Znovu nažhavenej Spájrou je další v nekrátké řadě produktů vytvořených s cílem kapitalizovat na nostalgii. A jako mnohým před ním, i tomuto fialkovému dráčkovi se cíl znamenitě povedl. Jenže co já s tym, když mé dětství zahřívali draci trochu jiné sorty? Pro mě se bohužel jedná o sérii nesmírně prostých skákaček z éry raného boomu 3D, kterou nad břehem čiré průměrnosti drží především povedený pohádkový vizuál, nepopiratelná dávka roztomilosti, a zdařilé osobnosti ostatních draků, které je třeba zachraňovat.
Spyro¹. Pokud máte alespoň malý fetiš pro sbírání věcí, tak si Vás první díl možná úspěšně udrží po celou dobu. Pokud ne, tak smolík, protože tu vesměs nic jiného herně není, a i já se kdesi od půlky už musel zbytkem protlačit docela na sílu.
Spyro² a ³. Hromada citelných hratelnostních zlepšení, obzvláště ve třetím díle, který je naprosto bez debat tím nejlepším, minimálně pohledem oka bez nostalmonokla. Trojka přidala skvadru živoucích vedlejších postav, obtížnější nepřátele, hádanky a hrst trochu náročnějšího plošinkování. Ovšem ani s tímto vším dochucením se pořád nemůžu zbavit takové té pachuti typické pro dávno prošlé zboží.
A mě to ozaj mrzí, protože ta osobnost a humor z toho stále srší a stále obstojně funguje. Jenomže zatímco jiné obdobné remaky 2D a 2.5D her krásně těží z toho, že s tímto rozměrem jednou dobrá hratelnost ani nemá jak stárnout, bobek Spyráček naopak doplácí na to, že v rámci remaku se tvůrci nepokusili více modernizovat a obohacovat. Hra sice vypadá nádherně, ale herně je holt pustá a simplistická. A navíc s nedomrlým ovládáním kamery, ale to tomu ani nemám až tak moc za zlé, protože radši se u hry budu vztekat, než se u ní nudit.
Znovu rozpálenou trilogii dobrodružství slavného přičmoudlého plameňáka ohniváka jsem původně rozehrál necelé dva roky zpátky, po prvotním coronapuku. Tehdy jsem ten první díl ani nedokončil. Včil jsem si řekl, že když už jsem to jednou koupil, a když už se to hodí do výzvy, tak zatnu zuby a dám to, copak bych to přeci jinak byl za gejmra. Bez těchto externích motiváků bych to ale už v životě nikdy neinstaloval. Hra Vám momentálně šrajtofli vypláchne o 40€, s čistým svědomím bych to ale doporučil možná tak za 15.
Spyro¹. Pokud máte alespoň malý fetiš pro sbírání věcí, tak si Vás první díl možná úspěšně udrží po celou dobu. Pokud ne, tak smolík, protože tu vesměs nic jiného herně není, a i já se kdesi od půlky už musel zbytkem protlačit docela na sílu.
Spyro² a ³. Hromada citelných hratelnostních zlepšení, obzvláště ve třetím díle, který je naprosto bez debat tím nejlepším, minimálně pohledem oka bez nostalmonokla. Trojka přidala skvadru živoucích vedlejších postav, obtížnější nepřátele, hádanky a hrst trochu náročnějšího plošinkování. Ovšem ani s tímto vším dochucením se pořád nemůžu zbavit takové té pachuti typické pro dávno prošlé zboží.
A mě to ozaj mrzí, protože ta osobnost a humor z toho stále srší a stále obstojně funguje. Jenomže zatímco jiné obdobné remaky 2D a 2.5D her krásně těží z toho, že s tímto rozměrem jednou dobrá hratelnost ani nemá jak stárnout, bobek Spyráček naopak doplácí na to, že v rámci remaku se tvůrci nepokusili více modernizovat a obohacovat. Hra sice vypadá nádherně, ale herně je holt pustá a simplistická. A navíc s nedomrlým ovládáním kamery, ale to tomu ani nemám až tak moc za zlé, protože radši se u hry budu vztekat, než se u ní nudit.
Znovu rozpálenou trilogii dobrodružství slavného přičmoudlého plameňáka ohniváka jsem původně rozehrál necelé dva roky zpátky, po prvotním coronapuku. Tehdy jsem ten první díl ani nedokončil. Včil jsem si řekl, že když už jsem to jednou koupil, a když už se to hodí do výzvy, tak zatnu zuby a dám to, copak bych to přeci jinak byl za gejmra. Bez těchto externích motiváků bych to ale už v životě nikdy neinstaloval. Hra Vám momentálně šrajtofli vypláchne o 40€, s čistým svědomím bych to ale doporučil možná tak za 15.
Dragon Age: The Veilguard
Pro: Krásná připomínka toho, jak se za ta léta 3D plošinovky vyvinuly; audiovizuál; pro fandy originálu to jistě musí být pecka
Proti: Sic zkrášlená, ale pod vrstvou kosmetiky pořád vysloužilá stařena, která toho nad rámec nostalgické jízdy nemá moc co nabídnout