Resident Evil 4. Mnohými vyzdvihována, PC konverze naopak haněna - ať už pro ovládání, nebo pro hnusnou grafiku. Moje první pořádné seznámení se sérií.
Ke hraní jsem přistoupil zodpovědně a zabavil bratrovi gamepad :) Čímž odpadá problém s ovládáním. I když tu není žádný autoaim a munice není zrovna na rozdávání, musím se pochvalit, protože se mi tu na gamepadu střílelo hezky a i jsem vysbíral všechny ceny na střelnicích :) Po grafické stránce mě hra rozhodně taky nijak neurazila, snad jen filmečky mohly být uloženy v lepší kvalitě.
Samotné hraní pro mě byla poměrně osvěžující záležitost. Autoři poskládali lokace ze zajímavých úseku, hratelnost často obohacují o nové prvky a to je celé ještě prokládáno častými příběhovými cut-scénami, z nichž některé se můžou rovnat s těmi z MGS (souboj s předposledním bossem byl v tomhle naprosto boží). Součástí cutscén jsou i quicktime events, ktere (konečně někde) fungují jak mají. Obtížnost je přiměřená a nijak závratně nekolísá, systém nákupů a upgradů dobře motivuje k hledání pokladů.
Zvukově je hra naprosto perfektní, hlavně zbraně a jejich efekt na nepřítele zní naprosto skvěle a jejich likvidace je proto opravdu radost.
Mezi negativa bych plácnul vzádelenější rozestupy mezi save-pointy v podější části hry, hlavně kvůli technickým problémům se hrou, která krom toho že po několika hodinách hraní začne nepříjemně vyžírat paměť, taky občas vytuhne, nebo tak něco. No a pak musí člověk hrát od posledního savepointu... Jednou mi hra vytuhla po vstupu do místnosti s dalším savepointem, což prostě nasere.
Co není úplně negativum, ale poměrně mě zklamalo, je těžká linearita všech úrovní následujících po úvodní (a level-designově perfektní) Village. Ono i ve Village šlo jít dopředu jen jednou cestou, ale člověk se často vracel na stejná místa a je prostě hezké, když designéři umí lokace recyklovat. Všude jinde je hra až nechutná chodbovka.
Příběh je poměrně jednoduchý (neříkám že špatný, i když takový typicky japonsky klišovní) a stojí na nečekaných zvratech a komplikacích, což mi hlavně při cestě za exterminací Salazara lezlo krkem. Hra vám do cesty strká samé dlouhé odbočky a klidně narve další odbočky i nich. A je docela frustrující, když už se po několikáte blížíte k aktuálknímu cíli a najednou vás od něj něco odkopne bůhvíjak daleko.
A poslední je asi nelogičnost co se týče množství všemožných krypt a mechanismů, ale to budiž. Level design mi prostě přijde takový kontroverzní - nápady, které na hráče autoři valí jsou skvělé a udržovaly mě po většinu času nadšeného, ale logika prostředí je... no.. pro mě neuspokojivá.
Ale nakonec dám stejně 90, hlavně díky Separate Ways :) (Který mimochodem už mám v tuhle chvíli skoro projetý a to prosím pěkně na klávesnici :))
Ke hraní jsem přistoupil zodpovědně a zabavil bratrovi gamepad :) Čímž odpadá problém s ovládáním. I když tu není žádný autoaim a munice není zrovna na rozdávání, musím se pochvalit, protože se mi tu na gamepadu střílelo hezky a i jsem vysbíral všechny ceny na střelnicích :) Po grafické stránce mě hra rozhodně taky nijak neurazila, snad jen filmečky mohly být uloženy v lepší kvalitě.
Samotné hraní pro mě byla poměrně osvěžující záležitost. Autoři poskládali lokace ze zajímavých úseku, hratelnost často obohacují o nové prvky a to je celé ještě prokládáno častými příběhovými cut-scénami, z nichž některé se můžou rovnat s těmi z MGS (souboj s předposledním bossem byl v tomhle naprosto boží). Součástí cutscén jsou i quicktime events, ktere (konečně někde) fungují jak mají. Obtížnost je přiměřená a nijak závratně nekolísá, systém nákupů a upgradů dobře motivuje k hledání pokladů.
Zvukově je hra naprosto perfektní, hlavně zbraně a jejich efekt na nepřítele zní naprosto skvěle a jejich likvidace je proto opravdu radost.
Mezi negativa bych plácnul vzádelenější rozestupy mezi save-pointy v podější části hry, hlavně kvůli technickým problémům se hrou, která krom toho že po několika hodinách hraní začne nepříjemně vyžírat paměť, taky občas vytuhne, nebo tak něco. No a pak musí člověk hrát od posledního savepointu... Jednou mi hra vytuhla po vstupu do místnosti s dalším savepointem, což prostě nasere.
Co není úplně negativum, ale poměrně mě zklamalo, je těžká linearita všech úrovní následujících po úvodní (a level-designově perfektní) Village. Ono i ve Village šlo jít dopředu jen jednou cestou, ale člověk se často vracel na stejná místa a je prostě hezké, když designéři umí lokace recyklovat. Všude jinde je hra až nechutná chodbovka.
Příběh je poměrně jednoduchý (neříkám že špatný, i když takový typicky japonsky klišovní) a stojí na nečekaných zvratech a komplikacích, což mi hlavně při cestě za exterminací Salazara lezlo krkem. Hra vám do cesty strká samé dlouhé odbočky a klidně narve další odbočky i nich. A je docela frustrující, když už se po několikáte blížíte k aktuálknímu cíli a najednou vás od něj něco odkopne bůhvíjak daleko.
A poslední je asi nelogičnost co se týče množství všemožných krypt a mechanismů, ale to budiž. Level design mi prostě přijde takový kontroverzní - nápady, které na hráče autoři valí jsou skvělé a udržovaly mě po většinu času nadšeného, ale logika prostředí je... no.. pro mě neuspokojivá.
Ale nakonec dám stejně 90, hlavně díky Separate Ways :) (Který mimochodem už mám v tuhle chvíli skoro projetý a to prosím pěkně na klávesnici :))
Demon Gaze
Pro: nápady, hratelnost, zvuky
Proti: linearita, jistým způsobem tak trochu hloupé