Po dlouhém čekání trvajícím šest let vývojáři z Flying Wild Hog konečně vyslali do světa třetí díl Shadow Warriora a já u toho nemohl chybět protože mám předchozí díly poměrně rád. Jakmile hra vyšla, skočil jsem do ní a jal se kosit všechno co se hýbe. Byl jsem však poměrně zaskočen faktem, že jsem u jedničky seděl zhruba třicet hodin u dvojky cca dvacet a trojku jsem sfoukl za šest. Na druhou stranu musím říct, že mi krátkost hry celkem vyhovovala protože dnešní tituly po vás požadují desítky hodin a tohle byl pro mě velice příjemný odpočinek v té nejlepší společnosti.

Tu mi dělal především hlavní hrdina Lo Wang jež vám na začátku hry ve své "jeskyni" vypráví příběh o tom, jak se snažil zabít draka ale nakonec neuspěl a zřejmě to bylo tím, že ztratil svoje mojo. Vyprávění si částečně odehrajete a tím získáte povědomí o tom, jak hrát a co dělat. Jakmile Lo dokončí svůj monolog k vám, objeví se na scéně Orochi Zilla a bok po boku vyrazíte Zlodělajícího Draka (ano, tak se skutečně jmenuje) porazit. Na cestu si berete i dobře známou Hojiho masku a dost možná se na scéně po čase objeví i Hoji sám, kdo ví.

Na cestu jste primárně vybaveni sedmi zbraněmi. Ty tvoří například revolver, granátomet či vrhač hvězdic. Sekundárního kolegu vám dělá dobře známá katana se kterou budete dělat sushi z každého, kdo se vám postaví na odpor. Levým tlačítkem ovládáte střelný arzenál a pravým porcujete. Do toho používáte Chi-Blast kterým odhodíte nepřítele v dál - třeba mimo mapu nebo na nedaleké hroty. A jelikož ve hrách dnešní doby nesmí chybět kotvička, tak máte i tu. Slouží klasicky na to, aby se vám lépe skákalo po úrovních, můžete s ní přitahovat výbušné sudy nebo se přitáhnout k nepříteli a sesadit mu hbitým ostřím hlavu z krku.

To vše se odehrává ve frenetickém tempu jež čerpá především z DOOM Eternal. Budete tedy nuceni sbírat z padlých nepřátel boostery jež vám například doplní munici nebo zdraví ale taky se vám bude postupně plnit lišta díky které budete provádět komba. V DOOMu se sbíralo palivo do motorové pily a tohle je v podstatě to samé. Lišta se dělí na tři části - za jeden bod sejmete ty nejslabší nepřátele a s trojkou sundáte i ty největší hovada. Jamile kombo spustíte tak nepřátelům provedete nehezké věci a na chvilku si půjčíte jejich zbraň. Mě osobně bavilo okrádat ninju protože s jeho katanou pak stačilo namířit jen směrem kde někdo stojí a Lo tam okamžitě skočí a na pár ran ukončí toho kdo tam stojí - velmi efektivní a zábavné protože se z vás stane prakticky nezranitelná mašina na zabíjení. Z DOOMu si hra půjčuje i pohyb po úrovních - budete skákat jako králici na fetu, lézt po liánách, běhat po stěnách nebo se všudypřítomně přitahovat kotvou - a stavbu arén - jakmile vykosíte co proti vám stojí, ideálně tím nerychlejším a nejefektivnějším způsobem, hra vás pustí dál.

Shadow Warrior si dělá ze všeho srandu. Bere si na paškál hry, filmy, seriály - prostě celou popkulturu - někdy to funguje, někdy zase tolik ne, ale musím uznat, že jsem se poměrně slušně bavil a hlášky byly sympatické. Do toho všeho hraje fajnový soundtrack a vy běžíte lineárním koridorem pomalu ale jistě k cíli. Jakmile se dostanete do určité části úrovně, tak se spustí animace a pod ní začne běžet loading takže více než vřele doporučuji instalovat na SSD (nicméně i tam jsem při každém spuštění animace zažil dvě tři lehčí trhnutí). Jediné, čím si můžete nebo taky nemusíte lámat hlavu při průchodu hrou je sbírání kuliček - ty slouží na vylepšování postavy a zbraní. Na některé narazíte bez většího problému a jiné se musí lehce hledat. Další kuličky potom dostáváte za plnění výzev  - například zabij někoho tak a tak nebo udělej tohle a tohle takhle rychle. Pakliže splníte všechny a podaří se vám najít skryté kuličky po úrovních, na konci vás bude čekat plně vybavený hrdina. Ale bez větších problému vám bude stačit sběr těch z výzev.

Pojďme si to shrnout. Ke hře jsem si sedl poměrně nadšen, po několika hodinách jsem ji dohrál a kromě toho, že by mohla mít třeba o čtyři hodinky víc mě vlastně nic moc netrápilo. Žádná pachuť nebo naštvanost, jen radost z dokončení. Hra je plná naprosto střelených nepřátel jejichž vzhledy jsou opravdu výjimečné, zajímavého level designu a optimalizace na dobré úrovni - hra mi běžela ve vysokých fps, ani jednou nespadla a tempo bylo akurátní. Jak jsem již naznačil výše, pro mě je vlastě výhra když hru můžu dokončit do deseti hodin a k tomu všemu je naprosto lineární a zábavná. Mám rád otevřené světy i dlouhé tituly ale jelikož jsem kompletista tak mi to někdy bere víc času než bych tomu měl nebo chtěl dát. Tohle byla perfektní jednohubka ze které sice bude nejeden fanoušek zklamán (především díky krátkosti) ale zároveň se najde i více lidí jako jsem já, kteří tohle rozhodnutí budou kvitovat s povděkem. Mě to sedlo a splnilo to přesně ty body, jež jsem potřeboval k odpočinku a relaxaci.