočichy, tak to byli ti největší dobráci na planetě a dokonce jsem na ně "nasedl" a nechal se unášet do neznáma, ale pak to začalo, objevil jsem další velké tvory, kteří přátelští nebyli a ještě přitom strašně strašidelně řvali. Do toho konečně přilétala záchranná loď, takže jsem byl pořád optimista, ale planeta jí prostě sestřelila, to jsem opravdu koukal s otevřenou pusou a definitivně zjistil, že budu muset něco dělat :) Postupně jsem si vytvořil ony 3 ikonické stroje, které mi dovolovaly průzkum ve větších hloubkách a více nebezpečném prostředí. Moje ponorka Cyclops, jménem Potápka, mi ze začátku přišla velmi neohrabaná a zbytečně žravá, co se spotřeby energie týkalo, ale nakonec to byl nejlepší druh na mých cestách do obrovských hlubin. A v těch hlubinách už hra opravdu nebyla tak milá jako kolem hladiny, tady už to bylo regulérní peklo jak někde v Diablu, nebo Doomu, to je další klad hry, protože dokáže střídat prostředí i vlastní gameplay a pořád je to dostatečně uvěřitelné. Ale za ten filozofický a metafyzický konec to stálo, ten se také povedl. Jen mě pořád hlavou vrtá otázka, proč ta rasa, která zřídila nad planetou karanténu a sestřelovala lodě jednu za druhou, nedala na oběžnou dráhu nějaké varování, že se na planetu nesmí lítat? Takhle umřelo plno neinfikovaných bytostí a my všichni jsme to museli jako hráči vyřešit :)

Je pro mě trochu s podivem, že neznámé malé studio dokázalo stvořit hru, která nejen vypadá, ale i skutečně je, jako hra od světového studia s obrovským rozpočtem, ale asi to jde, když jsou nápady, chuť a ambice. Pro mě to byl letos nejlepší herní zážitek. Už se těším na Subnautica: Below Zero , i kdyby to mělo být úplně stejné, tak si to určitě užiju.