Kdybych měl A Vampyre Story popsat jedním slovem, bylo by to „sympatické“. Je to hlavně díky sympatickým hlavním postavám, tedy operní zpěvačce Moně, která trochu problém uvěřit tomu, že už nežije, a mluvícímu netopýrovi Froderickovi, který háže jednu vtipnou hlášku za druhou.
Humor ve hře je tak z drtivé většiny verbální než situační, což ale moc nevadí, protože na všechny aktivní a pasivní předměty (tedy i ty dekorační, které vůbec nevyužijete a nemůžete je sebrat), existují 3 různé interakce: prozkoumat, sebrat/strčit, promluvit si.
Ano, Mona se tak může pokusit mluvit třeba s kamenem nebo s dveřmi, a i když z toho občas vyleze generická hláška typu „S takovými věcmi se nebavím, nemají plíce, ani žádné zajímavé myšlenky,“ velmi často se autorům povede vykřesat z toho něco zábavného.
Hra je vyloženě narvaná nejrůznějšími popkulturními odkazy, od obligátního Drákuly, přes Kmotra po Hvězdné války, které obstarává zmíněný Froderick. Je to jako byste měli v The Longest Journey k dispozici Vránu na rameni po celou hru.
Hra je relativně krátká, zabere tak 6 hodin, což by ani moc nevadilo. Co ale vadí je, že zhruba od druhé poloviny jakoby autorům docházel dech (nebo už možná opadne počáteční nadšení) a ze hry se stane víceméně běžná rutinní adventurní záležitost. Docela mě to mrzelo, protože třeba ze situace s přepracovanou matkou nebo s rodinou zamčenou v domě se myslím dalo vykřesat mnohem víc.
A jak už zmínili ostatní, hra končí velkým cliffhangerem, přičemž pokračování nebude, takže rozuzlení příběhu se nikdy nedočkáme. Škoda :(
Herní výzva 2022 - Vzkaz ze záhrobí (HC)
Humor ve hře je tak z drtivé většiny verbální než situační, což ale moc nevadí, protože na všechny aktivní a pasivní předměty (tedy i ty dekorační, které vůbec nevyužijete a nemůžete je sebrat), existují 3 různé interakce: prozkoumat, sebrat/strčit, promluvit si.
Ano, Mona se tak může pokusit mluvit třeba s kamenem nebo s dveřmi, a i když z toho občas vyleze generická hláška typu „S takovými věcmi se nebavím, nemají plíce, ani žádné zajímavé myšlenky,“ velmi často se autorům povede vykřesat z toho něco zábavného.
Hra je vyloženě narvaná nejrůznějšími popkulturními odkazy, od obligátního Drákuly, přes Kmotra po Hvězdné války, které obstarává zmíněný Froderick. Je to jako byste měli v The Longest Journey k dispozici Vránu na rameni po celou hru.
Hra je relativně krátká, zabere tak 6 hodin, což by ani moc nevadilo. Co ale vadí je, že zhruba od druhé poloviny jakoby autorům docházel dech (nebo už možná opadne počáteční nadšení) a ze hry se stane víceméně běžná rutinní adventurní záležitost. Docela mě to mrzelo, protože třeba ze situace s přepracovanou matkou nebo s rodinou zamčenou v domě se myslím dalo vykřesat mnohem víc.
A jak už zmínili ostatní, hra končí velkým cliffhangerem, přičemž pokračování nebude, takže rozuzlení příběhu se nikdy nedočkáme. Škoda :(
Herní výzva 2022 - Vzkaz ze záhrobí (HC)
